Prach a bída výzkumů

Před nedávnem jsem byl opět obšťastněn jedním z výzkumů CVVM (Sociologický ústav AV ČR) na téma mezinárodních vztahů. Když vzpomenu na blahé časy, kdy jsem sdílel kancelář se známým společenskovědním rutinérem Oldou Krpcem, tak musím v souvislosti s tímto příspěvkem vzpomenout jeho nezapomenutelnou pravdu - takové průzkumy doopravdy odhalují pouze jedinou skutečnost, a sice mnohem nižší tendenci vysokoškolsky vzdělaných lidí vybrat odpověď "Nevím" než v případě zbytku populace.

Prezentovaný výzkum na téma "Důvěra a spokojenost Čechů s OSN, EU a NATO" skutečně neslouží k ničemu jinému než k potvrzení zmíněné pravdy. Dozvídám se, že OSN důvěřují plné tři pětiny respondentů, naopak NATO jen 44 % a téměř stejný podíl jí nedůvěřuje. Docela dost by mě zajímalo, jak se tento vztah důvěry v lidech vytváří. Rád bych viděl průzkum, jenž by se zaměřil na prozkoušení ze základních reálií, týkajících se OSN, NATO a EU. Kolik procent lidí by dokázalo jmenovat současné generální tajemníky NATO a OSN? Jací jsou stálí členové Rady bezpečnosti? Kolik dotázaných by tušilo, kdo je třeba Olli Rehn? Nebo jak vypadá proces spolurozhodování v EU? Obávám se, že správných odpovědí bychom napočítali zhruba stejně jako fanoušků Komety na rozhodujícím zápase v Mladé Boleslavi. Zkrátka vypovídací hodnota výzkumu o důvěře k OSN, EU a NATO je asi taková, jako kdybych byl dotázán, zda důvěřuji Goethe-Institutu v Kuala Lumpur. Nic o něm sice nevím, ale fakt mu dost důvěřuji...

Druhou část průzkumu tvoří dotazy na spokojenost se členstvím v OSN, EU a NATO. S členstvím v NATO je spokojeno necelá polovina dotázaných, zato s OSN více než dvě třetiny! Když vezmu v potaz, že NATO je primárně obranný pakt, pak musím říct, že svou funkci plní naprosto výborně, a tudíž jsem s členstvím zcela spokojen. Pokud jsme my, lid Spojených národů, odhodláni uchrániti budoucí pokolení metly války, podporovat lidská práva, spravedlnost, pokrok a podobně, pak samozřejmě s OSN spokojen být nemohu. Nějak se od ostatních respondentů liším...