Minařík: Co dál po vítězství nad tamilskými Tygry?

V květnu srílanský prezident Mahinda Rajapakse vyhlásil vítězství nad Tygry pro osvobození tamilského Ílamu. Paralelně k tomu vrchní velitel armády generál Fonseka oznámil nalezení těla mrtvého vůdce Tygrů Velupillaie Prabhakarana. Dle vládních srílanských úřadů byla země osvobozena, v ulicích Kolomba i ostatních částech zejména jižní Srílanky propukly oslavy. Slavili však převážně Sinhálci. Jaký vývoje lze očekávat v brzké budoucnosti a co by měla srílanská vláda udělat po vyřešení zdrojů konfliktu? Tento post aktuálně navazuje na text Srí Lanka – konflikt idejí a identit publikovaný v časopise Global Politics.

Vojenské vítězství z hlediska dlouhodobého nacionálně - náboženského konfliktu samo o sobě nic neznamená a poskytuje „pouze“ dobrou příležitost k politickému řešení. Způsob vojenského vítězství a vývoj krátce po jeho dosažení bohužel nedávají mnoho nadějí na to, že by srílanská vláda měla plán na dlouhodobé vyřešení situace. OSN odhaduje, že od ledna, kdy se rozhořely finální vojenské operace, bylo v konfliktu zabito kolem 8000 lidí. Poslední vojenské operace armády způsobily humanitární katastrofu na severovýchodě země a vyvolaly mohutnou kritiku ve světě, mimo jiné i kvůli zákazu vstupu žurnalistů a pracovníků nevládních organizací do klíčové oblasti. (Evropská unie v důsledku brutálního postupu srílanské armády pohrozila odejmutím preferenčního obchodního statutu GSP+ kvůli nedodržování lidských práv. Nedá se však říci, že by to nějak výrazně ovlivnilo situaci na ostrově.)

I po vojenském vítězství a po odlehnutí zájmu médií přetrvává na severovýchodě ostrova katastrofická situace, kdy na 300 000 lidí (odhad Human Rights Watch) žije vyhnáno ze svých domovů. Vláda přitom stále limituje přístup humanitárních pracovníků do oblasti. Řešení této humanitární krize představuje první a aktuální úkol srílanské vlády. Nestačí přitom zajistit lidem jen o něco lepší život než měli pod tamilskými Tygry – oblíbený to argument vládních představitelů obhajujících kvalitu svých „služeb“. Dlouhodobým úkolem je změna struktury státu a dominantních identit. Tamilové z velké části nevnímají srílanskou vládu za svoji, nevnímají vojenské vítězství za vítězství nad brutální teroristickou skupinou (pro ne zcela reprezentativní výběr zůstupců britské tamilské diaspory viz zde) Tamilové mají hlubokou nedůvěru ve srílanský stát a jeho ochotu a schopnost zajistit jim rovnoprávnost a bezpečí. Je úkolem vlády toto změnit. Vojenské vítězství nad tamilskými Tygry ztratí smysl, pakliže se nepodaří politicky porazit sinhálské nacionalisty a sinhálský nacionalismus v jeho současné podobě. K tomu by bylo potřeba v prvé řadě eliminovat rasu, jazyk a kasty z politického souboje a soustředit se na sociální a ekonomické faktory. Zásadním úkolem také je zajistit nezávislou justici a spravedlnost. Výborným začátkem k přesvědčení Tamilů o vůli vlády dosáhnout tohoto cíle by bylo nezávislé vyšetření vojenských operací a potrestání brutalit – na obou stranách. S ohledem na způsob vojenského vítězství se však toho sotva dočkáme.

Jak napovídá oficiální vládní server, srílanská vláda vnímá zahraniční kritiku humanitární situace jejích obyvatel jako negativní zásah do své suverenity. Ne jako výzvu jejich situaci zlepšit. Arogance vládních představitelů nedává mnoho nadějí, že by byli ochotni dobrovolně přistoupit k ústupkům a zajistit lepší postavení Tamilů. Před srílanskou vládou a Srí Lankou jako celkem stojí více než náročný úkol a není vůbec jisté, že se podaří cíle - dlouhodobého míru na ostrově - dosáhnout. Předvídání budoucnosti nemá smysl – vyhlídky však nejsou příliš nadějné.

David Minařík vystudoval mezinárodní vztahy a evropská studia na Masarykově univerzitě. V současné době je doktorským studentem politologie na Univerzitě ve Vídni a redaktorem Global Politics.