Upřete zrak do Karlsruhe!

Další díl dlouhotrvajícího příběhu ratifikace Lisabonské smlouvy se odehraje v německém Karlsruhe. Německý spolkový soud 30. června rozhodne o souladu novelizace evropského primárního práva s německou ústavou, a to na základě nesrovnatelně propracovanějšího podání, než se kterým se potýkal český ústavní soud.

Podle vícero náznaků máme očekávat velmi zajímavé rozhodnutí, což je formulka, do které se vleze ledacos. Osobně tipuji, že se dočkáme jakéhosi Maastricht II, tudíž že soudcové shledají, že Lisabonská smlouva není v rozporu se spolkovou ústavou, může tedy být záhy ratifikována, nicméně důrazně se dá najevo, že ústavní soud bude svědomitě hlídat, aby Evropská unie nepřekračovala jí svěřené kompetence.

Snad bych mohl naznačit, proč by mohl být nález "velmi zajímavý". Ústavní soudy mají v zásadě s evropským právem dvojí problém - Kompetenz-Kompetenz (viz Maastricht, ostatně viz i český ústavní soud ve věci Lisabonu) a základní práva. Němečtí soudcové a soudkyně se budou zabývat oběma tématy. Karlsruhe již v 80. letech v rozhodnutí Solange II uznalo, že úroveň ochrany práv je na srovnatelné úrovni s ochranou německou, takže by se mohlo zdát, že zde by se problém vyskytnout neměl, ochrana práv se asi v EU moc nezhoršila, jenže ... Jenže od té doby začala EU fušovat do věcí justice a vnitra, tedy problematiky dotýkající se již "závažnějších" zásahů do práv, a před pár lety vydal německý ústavní soud nález ve věci evropského zatýkacího rozkazu, z nějž vyplývá jistá obezřetnost vůči kvalitě ochrany práv v jiných členských státech. Navíc, Evropský soudní dvůr rozvířil jakž takž poklidné vody nálezem ve věci Mangold z listopadu 2005, jenž se stal předmětem zdrcující kritiky někdejšího německého prezidenta a předsedy ústavního soudu Romana Herzoga. Protože Mangold přišel jako předběžná otázka právě z Německa, ústavní soud se k němu (k němu přímo ne, spíše k limitům pro ESD) jistě rád vyjádří.

A poslední důvod, proč by rozhodnutí mohlo být zajímavé a proč příznivci Lisabonu hledí do Karlsruhe s obavami - role soudce zpravodaje vyšla na pána jménem Udo di Fabio, který původně působil na sociálním soudu, zabývá se náboženstvím a kulturou a šušká se, že z Lisabonské smlouvy není moc nadšen.

I přes tyto znejisťující skutečnosti si myslím, že německý ústavní soud, obdobně jako český, nakonec nevydrží evropský tlak a nebude chtít hrát roli blokující síly, do které se opře silná kritika mainstreamu. Šance na ústavní požehnání Lisabonu vidím na 70 ku 30.