středa 23. září 2009

Oldřich Krpec: „Velká politika“ a masová demokracie – český radar

Radar umístěný na českém území měl spolu s polskými interceptory chránit před střelami zlobivých států (Írán) či náhodně nebo neautorizovaně odpálenými střelami (chyby, chaos, terorizmus). Do omrzení politici a experti podporující radar opakovali, že zařízení nemá být namířeno proti Rusku. A co víc, proti Rusku jej prý není možné vůbec smysluplně využít, respektive – vzhledem k pouhým deseti protiraketovým střelám – nemůže tento systém nikdo vážně považovat za riziko pro odstrašující potenciál tisíců ruských střel. Neexistoval proto podle proponentů radaru žádný důvod pro znepokojení Ruska, natož pro znepokojení těch, kdo se ruské reakce obávali.
Poté, co americká administrativa přehodnotila politiku a rozhodla se budování tohoto systému protiraketové obrany přerušit, se argumentace českých stoupenců radaru podivuhodně změnila. Americká politika Čechy najednou nechává nechráněné před promyšlenou a cílevědomou Ruskou velmocenskou politikou. Před cílenou politikou – tedy nikoli před nehodami jako je náhodné odpálení či ztráta kontroly nad střelou. Argument americké strany, že riziko útoku zlých států je malé, systém je nevyzkoušený a existují plnohodnotné alternativy je považován za účelový. Cílem celé operace, přece a „každý to jaksi měl pochopit“, bylo vymezení odpovídajících hranic ruské politice.
A máme zde opět další kolo tance státníků, kteří okouzleni „velkou politikou“, chovají se v prostředí „obyčejné“ demokracie naprosto neohrabaně. Nehledět na názory běžných voličů a vizionářsky konat ve jménu vyšších a dlouhodobých cílů je určitě lákavé. Trapas je to však tehdy, pokud se ono vznešené jednání obrací přímo proti oněm „velkým cílům“.
Předpokládejme, že bylo záměrem stoupenců radaru v Česku posílení transatlantické spolupráce nebo vylepšení vnímání americké zahraniční politiky českou veřejností. Dovolím si několik stručných poznámek k postupu a výsledkům. Za prvé, pokud zpravodajská zpráva zdůrazňuje bezpečnostní hrozby je důvěryhodná a má se stát podkladem pro okamžité jednání – pokud je relativizuje, je politicky podjatá a účelová. Za druhé, pokud veřejnost nesouhlasí se zahraničně politickou linií jedné americké administrativy (G. W. Bush), jde o neschopnost proniknout k podstatě věci. Pokud se naopak veřejnosti politická linie jiné americké administrativy líbí (B. Obama), jde o naivní okouzlení lacinými triky.
Ale hlavně, jak taková politika prospěla transatlantické vazbě? Proti radaru se vyslovovali ti, které dráždila „agresivní mocenská politika USA“. Stoupenci radaru je přesvědčovali, že za takovou je americká politika považována neprávem. Když se politika USA mění a tato změna je pozitivně přijímána, je označována za nezodpovědnou a chybnou. Ti kdo tolik míní pečovat o dobrý zvuk USA v ČR tak dnes sami jméno Spojených států poškozují. A to paradoxně v době, kdy je Spojeným státům česká veřejnost nakloněna, a to platí jisté míry i pro odpůrce radaru.
Komu tedy „atlantická“ politika českých elit sloužila? Vztahům se Spojenými státy? Proč tedy není interpretováno rozhodnutí USA jako rozumné, postavené na důsledné analýze skutečných hrozeb, upřednostňující efektivní formu ochrany před reálnými riziky, a to prostřednictvím adekvátních prostředků, které zároveň minimalizují vedlejší politické účinky?

Oldřich Krpec působí jako ředitel Mezinárodního politologického ústavu a odborný asistent KMVES FSS MU (Tedy na stejném pracovišti jako dr. Suchý. Pro úplnost a pro diskutující: jeho názor nevyjadřuje "oficiální" přesvědčení ani jedné z insttitucí, je pouze osobním názorem autora. Pluralita názorů je u nás ctěna a podporována.).

Diskuze nad příspěvky P. Suchého a O. Krpce vítána!

3 komentáře:

Bovril řekl(a)...

Hodně slušné Oldo! Zvlášť to vystihnutí názorových veletočů kolem Ruska. Přesto bych měl poznámku. Ten komický veletoč byl opravdu zbytečný, ale přesto na té "protiruské" kartě něco je, jenom by se to mělo říct přímo. Ono bůh ví jak to s NATO do budoucna bude, nedělám si iluze, Američani melou po hospodářské stránce z posledního a potřebují nesmírně bolestnou přestavbu a otázka je, zda toho jsou schopni. Dokážu si proto představit, že nás mohou dost dobře hodit v případě vážné krize přes palubu stejně jako Francouzi v osmatřicátém. S radarem na našem území by to bylo o dost těžší. Ovšem na rozdíl od rusobijců bych potenciální hrozby viděl jinde než v zemi, která má v poslední době problém s tím, aby její populace nevymřela sama od sebe. To spíš přijde k moci nějaký blázen jinde v Evropě. Současná hospodářská krize (která zdaleka není u konce) a přistěhovalecká vlna ze třetího světa jsou potenciálně nesmírně výbušná směs, ale tenhle potencionální scénář je naštěstí ještě nějaký ten rok vzdálen.

Lukáš Hoder řekl(a)...

Tak politika ale není hra na pravdomluvnost, ne? Máme také nějaké vztahy s Ruskem a čeští politici by neměli jen tak říkat, že chceme americké vojáky a radar proti Rusku.

Dle mého názoru bylo jasné, že radar nesměřuje proti ruské možnosti zničit Evropu svým mnohatisícovým jaderným arzenálem, tedy že neohrožuje Ruskou obranu proti případnému útoku. Ale bylo zřejmé, že efektem radaru by byl jasný geopolitický posun ČR na západ. To by samozřejmě šlo proti vlivu Ruska ve střední Evropě... Ale to myslím v diskusi k radaru také zaznívalo.

Tím, že Rusko nabízelo jiná místa pro radar, dávalo myslím také najevo, že mu nevadí "radar" jako takový, ale spíše "radar v ČR".

Tom Šmíd řekl(a)...

Víceméně souhlasím se všemi - mám přece jen lidoveckou minulost:-)
Ale teď vážněji. Olda přesně trefil argumentační problém české vlády v tomto případě v čele se Sašou Vondrou. Radar není proti Rusku, ale darebáckým státům (to je ovšem velmi debilní kategorie sama o sobě..), pokud ovšem bylo potřebat posílit argumenty ke stavbě, ruská karta byla neustále vytahována. Lukáš to vystihl dobře, že šlo především o geopolitický posun na západ, jenže ani jeden ze zainteresovaných papalášů to nebyl schopen srozumitelně a jasně vysvětlit. A na druhou stranu pak "chlapcům" nečinilo potíže vymýšlet prapodivné privatizační čachry s ruskou účastí, přitom já mám z ruské soft power větší obavy než z jejich zbraní. Mají zbraně dobré, ale většinou jen v prototypech (Iskandery např.), jinak arzenál rezaví a peníze z ropy jdou spíše vnitráckým jednotkám než do armády. Je to policejní nikoli vojenský typ režimu.
A závěrem bych jen napsal, že v základních tezích souhlasím s Petrem Suchým - absence americké vojenské přítomnosti je pr mne zklamáním. Tady bych akorát dodal, že mé drobounké prorocké (či prognostické) nadání se opět osvědčilo a ve chvíli kdy ten eskamotér Obama zvítězil, základnu jsem ve svém nitru pohřbil...
Představy mostu či brodu na východ či západ jsou směšné. Hlavně s těmi převozníky, kteří se hlásí veslo. Ostatně jak dopadl převozník Beneš všichni víme.... dále nemůže boxovat bantamka s těžkou, takže samostatně se vymezovat proti Rusku je také nesmysl, a to naprosto očividný (jedině snad, že bych si také sestrojili svoji jadernou zbraň, což by podle mne vůbec nebylo od věci)...Rusko sice nen SSSR a Putin není Stalinem, ovšem v ruské politice je stále dost silných kruhů, které nechtějí akceptovat plnou suverenitu bývalých satelitů...takže můžeme opravdu "radaru" jen želet...