Dojmy z florentské Akademie

Inspirován chvalozpěvy Jiného práva na Akademii evropského práva pořádanou Evropským univerzitním institutem ve Florencii (např. zde, nebo zde), rozhodl jsem se obětovat dva týdny své dovolené na jednu z údajně nejlepších (nejen) právnických letních škol (o její hlavní konkurenci psal na Politica Mundi loni Hubert Smekal). Stálo to za to?

Předně musím pochválit koncept Akademie – ta si každý rok vybere určité téma, na které se zaměří a k němuž si pozve jako lektory přední odborníky (letos to byla migrace), kteří však nedostanou volné pole povídat si, co je zrovna napadne, ale jasné zadání, co má být náplní jejich kurzu. Každá ze dvou sekcí (lidskoprávní a právo EU) se tak skládá jak z obecněji zaměřených kurzů, které mají za cíl podat celkový přehled látky, tak z navazujících "speciálních" kurzů. Okořenění jednotlivých sekcí představuje "distinguished lecture" určité právnické "celebrity", význačného politika apod. Akademie díky tomu získává určitou vnitřní konzistenci, přednášky neskáčou bezhlavě z jednoho tématu na druhé, jak je tomu na většině letních škol. Každý vyučující navíc zadal ke svému kurzu četbu (kterou jsme elektronicky obdrželi s již asi měsíčním předstihem), což jistě také přispělo k větší úrovni přednášek a diskuzí na nich. Na druhou stranu, nepanoval zde (oproti např. Total Law) takový tlak na důsledné čtení všech materiálů, nebyl proto problém dát večer přednost společenskému programu před studiem. Velkou roli hrál v tomto ohledu počet účastníků – v počtu cirka šedesáti lidí je velmi obtížné, byť se o to někteří lektoři snažili, udělat výuku opravdu interaktivním ("seminárním") způsobem. To by byla asi má hlavní výtka vůči pořadatelům Akademie: méně by možná znamenalo více.

A teď konkrétněji k letošnímu ročníku. Sekci lidských práv, které jsem se zúčastnil, dominoval obecný kurz "Migration, Human Rights and Protection" Guy Goodwin-Gilla z oxfordské All Souls College. Goodwin-Gill mě jednoznačně nadchl, takto nějak si představuji, že by měla výuka lidsko-právních témat vypadat. Dokázal pěkně propojit právní náhled s perspektivou jiných sociálních věd, zejména politologie či mezinárodních vztahů (proč se toho čeští právníci a politologové tak štítí?). Zároveň pravidelně vracel výklad z akademických výšin zpět k přízemní realitě exkurzy do své advokátní praxe (jeden se mimochodem týkal "The Czech Roma Case" – tj. "předsunutých hlídek" britských imigračních úředníků na pražském letišti). Úroveň speciálních kurzů už byla lehce nevyvážená – od velice kvalitního přehledu amerického a kanadského azylového systému od Michaela Churgina (díky němuž jsem zjistil, že praxe fungování amerického azylového systému je někdy možná ještě úděsnější, než v případě toho českého), přes relativně dobré kurzy Ruth Rubio-Marin (sexy téma "Integration vs. Multiculturalism") a Vincenta Chetaile (princip non-refoulement), až po spíše rozpačité výkony dvou italských přednášejících – Tullio Scovazziho (pro našince lehce exotické téma "Human Rights and Immigration at Sea") a Alessii di Pascale ("Italian Security Law and Treaty Practice on Unauthorized Migration"). Příliš mě nenadchla ani "distinguished lecture" guru italské politické scény Giuliana Amata.

Letní školu však netvoří pouze přednášející, ale i její účastníci. V tomto pak spočívá velká deviza Akademie, neboť její jméno táhne - většinu představovali doktorandi, ale nemálo bylo již praktiky pracujícími na zajímavých postech. Takže dobrá příležitost k navazování kontaktů. Za zmínku stojí také možnost využít služeb skvěle zásobené knihovny Institutu (u některých účastníků Akademie mi dokonce přišlo, že na ní přijeli hlavně pro to, aby si zde udělali research k dizertaci). Konečně trávit dva letní týdny ve Florencii taky není úplně nepříjemná záležitost. Letos byla navíc Akademie načasována obzvlášť povedeně, sledovat např. zápas Itálie vs. Slovensko v baru plném Italů byl vážně zážitek – byť poté, co jsem zajásal nad třetím slovenským gólem, to chvíli vypadalo, že z něj ve zdraví neodejdu...

Shrnuto, účast na některém z příštích ročníků Akademie bych rozhodně doporučil, a to nejen pro právníky (třeba letos se zúčastnilo i několik studentů mezinárodních vztahů).