
Švýcarská ministryně spravedlnosti na dnešní tiskové konferenci oznámila, že Švýcarsko Romana Polanského do USA nevydá. Ukončila tak několikaměsíční nejistotu, které byl slavný režisér vystaven poté, co jej Švýcaři v roce 2009 zadrželi na základě amerického zatykače z roku 1978. Celá aféra vyvolala ve světových médiích poměrně bouřlivou debatu o tom, jaký má smysl postihovat někoho za čin, kterého se dopustil před více než třiceti lety (zřejmě přitom nemůže být pochyb o tom, že se jej skutečně dopustil). Polanskému vyslovilo svou podporu mnoho osobností kulturního i intelektuálního světa, nejvýstižněji zřejmě v tomto kratičkém eseji Milan Kundera.
Pro čtenáře, kteří nevládnou francouzštinou, se pokusím o neumělý překlad jedné pasáže:
"Nebudu se nijak vyjadřovat k právnímu aspektu celé věci. Chci však zdůraznit, že je to právě evropské umění, jeho literatura a divadlo, které nás učilo jak roztrhat oponu právních, náboženských a ideologických pravidel a jak vidět lidskou existenci v celé její konkrétní realitě.
Věren této kultuře odmítám být zaslepený tváří v tvář situaci Polanského, pronásledovaného za čin, k němuž došlo před třiatřiceti lety, kterému již dávno odpustili všichni aktéři tohoto dramatu, jehož prodlužování do nekonečna nepřinese nic dobrého nikomu, nikomu a nikomu."
Zdá se, že ke stejnému závěru o absurditě vydání Polanského ke stíhání do USA dospěli nakonec i Švýcaři. Zdůvodnění zamítnutí žádosti Spojených států sice trochu zavání formalismem ("The reason for the decision lies in the fact that it was not possible to exclude with the necessary certainty a fault in the US extraditionary request"), nicméně i ten může někdy představovat vhodný nástroj k "polidštění práva".
Žádné komentáře:
Okomentovat