čtvrtek 8. července 2010

ÚS neměl s DS slitování

Zkouškové se konečně odporoučelo, tak se mohu věnovat i v poslední době zanedbávanému občasnému bloggování. S křížkem po funuse, ale přece kopíruji trochu odvázanější pasáže z usnesení Ústavního soudu ve věci návrhu Dělnické strany (jinak se ÚS spokojuje s odkazy na rozsudek NSS).
Tříčlenný senát ÚS ve složení Güttler, Janů, Duchoň se vzletně vyjádřil k funkcím politických stran:
"Podle článku 5 Ústavy České republiky je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Touto volnou soutěží lze především rozumět soutěž myšlenek, idejí a nápadů jak spravovat moderní stát na počátku 21. století, jak čelit výzvám, které tato doba přináší. Nemělo by se tedy jednat o rozeštvávání jednotlivých skupin obyvatel proti sobě, o adoraci násilí či o zaplavování veřejného prostoru jedem. Zlu je nutno čelit vždy, bez ohledu na to, v jaké podobě přichází."

A poté i k roli moderního soudnictví, přičemž neoopomněl kritizovat soudobou politickou scénu i přežité pojetí soudcovského stavu (NSS se nicméně dočkal uznání):
"Zpochybňování nezávislosti a nestrannosti soudu v této věci, a obecně soudnictví vůbec, má částečně své kořeny i v tom, že politické strany představují pro své vůdce výtah k moci. Politické strany by však neměly tímto způsobem generovat subjekty "nemocné touhou po moci". Tato "nemoc" způsobila mnohým národům a celým civilizacím velká neštěstí. Proto moudří otcové moderních ústav vynalezli systém "checks and balances", což je jediný způsob, jak čelit této nemoci mocných.

V rámci tohoto systému je důležitá a nezastupitelná role nezávislé a nestranné justice. V moderních dějinách lze sledovat jednak trend justici ovládat, jednak trend směřující k posílení její nezávislosti. Praxe, podle které se momentálně vládnoucí skupina snaží ovládnout celý veřejný prostor, včetně justice, se jeví být praktickou ovšem jen do doby, než tuto moc získá skupina jiná. Příliš dlouho zde trval systém vlády jedné strany, kdy i justice této straně patřila. Tento způsob vnímání justice přežívá v některých hlavách dodnes. Stále přežívá pojetí soudce nikoli jako reprezentanta soudní moci, ale jako státního úředníka, loajálního vůči státu, na státu závislého a státem placeného tak, jak velí momentální rozmar vládnoucí skupiny.

V této souvislosti lze připomenout i důležitost respektování principu "dobré vlády" tak, aby po každé její změně nenastávalo "vyřizování účtů". To bývá vlastní zemím s deficitem demokracie, kde nastupuje i snaha justici v tomto směru zneužívat. Nezávislost a nestrannost justice tedy není jejím privilegiem, ale je nezbytným předpokladem jejího fungování pro dobro celé společnosti, zejména v dobách "nepohody". Veškerá základní práva a svobody jsou totiž mj. pod ochranou soudní moci. Nejvyšší správní soud v přezkoumávané věci tuto roli nezávislého a nestranného soudu beze zbytku naplnil."

2 komentáře:

Tomas Blazek řekl(a)...

ÚS si zde pmsn mohl tyto odbočky odpustit a místo toho se aspoň trochu věnovat meritu věci. Vypořádat takovou zásadní věc ve stylu "NSS to napsal pěkně, nemáme k tomu co dodat" je ... dost slabé. Zvlášť když bylo dopředu jasné, že DS to požene až do Štrasburku (a ESLP je na rozpouštění politických stran dost citilivý). Taky nechápu, proč to řešili jako klasickou ústavní stížnost a pouze odmítali. Tohle si přece zasloužilo plenární nález!

Jan Šmakal řekl(a)...

Neměl slitování je u odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost spíše nedobrý vtip, než trefný popis. Zvláště když ji ÚS často znežívá ke skryté selekci nápadu.

Odvážnější pasáže sice možná nejsou úplně mimo, uvítal bych ale, kdyby pisálkovské ambice nebyly pouze na úvaze tří (dvou) soudců. Obzvlášť pokud jim do Klokočkova slohu něco chybí. Dvousenátní model BVerfG mi přijde vhodnější.

Zmínka o "zaplavování veřejného prostoru jedem" je ovšem mimořádně blbá. Asi jako když NSS kritizuje DS pro používání biologických metafor, aby Baxa o den později vyprávěl o růstu ideologických plísní.