Mezi státy, které jsou neustále sužovány konfliktem, ať již ozbrojeným či neozbrojeným, patří i Somálsko. Zájem veřejnosti o tuto zemi na východě Afriky je téměř mizivý. A to i přesto, že země se potýká s více než milionem uprchlíků a s miliony lidí, kteří jsou odkázáni na humanitární pomoc.
Za počátek konfliktu, který se táhne až do dnešní doby lze považovat rok 1988, v Somálsku působily dvě organizace SSDF (Somali Salvation Democratic Front) a SNM (Somali National Front), které bojovaly proti vládě Siada Barre, který se dostal k moci roku 1969 vojenským převratem. Od 80. let tyto boje nabraly na intenzitě. V období mezi lednem 1991 a prosincem 1992 se Somálsko jako stát zhroutilo. Po celé zemi vznikaly povstalecké organizace formované na základě klanových struktur. Od roku 1992 v Somálsku působily i ozbrojené síly OSN, které však nebyly při řešení konfliktu úspěšné a taky byly roku 1995 staženy. Do roku 2000 zde prakticky neexistovala žádná vláda. V roce 2000 byla v Somálsku v rámci mírových jednání ustanovena vláda přechodná. Mezitím se Somálsko navíc začalo proměňovat i teritoriálně. V roce 1991 se od Somálska jako státu odtrhla část zvaná Somaliland, v roce 1998 pak Puntland,v roce 2006 následoval Galmudug, který však nebyl nikdy mezinárodně uznán. Od roku 1991 tedy přetrvává absence celostátní vlády. Ustanovená vláda zpravidla ovládá vždy jen určitou část území a ve zbytku země vládnou místní klany, válečníci a také tzv. Unie islámských soudů, která roku 2006 ovládla hlavní město a vyvíjela bojové aktivity proti přechodné vládě. Touto situací se zase cítila ohrožena sousední Etiopie, která na sklonku roku 2006 vyhlásila Unii islámských soudů válku. Konflikt tím pádem získal novou dimenzi a z občanské války přerostl v konflikt mezinárodní. Zejména v letech 2007 a 2008 probíhaly ostré boje a teprve na počátku roku 2009 se etiopská armáda stáhla.
V případě Somálska tak selhávají teorie, dle kterých etnická a náboženská heterogenita způsobují konflikty. Somálsko je totiž z 95 % etnicky stejnorodý stát, ve kterém je zastoupeno právě 95% Somálců. Ta samá situace se opakuje v případě náboženství, kde jsou zde z 99 % zastoupeni sunitští muslimové. Náboženskou a etnickou heterogenitu lze tedy jako zdroj konfliktu jednoznačně vyloučit.
Ivana Zelinková je studentkou Politologie-Afrických studií na Univerzitě Hradec Králové.
Za počátek konfliktu, který se táhne až do dnešní doby lze považovat rok 1988, v Somálsku působily dvě organizace SSDF (Somali Salvation Democratic Front) a SNM (Somali National Front), které bojovaly proti vládě Siada Barre, který se dostal k moci roku 1969 vojenským převratem. Od 80. let tyto boje nabraly na intenzitě. V období mezi lednem 1991 a prosincem 1992 se Somálsko jako stát zhroutilo. Po celé zemi vznikaly povstalecké organizace formované na základě klanových struktur. Od roku 1992 v Somálsku působily i ozbrojené síly OSN, které však nebyly při řešení konfliktu úspěšné a taky byly roku 1995 staženy. Do roku 2000 zde prakticky neexistovala žádná vláda. V roce 2000 byla v Somálsku v rámci mírových jednání ustanovena vláda přechodná. Mezitím se Somálsko navíc začalo proměňovat i teritoriálně. V roce 1991 se od Somálska jako státu odtrhla část zvaná Somaliland, v roce 1998 pak Puntland,v roce 2006 následoval Galmudug, který však nebyl nikdy mezinárodně uznán. Od roku 1991 tedy přetrvává absence celostátní vlády. Ustanovená vláda zpravidla ovládá vždy jen určitou část území a ve zbytku země vládnou místní klany, válečníci a také tzv. Unie islámských soudů, která roku 2006 ovládla hlavní město a vyvíjela bojové aktivity proti přechodné vládě. Touto situací se zase cítila ohrožena sousední Etiopie, která na sklonku roku 2006 vyhlásila Unii islámských soudů válku. Konflikt tím pádem získal novou dimenzi a z občanské války přerostl v konflikt mezinárodní. Zejména v letech 2007 a 2008 probíhaly ostré boje a teprve na počátku roku 2009 se etiopská armáda stáhla.
V případě Somálska tak selhávají teorie, dle kterých etnická a náboženská heterogenita způsobují konflikty. Somálsko je totiž z 95 % etnicky stejnorodý stát, ve kterém je zastoupeno právě 95% Somálců. Ta samá situace se opakuje v případě náboženství, kde jsou zde z 99 % zastoupeni sunitští muslimové. Náboženskou a etnickou heterogenitu lze tedy jako zdroj konfliktu jednoznačně vyloučit.
Ivana Zelinková je studentkou Politologie-Afrických studií na Univerzitě Hradec Králové.
Příspěvky
4 komentáře:
"V případě Somálska tak selhávají teorie, dle kterých etnická a náboženská heterogenita způsobují konflikty. Somálsko je totiž z 95 % etnicky stejnorodý stát, ve kterém je zastoupeno právě 95% Somálců."
With all due respect, nejsem si jisty, jestli to uplne sedi logicky. To, ze v zemi, ktera je etnicky/nabozensky atd. homogenni dojde ke konfliktu, imho nepopira teorii tvrdici, ze heterogenni zeme jsou ke konfliktum nachylnejsi. Ale mozna mi jen neco unika.
Plus si nejsem jisty s tou terminologii, obcanstvi (Somalci) se nemusi nutne prekryvat s etnicitou. V CR zije tipuju 99 % Cechu, z toho tvori x % romske etnikum.
Lubo
S "občanstvím" to bude v Somálsku opravdu problém: legitimní (tj. mezinárodně uznávaná) vláda ovládá Z CELÉHO SOMÁLSKA všeho všudy pouze ČÁST HLAVNÍHO MĚSTA! Ale jinak etnicky je Somálsko v zásadě homogenní, nebo jinak řečeno etnická uvědomělost není pro vnitropolitickou situaci problém. Ale Somálci jako etnická skupina můžou posloužit teoriím o etnických konfliktech, protože spousta Somálců žije v okolních státech a hlavně v Etiopii už pěknou řádku let bojují za nezávislost (mimochodem Etiopie je nominálně federací, jejíž jednotlivé části=státy jsou etnicky definované).
Každá zmínka o "konfliktním" Somálsku by měla být uvedena informací, že půlku Somálska tvoří 2 ne-zcela-bezkonfliktní, ale přece relativně dobře fungující (dokonce vykazující jistou dávku demokratičnosti) autonomní oblasti, Puntland a Somaliland.
Konflikt v Somálsku se většinou vysvětluje odkazem na význam kmenových/klanových vazeb, popř. náboženství/na náboženství postavené ideologie. Netypickou analýzu nabízí Alex de Waal v článku Class and Power in a Stateless Somalia: There is a contrary argument to be made that, even in a country without a functioning government and formal economy, control over productive resources and the means of trade are the core to the political economy.
Pěkně napsáno.
Připojuji se k Lubově neúprosné právní logice :) Ona teorie by selhala, kdyby tvrdila, že pouze a jen etnická a náboženská heterogenita způsobují konflikty. Vyvrácena by byla dokázáním, že i jiné faktory mohou způsobit konflikt. (Srov. třeba vyšší vzdělání a více zkušeností znamenají vyšší příjem. To, že vyhraji ve sportce, ještě neznamená vyvrácení předešlého zobecňujícího výroku)
Pokud by poslední odstavec byl uveden bez odkazu na vyvracení teorií, tak s ním lze souhlasit, resp. s tím, že faktory etnicity a náboženství (alespoň samy o sobě) lze při vysvětlení dění v Somálsku jen stěží použít (i když "náboženství", resp. odlišný výklad/praktikování islámu dnes do jisté míry ovlivňují, jak to v Somálsku vypadá, protože mimo Mogadišu v oblastech středního a jižního Somálska aš-Šabábu a Hizbul Islám konkuruje pouze Ahlu Sunna wal Džamá, což je skupina, kterou v zásadě tmelí fakt, že její stoupenci a členové jsou súfisté).
Ono uvěznění v pohledu kurzu "teorie mezinárodních vztahů", "teorie války a konfliktu" apod. je IMHO jedna z největších slabin výuky oboru MV (nejen na FSS). Kdyby člověk četl jen literaturu, uvádějící člověka do hlavních paradigmat, vůbec by si nemusel všimnout, že velká většina analytiků (vč. těch na akademické půdě) nevysvětluje konkrétní problémy skrze jednoduché +- 3 hlavní předpoklady té které teorie. Půlku času na takových kurzech zabere diskuse neorealismu, ale jaksi se v tom ztratí, že Waltz opakovaně uváděl, že jeho teorie mezinárodní politiky nevysvětluje zahraničí politiku toho kterého státu, resp. konkrétní jednání/události, ale jen nabízí nástroje k namalování "big picture".
P.S.: za připomenutí Puntlandu a Somalilandu, o nichž se článek zmiňuje, se omlouvám, moje blbost
Okomentovat