Další „neideologický“ ministr životního prostředí.

Poté, co aféra na Státním fondu životního prostředí připravila o místo Pavla Drobila, byl na post ministra životního prostředí navržen další "odborník" – Tomáš Chalupa. První jmenovaný proslul výrokem, že "bude dýchat za český průmysl", či hrdým doznáním, že informace o globálním oteplování čerpá především z knih Václava Klause. Nyní se zase můžeme těšit na ministra, který před časem zaujal na ideové konferenci ODS voláním po zajištění toho, aby "občanská sdružení či ekoteroristé" nerozhodovali "o tom, jakým životním stylem budou Evropané žít" (viz i v dalších ohledech pozoruhodný projev zde).

Nejvíc mě ovšem fascinuje neustálé opakování floskulí, podle nichž je hlavním cílem vlády navrátit na ministerstvo "neideologický a nedogmatický přístup". Z mnohých výroků obou výše jmenovaných ministrů a kroků prvního z nich (Chalupa toho zatím moc ukázat nemohl) přitom ční ideologičnost jak sláma z bot. To jistě není samo o sobě nic špatného, politika by přece měla být ve svém jádru o střetu různých ideologií. Zarážející však je, s jakou vehemencí je zde ideologické pozadí činů ministrů popíráno. Navíc ze strany aktérů, kteří se v minulosti často profilovali na kritice různých snah o dělání "nepolitické politiky". To již zavání velkou mírou politického cynismu.

Může se to zdát jako slovíčkaření, ale mám za to, že je důležité dokázat správně pojmenovat politické dění. Označením určité agendy za ryze technickou a odbornou ji totiž fakticky vylučujeme z politické debaty. Můžeme mít různé názory např. na to, jakou roli nyní hrají a jakou pozici by správně měla mít v územních a stavebních řízeních různá občanská sdružení, ale nelze se tvářit, že vymezení této pozice je technickou záležitostí. Naopak, jedná se o vysoce politickou otázku, a to nejen v rovině policy, ale i politics, protože nastavení přístupu veřejnosti do těchto správních řízení předurčuje podobu procesu přijímání důležitých společenských rozhodnutí. A takto by bylo možné pokračovat dál.

Pěkný komentář vyšel před několika dny na ihned ("Ministr má být fundamentalistou"). Petr Honzejk se zde ptá: "Co je totiž obsahem onoho "neideologického a nedogmatického" přístupu, který se premiérovi tak líbí? Nestarat se o fundament, nýbrž konstruovat kompromisy, jež vyhovují spíše zájmům průmyslu, dopravy a zemědělství." Již před časem upozornil v podobném duchu Jan Macháček ve svém auditu na zajímavý způsob užívání pojmu "politický" na nahrávkách, které se dostaly do médií v souvislosti s onou aférou na SFŽP.

Na závěr jeden povzdech. Jakožto tradičnímu voliči spíše pravicových stran je mi smutno z toho, jak macešsky k agendě životního prostředí česká pravice přistupuje. Docela by mě zajímalo, jak velkou roli toto téma hraje ve vývoji preferencí českých voličů, minimálně u mladších generací bych se nebál tipovat, že nebude úplně nevýznamná.