GY!BE!

Hudební scéna v San Franciscu nezůstává své pověsti nic dlužná. Jak na vlastní kůži zjišťuji, příště si raději koupím lístek s přirážkou v předprodeji. Na Dredg jsem se dostal, ale bylo plno, Neurosis vyprodáno a s brekem bez mé účasti, nyní na Godspeed You! Black Emperor rovněž vyprodáno. Naštěstí jsem dostal spásný nápad a namířil si to z konce více než stometrové fronty lidí s lupeny rovnou ke vchodu, kam se právě vrátilo pár nevyzvednutých rezervací. GY!BE jste mohli v lednu vidět v Praze za našponovaných 650 Kč, v SF lístek přišel na 25 USD. Podobný nepoměr pamatuji třeba ze Sepultury, v Brně za 900, tady stojí myslím pod 30 USD. S cenami CD či knih je to obdobné.

V SF se koncerty konají v krásných meziválečných sálech, na Warfield se jen letmo mrkněte, tak to tam opravdu vypadá. Kam se hrabou naše komunistické kulturáky.

Godspeed You! Black Emperor jsem nijak zvlášť neznal, jejich kultovnímu renomé jsem ale jako občasný příznivec žánru s názvem post-rock nemohl uniknout. Klidně si GY!BE můžete pustit na myspace v práci, po většinu času nebude hudba působit nijak rušivě. Odehrává se v intencích minimalismu, na zvukové smyčky se hromadí postupně další vrstvy, celá masa pomaličku graduje až do finální erupce, kdy si budete asi i podupávat a pohazovat hlavou. Na albech vás čekají dvacetiminutové čistě instrumentální eposy, ale zážitek doma a na koncertě se nedá srovnávat. Živě vidíte, jak se hudba krásně vrství, dvoje bicí, čtyři kytary, baskytara, výrazné housle a občas kontrabas, to už je slušný ansámbl. První ambientní pramínky se slévají polehoučku do sebe, řeka mohutní a v závěru vás čeká už docela impozantní veletok. Chvíli oddech a pak celé nanovo, ale tentokrát s ještě vyšší intenzitou. Avantgardní podívanou skvěle dokresluje promítání na plátno (ukázka zde), které není pouhým přídavkem, ale neoddělitelnou součástí nevšedního, více než dvouhodinového zážitku. Velmi vydařené prezentace mají ostatně i představitelé tvrdších odnoží post-rocku (tu škatulku nemám moc rád, ale co nadělám) - klasikové Neurosis nebo čeští Lvmen.

Kdybyste byli z GY!BE moc vyjevení, tak zkuste japonské experimentátory Mono, jsou trochu přístupnější a v jejich skladbách se toho většinou děje trochu víc, není zde občas hluchých třeba pět minut.

Foto: wordpress.com.