Největší polistopadový výsměch?

O podobném případu se Kafkovi ani nesnilo. Kdyby celá soudní tahanice nebyla natolik smutná, tak se nad její směšností křením i ve spánku. Jen doufám, že podobným způsobem nefunguje česká justice častěji. Bývalí studenti architektury se musejí omluvit někdejšímu předsedovi základní organizace KSČ a jejich učiteli Janu Snášelovi za to, že jej křivě nařkli z demagogického, arogantního a kariéristického vystupování. Ještě horší než samotné rozhodnutí je procesní stránka věci. Čtenáře bych poprosil alespoň o přečtení následujícího odstavce, kterému se až nechce věřit.

První Snášelovu žalobu v únoru 1992 Městský soud (MS) v Brně zamítl, ale v září 1993 Krajský soud (KS) rozsudek zrušil. V květnu 1995 MS žalobu opět zamítá, v únoru 1997 KS zamítnutí opět ruší. V červnu 1997 MS potřetí žalobu zamítá, v listopadu 1999 KS tentokrát rozhodnutí MS mění a žalobě vyhovuje. Dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) dopadlo pro ex-studenty dobře a NS v září 2001 rozsudek KS zrušil. KS ale v květnu 2002 žalobě znovu vyhověl a na další dovolání reagoval NS v prosinci 2002 zrušením rozsudku jak KS, tak MS a vrácením věci k MS. Dovolací soud vyžadoval všestranné doplnění dokazování, jako důvod pro zrušení předchozích rozsudků uvedl, že KS dospěl k odlišnému skutkovému zjištění oproti MS, ačkoliv důkazy neopakoval. V dubnu 2003 MS připustil vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalovaných, KS však v červnu 2003 usnesení zrušil. MS v červenci 2003 vstup vedlejšího účastníka nepřipustil, KS to v srpnu 2003 potvrdil a v prosinci 2003 ústavní stížnosti vedlejšího účastníka nevyhověl Ústavní soud (ÚS). MS v červnu 2004 žalobě v meritu vyhověl. Jenže v prosinci 2004 rozhodoval ÚS o ústavní stížnosti ohledně nepřipuštění vedlejšího účastníka, ale tentokrát ze strany samotných žalovaných, nikoliv ze strany nepřipuštěného vedlejšího účastníka. ÚS usnesení MS a KS o nepřipuštění zrušil. KS pak v březnu 2005 zrušil rozsudek MS z června 2004. Vstupu vedlejšího účastníka bylo následně vyhověno a u MS také došlo k všestrannému doplnění dokazování.

O co v případu jde - v lednu 1990 vyjádřili studenti učiteli na architektuře a komunistickému funkcionáři J. Snášelovi nedůvěru a na listině, která jeho vystupování označovala za demagogické, arogantní a kariéristické, se skvěly tři podpisy pozdějších žalovaných. Ti ale zastupovali větší studentskou obec, k čemuž soud odmítal přihlížet. Žalobce tvrdil, že listina je způsobilá poškodit jeho občanskou čest a způsobila mu občanskou a zdravotní újmu.

V prosinci 2010 MS žalobci vyhověl a nařídil žalovaným doručit omluvný dopis žalobci a rovněž VUT a k tomu nahradit náklady řízení ve výši bezmála 38 tisíc Kč. Rozsudku předcházelo doplnění dokazování, které obsahuje třeba i tuto perličku: "Z listinných důkazů byly nově k důkazu provedeny fotokopie ze Všeobecné encyklopedie v osmi svazcích od vydavatelství Diderot, které se týkají encyklopedických hesel arogance, demagog, demagogie, kariéra a kariérista." Jan Snášel za svého působení na VUT například zakázal na jaře 1989 jedné studentce nosit křížek, protože představuje jiný světonázor, než je na fakultě zastáván, a v listopadu 1989 studentům vyhrožoval, že jestli budou stávkovat, tak na škole skončili a poukázal na rok 1968. Po revoluci předseda ZO KSČ Snášel dostal z VUT výpověď, kterou ale úspěšně napadl u soudu. Nebudu příspěvek zbytečně dál natahovat, MS Snášelovi vyhověl a studenti by se měli omluvit. Jenže ti se nechtějí vzdát a případ se potáhne dál, až snad konečně meritorně skončí u ÚS.

V rozsudku je pár chyb a časových nepřesností, ale to je docela jedno. Důležitější je věta, kterou MS vyřkl: "Je třeba vždy pečlivě zkoumat konkrétní jednání toho kterého jednotlivce a neposuzovat jeho osobnostní charakteristiku pouze z důvodu příslušnosti k určité politické skupině nebo jeho funkčnímu zařazení v určité politické skupině. " Svůj názor psát nebudu (snad jen, že advokát žalovaných dle mě nepředvedl nejlepší výkon), tohle bych stejně nepřekonal.