All Stars Game ve Stanfordu

Dnes (11. dubna) se ve Stanfordu sešla taková sestava, že jsem prostě nemohl odolat a vypravil se na území největšího rivala. Silicon Valley stále nese, takže soukromá Stanford University působí vedle veřejné UC Berkeley jako rozmazlený nenažranec. V době, kdy UC jako celek musí strávit stamiliónové škrty (v dolarech), Stanford může v oblasti nauky mezinárodních vztahů vyrukovat na seminář v následující sestavě: Francis Fukuyama (nový článek z Foreign Affairs zde), Larry Diamond (osobní stránky na Stanfordu obsahují i plné verze článků), Barry Weingast a Ian Morris. O formátu profesorů svědčí i fakt, že je naleznete - až na Weingasta - slušně rozpracované na Wiki - FF, LD, IM.

Hvězdný tým stáje Freeman Spogli Institute for International Studies se samozřejmě nezjevuje pro nic za nic, ale s jasným cílem, který zněl - podebatovat o nové knize Francise Fukuyamy s názvem "The Origins of Political Order" (mimochodem, ceny na Amazonu opravdu nechápu, kniha vyjde zítra, ale dostanete ji tam za 20 USD, já jsem za ni vysolil dvakrát tolik, ale zato ji mám s osobním věnováním od velkého FF!).

Opus magnum autora Konce dějin mapuje období od dávných časů do francouzské revoluce, následující období by měl pokrýt druhý svazek, na němž americký profesor s japonskými předky právě pracuje. Kniha je to bytelná, skoro 600 stran, každopádně se už těším a myslím, že se budu se čtenářskými zážitky postupně dělit. Všichni diskutující smekli před intelektuální hloubkou a šíří záběru, sám Fukuyama své dílo připodobnil k J. Diamondovu Guns, Germs, and Steel, jen je prý komplexnější. Pokud byste se chtěli s Fukuyamou seznámit, zde je skvělá příležitost, docela mě pobavilo jeho hodnocení republikánů: “All of the Kissinger-era realists have gone away, like Robert Zoellick, James Baker, and Brent Scowcroft. Today, the party is just a wasteland. They are total amateurs on foreign policy.” Jinak ale asi největší hvězda současné politologie (či mezinárodních vztahů) vystupuje velmi sympaticky, působí dojmem skutečně neobyčejně chytrého a vzdělaného člověka.

Celá kniha se pohybuje kolem tří hlavních různě propojených témat - budování státu, právního státu a odpovědnosti. Teprve se na četbu chystám, takže pár slov od povolanějších kritiků. Ian Morris by rád více vysvětlil vývoj světa pomocí geografie, podle něj se svět změnil okamžikem, kdy Evropané začali stavět kvalitní lodě, které zvládly cesty přes oceán. Rovněž mezi Indií a Čínou dle něj nebylo ve vývoji tolik disharmonie, jak naznačuje Fukuyama. S tím FF nesouhlasil a poukázal, že v Indii se s krátkými výjimkami nepodařilo nikomu pořádně vládnout, zatímco Čína často vykazovala znaky efektivního státu. Vládci brali půdu bohatým a dávali chudým (či naopak) podle aktuálních potřeb, taková akceschopnost je Indii historicky cizí. Osobnostně je Ian Morris velmi vtipný a zábavný, trochu protipól Barryho Weingasta, který vystupuje skutečně jako vážený univerzitní profesor. Odborník na politickou ekonomii vedle chvály Fukuyamovi vytkl, že se málo zabýval úlohou myšlenek a že neosvětlil, co si představuje pod pojmem politický vývoj. Taky Fukuyamovo chápání pojmu násilí se Weingastovi úplně nezdá.

Na závěr pár glos od velkého Franka k aktuálnějším záležitostem - v arabském světě nás nejdůležitější měsíce ještě čekají, teprve se bude lámat chleba a výsledná podoba institucí apod. rozhodne o vývoji následujících let. Nešlo se vyhnout ani otázce sílící Číny - Fukuyama poznamenal, že západnímu světu se povedlo rozvinout ve všech třech kategoriích (stát, právní stát a odpovědnost), Čína je silná pouze v kategorii první.