Kulturní úžeh

Minulý týden jsem měl nahnáno, že si přivodím z náhlého návalu kultury nějaký mentální šok. Ale přežil jsem ve zdraví. Oakland Museum of California mě velmi mile překvapilo, expozice o historii Kalifornie je udělána velmi vynalézavě, informativně a záživně, člověk si může vše možné osahat, vyzkoušet, točit kolem štěstí v baru apod. Splendors of Faith/Scars of Conquest pojednávají o šíření křesťanství u původních obyvatel Severní Ameriky, působivé. Dvě hodiny v oaklandském muzeu utečou jako voda.

San Francisco Museum of Modern Art (SFMOMA) je ale ještě někde jinde. Pecky 20. století jako Matisse, Frida Kahlo, Warhol, Pollock, Dalí, včetně speciální sekce věnované Paulu Klee. Vynikající, už samotný prostor muzea je úžasný, ale mě dostala hlavně vynalézavost témat expozicí. Výborně udělaná výstava s vinařskou tématikou (skleničky a karafy, vůně odrůd, oblasti, fotky) a zejména Exposed. Voyeurism, Surveillance, and the Camera since 1870. Název by mohl svádět ke kde čemu, ale výstava obsahuje hodně politických fotek, i od tajných služeb, letecké záběry tajných základen apod. Mě zaujaly především fotky, poprvé jsem viděl "pravý" obal známé desky Rage Against the Machine (hořící buddhistický mnich) a onu notoricky známou nechutnou popravu zastřelením do hlavy ve Vietnamu. Muzeum má pět pater, je těžké vše strávit najednou. Asi sem ještě zavítám, a to nejen kvůli početným skupinkám výstavních japonských turistek.

V pátek kulturní týden vyvrcholil koncertem v sanfranciském klubu Slim's. Taková Fléda s pivem v kelímku za pět dolarů. První naskočili lehce progresivní Briti Tesseract, dobrý, ale mám strach, že za chvíli skončí na MTV. Chvílemi to mělo až moc hitové ambice, musí se jim nechat, že hrát umějí, zpěvák taky velmi solidní a víc vyřehtanýho kytaristu jsem ještě neviděl. Zkrátka kombinace, která se musí líbit.

Dál nastoupil jakýsi špinavý tvrdší rokec, ani jsem si nezapamatoval jméno, nenudili, na koncert se to hodilo.

Vrchol večera, a možná i koncertní sezóny, se jmenuje Protest the Hero, to už je trochu těžší progrese, všechny nástroje valí sóla od začátku do konce, zpěvák má asi pět různých poloh od vřeskotu, přes murmur až po výborný čistý hlas, za jednu píseň uslyšíte asi tak 10 lehoulince extrémnějších hudebních stylů, úžasné (ochutnávejte zde, doporučuji tak tři poslechy, než to začne dávat smysl). V Kanadě se skutečně zase urodilo. Atmosféra na koncertu živelná, neustále někdo ve vzduchu, přestože vedle pódia je velké varování, že blbinky typu moshing, crowd swimming či stage diving jsou zakázány. Vlez na koncert za 16 dolarů, nové CD za 10 USD, začínalo se včas, kapely zvučily kratší dobu, než hrály, vše jak má být. V červenci by PtH měli být na fesťáku v Hradci Králové, moc doporučuji. Je to trochu šílené, ale na vyblbnutí ideální. Navíc instrumentální zručnost praští do očí.

Fota: SFMOMA.