Pár nesouvislých a nesouvisejících poznámek

Poslední dobou jsem se odmlčel, protože mou pozornost zaměstnávalo aprílové vystoupení na konferenci v San Franciscu. Den co den, včetně víkendů, jsem tak přemýšlel, četl a cosi psal o zvířeti jménem soudy. Chvílemi mně to přišlo dobré, chvílemi ne, ale na konferenci to naštěstí obstálo nad očekávání. Takže si teď s klidnou hlavou a pár deci Zinfandelu mohu dovolit několik dalších postřehů k semestru a životu v Berkeley.

• Politická korektnost tu pokročila natolik, že i v přátelské komunikaci s basketbalovou tématikou se pro označení Afroameričana používá termín "n-word". Jsem zvědav, jestli se v českém prostředí chytnu s výrazem "cé-slovo".
• Pár definic: Číňan je člověk, který se rád schází u stolu, běhá, pinká míčkem přes síťku, hrozně řve a jedl před tím česnek.
• Američan je člověk, který se rád schází u stolu a dívá se, jak někdo běhá. Dost u toho řve a jí.
• Navštěvuji nějaké semináře, tak se cítím povolán vyřknout ortel nad průměrnou sympatičností studentů jednotlivých oborů. Práva - jako u nás - nosánky bezdůvodně trochu nahoru, ale v zásadě sympatičtí, navíc studium v Berkeley je tak trochu diagnóza - pomáhat, být aktivní a aktivistický, což se daří i právníkům. Postgraduální politologická statistika je výrazně maskulinní záležitost, freak index posluchačů výrazně vyšší než u nás, řekněme až skoro průměrný informatik. Například se zasvěceně baví o soutěži Eurovize. Jednou jsem se vydal i na phd statistiku na ekonomii, ale když jsem u vchodu potkal Barryho Eichengreena a šinul se kolem dveří s cedulkami jako Akerlof nebo Williamson, tak jsem věděl, že jsem špatně. Freak index v seminární učebně se proboural stropem, víckrát jsem se tam neukázal. Public Policy - sympatičtí, hlavně dámy, jen asi až zbytečně moc chtějí zachraňovat svět. Všeho s mírou... Jednoznačně nejsympatičtější jsou lidé, co studují právo a společnost (politiku).
• V pozdně večerním busu jsem co do vzhledu rarita. Ale spolucestující mě respektují, je totiž jasné, že na linku Oakland - Richmond by žádný místní běloch nevlezl.
• Příště asi napíšu něco na téma Individualita. Tou je tu totiž každý, počínaje řidičem busu nebo prodavačkou v supermarketu. Jak jsem už některým zvěstoval, na výměnu 150kilové usměvavé odredované pokérované 50leté černošky, která mě oslovuje honey nebo sweetie, za 150kilovou paní s fialovými vlasy v beruškovitých silonových šatech, která mně rozkáže, ať jí těch 54 korun dám v drobných, ještě nejsem připraven.