Dnes jsem měl velmi podnětnou cestu busem z kanclu domů. V 10 večer se mi už nechtělo nic číst, tak jsem vedle trestu smrti (mám napsat článeček) přemýšlel o tom, jestli mluvit na přednáškách sprostě nebo ne. Chodím poslouchat do kurzu Prof. Martina Shapira, mého zdejšího školitele, a ten se s tím moc nepáře. Jednou za hodinu výklad opepří nějakým slovíčkem, že Číňané jen mrkají. V jeho letech (tipl bych mu něco kolem 75) a hlavně s jeho renomé (jeden z nejvýznamnějších světových odborníků v oblasti Law and Politics) si to může dovolit. Třeba dneska na semináři o strategiích právníků, kteří pro své klienty chtějí oddálit přijetí nějaké regulace, a proto předkládají odborné studie, na něž úřady musí odpovědět, čímž se proces prodlužuje, z něj zcela přirozeně vypadlo: "Even if there are ten thousands scientists who agree, you will find at least one fucking idiot who disagree."
Já na přednáškách mluvím tak nějak normálně, nepoužívám ani žádnou hoch-brněnštinu, ale ani nejsem sprostý, možná maximálně zařadím nějaké to citově zabarvenější slůvko typu připosraný. Co s tím? Osolit to, nebo ne? Je akademická půda něco extra? Je důležitější forma než substance? Jde to vůbec oddělit? Mám čekat 40 let? Doporučení vítána...
Příspěvky
4 komentáře:
osolit to;)
Řekni "drazí", za to nic nedáš.
Skoro bych řekl, že akademická půda si žádá určitou decentnost (ve výrazech, nikoliv obsahu). Výjimky by měly být založeny právě na tom, že ti je stopět let a jsi největší eso v oboru, které si to prostě může dovolit. Filip
souhlas s filem. cilem by melo neco naucit a ne sprostarnami a) rozptylovat, b) ziskavat lacine body. cili na chvilkove odlehceni proc ne, ale nevim, nevim jestli jako systemove opatreni.
Okomentovat