Měl by Západ vzít hrozbu jaderného Íránu vážně a připravovat se na útok? Nebo by se měl s íránským jaderným programem smířit jako s realitou a doufat, že se vše časem nějak vyřeší?

Anketa z aktuálního čísla časopisu Respekt

Zora Hesová, politoložka 

Útok na Írán na základě protichůdných zpráv o nukleárním programu by byl opakováním roku 2003 s mnohem závažnějšími důsledky. Program by se nezastavil; definitivně by byly ztraceny šance na politickou změnu a nadlouho by se upevnil populistický nacionalismus; regionálně by to znamenalo vážnou nestabilitu a řadu konfliktů a zakonzervovalo by to ty, které je nutné nejvíce řešit; slibné, ale velmi křehké demokratizační procesy v arabských zemích by možná byly nenávratně poškozeny. Celá debata je špatně postavená. Jedna věc je nepřát si Írán s nukleární kapacitou, druhá věc je nepřát si tento Írán s bombou. Dnešní režim má praskliny, na jaře budou volby. Na Blízkém východě začala nová éra a mění se způsob politiky. Měli bychom jej podporovat, a ne jej pohřbívat kontraproduktivními akcemi. 

Lamis Khalilová, The German Marshall Fund of the United States 

Postavení Íránu ve světě slábne. Embargo na dovoz ropy, hospodářské sankce a izolace od světového bankovního systému dovedly zemi k 40% inflaci a 30% nezaměstnanosti. Země připomíná papiňák před výbuchem. Írán se sice snaží svět vydírat mj. i hrozbou blokády Hormuzského průlivu, která by však podle expertů trvala nanejvýš čtyři hodiny. Páteční výhrůžný proslov ajatolláha Chameneího potvrzuje, že Írán sám ztrácí půdu pod nohama. Úspěch tlaku na Írán může přinést nová metoda cukru a biče, kdy bič bude v ruce třímat EU a USA naopak nabízet dialog. Íránský jaderný program by se neměl stát skutečností, ale je třeba vzít v úvahu i řadu dalších významných faktorů.

Pokračování na Blízkovýchodních stránkách