Výhodou pobytu ve Washingtonu, DC není jen
možnost studovat na Georgetown University Law Center, tedy na jedné ze tří/pěti
nejlepších právnických fakult v oblasti mezinárodního práva, ale
samozřejmě i příležitosti, které se nabízí v hlavním městě USA. V centru
Washingtonu sídlí všechny zásadní federální instituce USA od Nejvyššího soudu
po Bílý dům, nejvlivnější americké think-tanky od Heritage Foundation po
Brookings Institute, ambasády celého světa, mezinárodní instituce jako Světová
banka, ale i American Society for International Law (ASIL). Není jednoduché sledovat
a navštěvovat všechny nejzajímavější akce pořádané v DC, ale v lednu se mi
podařilo vypravit na seminář „Reassessing International Law Scholarship”, který
ve svém sídle pořádala právě Americká společnost pro mezinárodní právo.
Irelevantní?
Hlavním řečníkem byl Koh, který je
v současnosti jedním z nejvlivnějších právníků v USA
v oblasti mezinárodního práva a lidských práv, a to v kombinaci svých
akademických úspěchů (např. bývalý děkan Yale Law) a pozice důležitého právního poradce Obamovy administrativy. Jeho pohled
na disciplínu mezinárodní právo byl nicméně velmi kritický. Sice uvítal
evidentní posun k multidisciplinaritě (Hubert Smekal z Berkeley či
David Kosař z NYU o tom ví své) a zájem badatelů o zásadní a doposud
neuspokojivě řešené otázky jako je například samotný princip dodržování
mezinárodního práva státy, ale zároveň si postěžoval na malý význam
mezinárodního práva, jeho formální (dlouhé, komplexní a irelevantní články) a
obsahové (slabý progresivismus) nedostatky.
Koh má zkušenosti z amerického
ministerstva spravedlnosti už z dob Reaganovy administrativy, za Clintona
byl náměstkem ministra zahraničí pro demokracii, lidská práva a
práci, a za Obamy je hlavním
právníkem na Ministerstvu zahraničí. Přirozeně proto zdůrazňoval
nezbytnost praktických zkušeností pro mezinárodní právníky, ne jen sedět v
knihovně nebo přednášet. Curtis Bradley z Duke Law
School se vyjádřil v podobném duchu. Mezinárodní právo se za posledních dvacet
let výrazně proměnilo, stále však často působí nepraktickým a povrchním dojmem,
kdy se například snaha publikovat co nejvíce článků co nejčastěji odráží na
jejich kvalitě. Bradley zkritizoval i samotný peer-review proces většiny
odborných časopisů, který dle něj vede k prosazení spíše “akceptovatelných” a
„normálních“, než originálních nebo provokativních článků. Prostě proto, že se
na jeho protlačení musí shodnout několik zasloužilých akademiků.
Jiný internet
Tento trend zřejmě
souvisí s rozvojem internetu, odborných blogů a webových časopisů (což můžeme v ČR
vidět v podobě Jiného práva). Originalita a svěžest se zřejmě přesouvá mimo
tradiční a zavedené časopisy, jak ostatně potvrdila jedna z diskutujících, Diane Amann z University of Georgia
School of Law, zakladatelka úspěšného blogu Intlawgrrls, který publikuje posty
o mezinárodním právu od právniček z celého světa.
Debata se stočila i na možnosti reformy amerického právního vzdělání a
programů J.D., pozitiva aktivismu právníků, otázky globální konkurence mezi
právníky nebo i na pochvalu otevřenosti amerického systému. Koh v tomto
smyslu prohlásil, že může již teď říci, která z evropských zemí bude za
několik let nominovat kterého zasloužilého právníka na post soudce
Mezinárodního soudního dvora. V tomto ohledu jsou dle něj USA mnohem
otevřenější konkurenci v rámci profese, a proto méně předvídatelné. Ostatně
když se člověk po diskusi seznámí s mladými právníky z amerických ministerstev,
jeden z Harvardu, jeden z Berkeley a jeden z Georgetownu, je
jasné, jak velkou výhodu v tomto ohledu USA mají.
Tento
text vyšel v lednovém čísle Bulletinu Centra pro lidská práva a
demokratizaci (www.iips.cz).
Text vznikl s podporou
Fulbrightovy nadace.
Žádné komentáře:
Okomentovat