Dalibor Dědek, ředitel firmy Jablotron, se ve svém pozoruhodném sloupku pro Hospodářské noviny (Financování z Evropské unie - požehnání, nebo prokletí?) vyjadřuje ke zkušenostem s "evropskými penězi". Článek silně doporučuji přečíst celý, malé lákadlo:
"Zpočátku jsem zahořel touhou poznat, jak vlastně rozdělování peněz na vědu funguje. Tak jsem se několika prvních jednání účastnil. S překvapením jsem zjistil, že vědci bravurně ovládají taktiku přihlášek do různých výzev k čerpání peněz. Byl jsem svědkem toho, že dokázali kvalifikovaně určit potřebné člověkohodiny a procentuální rozdělení nákladů bez toho, aby si vůbec definovali reálný cíl projektu. Když jsem nad tím nechápavě kroutil hlavou, bylo mi vysvětleno, že pro správné vyplnění přihlášky je důležitější rozumět kritériím, podle kterých úředníci vyhodnocují žadatele. Cílům že stejně úředníci nerozumí a ty že se prostě dopíší tak, aby jim vlastně nikdo nerozuměl."
Měl jsem tu čest (?) přicmrndávat při přípravě dvou velkých evropských projektů, jichž se spoluúčastnily prestižní univerzity a spolupracovali s námi slovutní profesoři. Čistě z akademického pohledu na mě působily návrhy docela nepřesvědčivě, tudíž z mé doposud velmi omezené a nereprezentativní zkušenosti mám bohužel stejné pocity, které přesně vyjádřil pan Dědek. Sebeposilující se kmenová společenství (akademikové, úřednictvo, politikové) tráví svůj čas čím dál většími ptákovinami a stojí to čím dále více prostředků...
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat