Zdeněk Sychra: Konference po americku 2

Nedávno tu psal Hubert Smekal o dojmech a zkušenostech z konference z Berkeley. Fakticky ve stejné době jsem se na začátku dubna účastnil výroční konference americké International Studies Association (ISA) v San Francisku. A protože jsme se o našich zkušenostech bavili, přidávám pro zajímavost pár poznámek z této akce. 

Výroční konference ISA je obří akce s desítkami panelů, řadou diskusních kulatých stolů v rámci jednoho obecného tématu. Letos jím byla „The Politics of International Diffusion: Regional and Global Dimensions“. Fakticky to ale znamená velmi širokou paletu témat z oblasti mezinárodních vztahů a vystoupit můžete s čímkoli, pokud je váš paper přijat. Anebo i s více tématy, pokud máte co nabídnout, to se vůbec nevylučuje a řadu jmen najdete v programu na více místech. Náš diskusant (oponent) si trochu postěžoval, že řada účastníků téma dané konference zakomponuje do svého návrhu abstraktu (větší šance na přijetí), ale fakticky se jím pak obsahově zabývá málokdo. Při tak velké akci a šíři témat je to ovšem obtížné a motivaci zájemců lze ostatně dost dobře pochopit.

A jak to celé prakticky probíhá? Jednotlivé tematické panely a diskuse běží vzhledem ke svému počtu ve striktně vymezených časových blocích a samozřejmě i paralelně vedle sebe. Lidé se v rámci skupiny znát mohou, ale také – vzhledem k formátu a rozsahu konference – nemusejí. Hodně záleží na tom, do jakého panelu je paper nakonec zařazen. Příspěvek, který jsem prezentoval (společně s Petrem Kratochvílem), byl součástí panelu Theorizing Governance in Europe. Ačkoliv čistě vzato žádnou teorii nerozvíjel, ale spíš aplikoval. Ale na tom zase tak nezáleželo, když jsem viděl ostatní témata. Celkem se prezentovalo šest paperů. Ke všem se poté vyjadřuje hlavní diskutující se svými poznámkami, kritikou a otázkami. Fakticky hlavní oponent. Následně je prostor pro dotazy a diskusi ostatních zúčastněných v publiku. Na všechno byl vyhrazen časový prostor 105 minut. Na prezentaci paperu bylo deset minut, které byly důsledně odpočítány. Ano, času je málo. Ale to je přímo úměrné počtu příspěvků. Na druhé straně z prezentace nemusí být vždy jasně zřetelná kvalita paperu, třeba když se autor nedostane k jeho závěrům. Hlavní diskutující (Kanaďan, ano i ten měl časový limit) byl hodně konstruktivní a dotazy šly hodně „na tělo“. Naše téma – demokratický deficit a krize eurozóny – navíc docela rozvířil publikum a padlo nejvíce otázek. Vzpomínám na jednoho rozvášněného řeckého akademika. Tedy platí, že v americkém prostředí jsou diskuse občas ostré a dravé. Zároveň ale podnětné jako zpětná vazba, což nás přimělo uvažovat o některých místech naší argumentace a jak téma dále rozvíjet. 

Tak velká akce je samozřejmě dobrou příležitost pro networking, účast na nepřeberném množství dalších panelů, možností, jak se přímo setkat s řadou známých jmen. A ostatně také kolegů, česká akademická sféra byla slušně zastoupena. Zajímavá a velmi rozsáhlá byla prezentace současné akademické produkce, kde nechyběl snad nikdo (nakladatelství, časopisy), kdo se v oboru pohybuje. Organizačně zvládnuto na velmi slušné úrovni, takže jsme nezažili situaci z loňské konference v San Diegu, kde se údajně některé panely v nouzi odehrály ve standardních hotelových pokojích s klasickým sociálním zařízením.

PhDr. Zdeněk Sychra, Ph. D. je odborný asistent na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU.

Chemie v Sýrii

Zdroje think-tanku Foreign Policy Initiative k Sýrii:

• FPI Fact Sheet on Syria and Chemical Weapons – FPI Policy Director Robert Zarate and Senior Policy Analyst Patrick Christy – Foreign Policy Initiative – April 25, 2013
• Crossing the Line – Michael Weiss – NOW Lebanon – April 27, 2013
• Obama Should Remember Rwanda  – Anne-Marie Slaughter – Washington Post – April 26, 2013
• Assad’s Chemical Romance – Joseph Holliday – Foreign Policy – April 26, 2013
• Chemical Weapons and Consequences – Editorial – Wall Street Journal (subscription required) – April 25, 2013
• Syria: Defending the Indefensible – Frederic C. Hof – Atlantic Council’s MENA Source – April 22, 2013
• Time is Running Out in Syria – Dov Zakheim – Foreign Policy’s Shadow Government – April 19, 2013
• It’s Time to Act in Syria – Dennis Ross – Foreign Policy – April 18, 2013

Univerzální jurisdikce amerických soudů?

Minulou středu Nejvyšší soud USA rozhodl jeden z nejsledovanějších případů posledních let. Soud prohlásil, že americká justice nemůže rozhodovat případy porušení lidských práv, které se staly v zahraničí a s USA nemají žádnou silnější vazbu. Rozhodnutí nicméně ponechalo dveře pro podobné žaloby částečně otevřené a to zřejmě s tím, že by v budoucnu mohly být za své činy souzeny také korporace.

 

Případ Kiobel projednával Nejvyšší soud (SCOTUS) dvakrát. Poprvé to bylo v únoru 2012, viz můj starší post. SCOTUS tehdy rozhodoval o dvou propojených případech, ve kterých šlo o to, zda mohou být korporace a organizace obecně žalovány před americkými soudy pro porušování lidských práv v zahraničí, a to dle 200 let starého Alien Tort Statute (ATS). Po prvním projednání případu v roce 2012 SCOTUS rozhodl, že se celý případ vytáhne o úroveň výš. Nová otázka zněla, zda ATS vůbec umožňuje žalovat jednání, ke kterému došlo mimo USA a otázka na odpovědnost korporací tak byla v novém zadání ignorována.

 

Více na Jiném právu.

Povinná četba

Trochu intelektuálního povzbuzení do nadcházejícího smutného víkendu:
Jasnozřivý a nekompromisní Kaushik Basu: "One thing that experts know, and that non-experts do not, is that they know less than non-experts think they do." v článku Two Policy Prescriptions for the Global Crisis.
Petr Drulák: O politicích a prorocích.
Carmen Reinhart a Kenneth Rogoff se stali v minulém týdnu terčem posměchu pro zpackaný paper (např. špatné kódování, použití Excelu pro statistické operace) o negativním vlivu veřejného dluhu na ekonomickou výkonnost, jímž se inspirovali západní politici při léčbě formou utahování opasků. Nyní se dvojice harvardských ekonomů brání na stránkách New York Times: Responding to Our Critics. Tématu si všimla dokonce i česká média, sofistikované názory našich předních ekonomů naleznete v Macháčkově výměně: Chyba věhlasných ekonomů. Kde leží zlomová hranice státního dluhu?.
A na závěr starší kousek - sám velký Frank Fukuyama: The Challenges for European Identity.

George Is Back

Jak jsem psal v lednu 2009, George W. Bush mnohým bude chybět a chybí... jeho "approval rating" pomalu, ale jistě, roste. Od odchodu z úřadu byl mimo světla ramp a zítra se vrací - otevírá se jeho prezidentská knihovna. Předehru této události dnes obstaral za poslední dvě dekády již tradiční souboj Bush v. Clinton - v Dallasu promluvil jednak Jeb Bush (World Affairs Council) a o pár hodin dříve i Hillary Clinton (National Multi-Housing Council), která se stala jedním z nejlépe placených řečníků, prý inkasuje 200 tisíc dolarů za projev.

Dojde v roce 2016 opět na tradiční souboj Bush v. Clinton?

Nové články na Global Politics

Časopis Global Politics publikoval dva nové články, ktoré pekným spôsobom zastupujú dva prúdy v rámci disciplíny medzinárodných vzťahov - rozvojové a bezpečnostné štúdia. Oba články sú k dispozícii na stránkach časopisu Global Politics.

Článok Romana Pačku "Militantní demokracie a boj proti terorismu v rámci liberálně demokratického státu: případ Grupos Antiterroristas de Liberación (GAL)" sa venuje veľmi zaujímavej téme voľby medzi bezpečnosťou a slobodou v spoločnosti na príklade španielskej protiteroristickej organizácie z 80. rokov.

Článok Tamary Čakič "Connection between the anti-sweatshop movement and development theories" prezentuje teoretické rozpracovanie prístupu tzv. "anti-sweathshop movement" v rámci rozvojových štúdií a argumentuje, že sa jedá vo veľkej miere o nový prístup k rozvoju.

Dvacet let Evropské úmluvy v České republice a na Slovensku

Měl jsem tu čest podělit se o své myšlenky v knize renomovaných spoluautorů (Michal Bobek/Jiří Kmec/David Kosař/Jan Kratochvíl) s názvem Dvacet let Evropské úmluvy v České republice a na Slovensku. Zplodil jsem něco o demokratické legitimitě ESLP a spolu s Lubo Majerčíkem jsme hodnotili štrasburské působení českého soudce Karla Jungwierta.

Obsah a úvod knihy k přečtení na Jiném právu, kniha k zakoupení u C.H. Becka.

Březnový Bulletin Centra pro lidská práva

Březnové číslo Bulletinu se nese ve znamení reportáží z místa činu. Vedle tradičního povídání českých zástupkyň při Benátské komisi Veroniky Bílkové a Kateřiny Šimáčkové vám přinášíme také informace o zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě.

Vedoucí právního oddělení La Strada ČR Lucie Otáhalová se vrací k případu X. a ostatní proti Rakousku, v němž se jednalo o otázce adopcí homosexuálními páry. Katarína Šipulová informuje o judikatuře ESLP v otázce diskriminace při výkonu práva na vzdělání.

Sekce Mezinárodní politika, byznys a lidská práva rozebírá
problematiku využívání soukromých bezpečnostních firem
a lidskoprávních důsledků tohoto jevu.

Bulletin si můžete přečíst a stáhnout zde.

Obsah

Česká republika provokovala na zasedání Rady pro lidská práva

Co nového v Benátkách?

1) Mezinárodní trestní spravedlnost

Keňa před Mezinárodním trestním soudem

Keňský lid vs. Mezinárodní trestní soud

Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu osvobodil další dva bývalé ministry obviněné z genocidy

2) Evropský systém ochrany lidských práv

Evropský soud pro lidská práva vydal zásadní rozhodnutí k adopcím dětí stejnopohlavními páry

Učit se, učit se, učit se – a inkluzivně!

Rušné obdobie v Maďarsku: Nevyrovnané účty Ústavného súdu

3) Mezinárodní politika, byznys a lidská práva

Reforma smluvních výborů jako příležitost ke vzniku Světového soudu pro lidská práva

Válka na zakázku

Tajné věznice CIA – globalizace mučení

4) Česká republika a lidská práva

Inovace katalogu základních práv na obzoru

Rozhodnutí ESLP ve věci Kinský

+ Přehled lidskoprávních letních škol (I.)

+ Monitoring lidskoprávních publikací: Přehled aktuálních článků o lidských právech

Válka v Iráku byla legální (?)

Poněkud provokativní nadpis? Asi ano. Je zde nicméně desetileté výročí války v Iráku (2003), tak by jsme se mohli znovu podívat, jak to celé bylo. Zkusím ukázat, že v rámci dvacetileté historie sporu OSN v. Irák a s ohledem na složitost interpretace rezolucí Rady bezpečnosti OSN by válka v Iráku mohla být považována za legální. Mimochodem, otázka pravidel interpretace rezolucí Rady bezpečnosti je na celé věci to nejzajímavější. Nejdřív krátce sepíšu politické okolnosti války, pak už bude následovat víceméně legální pohled. 

Více na Jiném právu. 

Konference po americku

Přihodím pár slov o formátu konference, jíž se v Berkeley účastním, protože to je asi věc, která by českého čtenáře z akademického prostředí mohla nejvíce zaujmout. Jsem členem Berkeley study-group k tématu Antidiskriminace, jež se fyzicky schází jednou za rok, jinak seance probíhají přes videokonference. Loni jsem v Paříži prezentoval příspěvek (spolu s Katkou Šipulovou), letos jsem si dopřál komfortní roli diskutujícího. Na abecedním seznamu účastníků to vypadalo asi následovně: Harvard, Berkeley, Masaryk, Yale, tak jsem ani moc po vlastním vystoupení netoužil. A jak to tedy vypadá? První den se prezentovalo šest příspěvků, přičemž všechny byly rozeslány předem, aby se s nimi účastníci seznámili (v publiku nás sedí asi 25). Každý paper má vyhrazenu jednu hodinu, přičemž 15 až 20 minut má k dispozici autor textu, 15 minut oponent a po zbytek času se vede obecná rozprava. Protože se v rámci skupiny lidé většinou znají, panuje příjemná atmosféra a poznámky se nesou v kooperativním a nápomocném duchu. Od kamaráda vím, jak to chodí na místní ekonomce, nejbizarnější prý byl případ, kdy hostující přednášející byla zastavena po prvním slajdu asi po minutě a od té doby strávila více než hodinu v potu těžké defenzívy. 

Takový formát samozřejmě moc nenahrává správným tuzemským konferenčním matadorům, kteří dvě minuty děkují za pozvání, tři minuty vysvětlují, že sice jejich příspěvek se úplně nezabývá tématem konference, ale to až tolik nevadí, protože s ním taky trochu souvisí. Další dvě minuty zabere nastartování powerpointu, který čítá třicet slajdů, ale po dvouminutovém shrnutí prvního se dozvíte, že jak všichni vidíme, o tématu lze vyprávět dlouhé hodiny, ale pro dnešek to akorát tak stačí. 

Kvalita příspěvků je velmi solidní, každý se snaží něco říci a přijít s vlastním neotřelým pohledem na věc. Převažují kritické příspěvky volající po rekonceptualizaci, pouze jeden je založený na kvanti, což může být dáno hodně mezinárodním složením vystupujících, mezi nimiž rozhodně nedominují Američané.

Back in Berkeley

Dnes trochu o cestování a pak také pár mouder - protože na ta při cestování rozhodně nedošlo... Web Student Agency si se mnou pohrával už při objednávání letenky, první tři rozumné lety mi vždy po kliknutí na "objednat" hlásily něco jako "Tato nabídka není dostupná". Nakonec jsem vzal zavděk spojení s přestupem v Torontu v domnění, že neopustím letiště, tudíž není moc co řešit. Naštěstí zavčas zavolali z SA, že bych si kanadská víza vyřizovat musel, ale že pro mě mají jiný let. V 7 ráno  z Vídně, přestupy v Paříži a v Chicagu, American Airlines. Rychle jsem souhlasil, ačkoliv mnozí mě od AA odrazovali. Na vídeňské letiště jsem docestoval chvíli po půlnoci s jasným plánem - budu opravovat úkoly a až se budou klížit oči, tak někde v křesle vytuhnu. Jenže křesla mají ve Vídni na letišti zabraná bezdomovci, pročež jsem spočinul na zemi. Četbou jsem se bavil do tří, pak jsem na hodinu a půl zavřel oči, než se kolem mě začali trousit američtí důchodci. Plán rozhodit si vnitřní hodiny hned od začátku vyšel, akorát zpětně nevím, jestli jej hodnotím pozitivně. Pak předvedlo majstrštyk vídeňské letiště, když je zaskočil jeden centimetr sněhu a námraza na ranvejích, tudíž většinu z nich pozavírali. Hned na začátku jsme chytli skoro dvouhodinové zpoždění, díky čemuž jsem těsně nestihl let do Chicaga. Naštěstí se ale zpozdil z Paříže let do Dallasu, tak mě strčili do něj, že pak z Dallasu frčí přípoj do San Francisca. V Dallasu jsem měl na přestup skoro čtyři hodiny, ale kvůli brutální frontě na pasovém a průtazích s bezpečnostními kontrolami (nefungoval jeden pás...), jsem si ani moc nevychutnal cestu vlakem z terminálu na terminál a nervoval se, abych si dále nezhoršoval skóre v počtu zpackaných letů. Aby toho nebylo málo, nedorazilo moje zavazadlo, takže další příjemná komunikace s personálem... Po 11/9 by se zavazadlo nemělo dostat do USA bez majitele, ale zjevně to jde. A povedla se mi i další perlička - naprosto nevědomky jsem si v jedné skryté kapsičce v příručním zavazadle nosil do letadla švýcarský nožík. 

Ani let z Dallasu neprobíhal hladce, hodina a půl zpoždění kvůli závadě na letadle. Do SF jsem dorazil přesně tak, abych stihl poslední metro do Berkeley, jinak nevím, co bych dělal. Nad účtem za taxíka asi na 25 km bych se zřejmě fest divil. Ale v tu chvíli bych dal za postel cokoliv. Suma sumárum, z Brna do motelu v Berkeley mi to trvalo bezmála 40 hodin. 

A teď ta moudra - s American Airlines skutečně raději ne. Letadla jsou obstarožní, ošuntělá a nepříjemná, přičemž to samé platí i o letuškách. Vyžívají se ve skotských střicích - střídavé pouštění studeného a teplého vzduchu, takže s pořádnou rýmou bojuji doteď. Za návrat do ráje ta trocha nepříjemností ale stojí, nostalgie mě fackuje od rána do večera. Hned na první procházce do Berkeley jsem na první velké křižovatce potkal prvního místního šílence, sedl jsem do busu a v něm další můj oblíbený šílenec, nevěřil jsem, že od mého odjezdu uplynuly skoro dva roky. V busu jsem si místy opět užíval výsadního postavení jediného bělocha. Při projíždění kolem kostela na pomezí Berkeley a Oaklandu opět stál na trávníku před kostelem malý háj bílých křížů (co kříž, to jedna vražda), ale přišlo mi, že o něco méně než předloni touto dobou. 

Na závěr jedna pozorovací - ještě před eskalací hospodářské krize ve Španělsku jsem si při pobytu v Barceloně říkal, že tady je něco špatně - příliš mnoho domů v centru mělo v oknech plakáty "For rent" apod. Taky že pak něco řachlo... Berkeley se v tomto ohledu příliš nezměnilo od situace z let 2010/11, některé obchody zmizely, pár nových přibylo, možná i těch plakátů "For rent" je víc. Krize v Kalifornii asi ještě není úplně u konce.