Kam raději nejezdit

Časopis Foreign Policy přináší Top 5 měst s nejvyšší mírou vražd na 100 000 obyvatel: Caracas (130), Kapské Město (62), New Orleans (95), Moskva (9,6) a Port Moresby (Papua Nová Guinea, 54).

Koudelka a Brusel

Ještě bych se vrátil k výročí srpna 1968 a zpětně odkázal na velmi pěknou výstavu fotografií Josefa Koudelky Invaze 68 na Staré radnici v Praze, která však už bohužel skončila. Ovšem, některé fotografie vyvěsil i s několika komentáři autora na svém webu list The New York Times a rozhovor s autorem pořídil např. Karel Hvížďala. S tím souvisí i jiná výstava, kterou se mi podařilo v nedávné době vidět, a která stojí za návětěvu. Jde o Bruselský sen, výstavu o československé účasti na světový výstavě EXPO z roku 1958. Ta již sice v Praze také skončila, ale koncem listopadu se přesouvá do Brna. Představení soutěžního pavilonu, dobový film zachycující např. i kritiku amerického „pseudoumění“ a ukázka životního stylu první poloviny 60. let u nás stojí zato. Vřele doporučuji.

Zajímavosti z Prospectu

Výběr toho nejlepšího z říjnového čísla:

• In 2005, Baltimore averaged a higher per capita homicide rate than Darfur. (UN field reports and infoplease.com; sent in by Alex de Waal)
• In 1974, Leicestershire golfer Bob Taylor achieved three holes-in-one in competition on the same hole over three successive days. (Hole in one, by Chris Rodell; sent in by Charles Stonehill)
• 35,000 people die of rabies in India every year. (The Times, 26th August 2008)
• In the US, a poll of 10,000 married couples in 2006-07 found that 19 per cent met online, compared with 17 per cent who got together at work and 17 per cent who met through friends. (Daily Mirror, 14th August 2008)
• Exports make up 13.5 per cent of US GDP—the highest figure since the second world war. (Wall Street Journal, 11th September 2008)
• China's biggest single oil supplier is Angola. (The Economist, 30th August 2008)
• 23 per cent of Germans believe the US government was behind 9/11. The figures in Britain, France and Italy are 5, 8 and 15 per cent respectively. In Egypt, just 12 per cent blame the US, although 43 per cent point the finger at Israel. (worldpublicopinion.org)
• This year, over 5 per cent of the Egyptian government budget will go on bread subsidies. Subsidies as a whole cost more than the health and education budgets combined. (Prospect, October 2008)

Pozvánka na konferenci

Vážené kolegyně a kolegové,

Rádi bychom Vás pozvali na mezinárodní konferenci s názvem „Europeanization of Political Actors in Central Europe“, která se uskuteční v pátek 26. září 2008 od 10 hodin v hotelu Continental v Brně.
Konference se v dopoledním bloku bude věnovat procesu evropeizace politických stran v České republice, Maďarsku, Polsku a Slovensku a v odpoledním bloku se zaměří na problematiku evropeizace zájmových skupin, opět ve „visegrádském“ kontextu. Mezi přednášející patří vedle odborníků z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU také experti na jednotlivé diskutované země ze zahraničních univerzit.
V případě zájmu potvrďte prosím neprodleně Vaši účast na mailu hsmekal@fss.muni.cz.
PROGRAM KONFERENCE

Kdy vyplul Kolumbus?

Z rozhovoru pro přílohu HN s promovaným historikem Vladimírem Špidlou: "Globalizace je asi tak 300letá babička, poprvé se o ní dá hovořit, když Kolumbus vyplul na objevitelské cesty". Jen nevím, jestli panu eurokomisaři dělá problém historie nebo matematika...

(Anti)amerikanizmus slovenskej zahraničnej politiky

Denník Pravda na svojich stránkach pred pár dňami uverejnil exkluzívny rozhovor s Rastislavom Káčerom, kariérnym diplomatom, ktorý donedávna pôsobil vo funkcií veľvyslanca Slovenskej republiky v Spojených štátoch amerických. Káčer sa v nich miestami celkom otvorene vyjadruje k vzájomným vzťahom týchto krajín. Rozhodne stojí za prečítanie! Vyberám pár citácií, ktoré ma najviac zaujali:

"Realita je dokonca taká, že počas Ficovej vlády sme urobili niekoľko proamerických gest, ktoré by zrejme nebol Dzurinda ochotný urobiť, ale nemôžem o nich hovoriť, lebo sú vysoko dôverného charakteru. Išlo o záležitosti, o ktorých som si nemohol robiť ani poznámky na papier."

"Keď sa potom na stretnutí veľvyslancov EÚ v USA pýtali poradcu pre národnú bezpečnosť Stephena Hadleyho, prečo šéf Bieleho domu ide na Slovensko, odpovedal, že Američanom sa páči príbeh Slovenska. Ako krajiny, ktorá sa zmenila zo škaredého káčatka na krásnu labuť."

"Slovensko je dnes vnímané nielen v USA, ale aj vo viacerých členských štátoch NATO ako jedna z najproruskejších krajín v aliancii aj v Európskej únii. Nechcem to však nazvať tak, že sme trójskym koňom ruských záujmov v Európe, ale..."

Pravda, 9. septembra 2008

Africké evropské hranice

Už od základní školy se poslušně učíme, kde že leží hranice našeho kontinentu. Kavkaz, Istanbul, mořem omývaný mys Cabo da Roca. Stejně tak víme, kde leží vnější hranice Evropské unie. Nedávné vystoupení francouzského ministra pro imigraci Brice Hortefeuxe mě však donutilo uvažovat nad smyslem hranic z hlediska plnění jejich zadržovací funkce.

Hortefeux citoval svůj vlastní rozhovor s marockým ministrem vnitra, který se týkal ilegální migrace, jednomu z hlavních témat ze strany EU ve vztazích s Maghrebem. Ten mu v rozhovoru přímo řekl, že 12.000 jeho lidí hlídá marocké hranice jen kvůli evropskému strachu z nelegální migrace a že nevidí důvod, proč by je mělo platit Maroko, když tomu na tom až tak záležet nemusí.

Uvedená příhoda je jen další z mnoha. Účastnil jsem se například jednání EUROMEDu, na kterém bylo jasně vidět rozdílné priority obou bloků. Evropané nechtějí ilegální migraci a chtějí kvalifikované pracovníky. Jejich partneři chtějí peníze. Ať již za pomoc v boji proti nelegální migraci, nebo za odlákávání mozků, popřípadě prostě rozvojovou pomoc jako takovou, jelikož mají přece na ni právo... Tyto priority se prakticky nemají kde protnout.

Zpět snad ke smyslu hranic. Jeden z účastníků debaty zdůraznil, že evropské hranice dnes neleží na evropském pobřeží, ale až na africkém. Hortefeuxova historka nám však vykresluje ještě smutnější scénář - hranice Unie v boji proti nelegální migraci leží hluboko v Africe, případně na východní hranici Ukrajiny a máme jen omezené možnosti situaci řešit - hranice jsou ze své podstaty průchodné, celé uhlídat nejdou. Respektive naše možnosti spočívají v tom, kolik jsme schopni partnerům zaplatit za to, že budou hlídat již předpolí našich hranic.

Tento proces externalizace hranic je poměrně dynamický a rychle pokračující, jeho limity jsou však ve schopnostech a kapacitách přilehlých států. A tak v budoucnu nezbude, než nejen přispívat na to, že naše hranice někdo brání, ale též na to, aby je bránil dobře, tedy na trénink. A v neposlední řadě na rozvoj, jelikož partnery je třeba motivovat. Boj proti nelegální migraci je do značné míry bojem s větrnými mlýny, jelikož trasy ilegální migrace jsou vysoce flexibilní a reagují velmi rychle (nehledě na to, že přes 70 % pozdějších nelegálních migrantů se do Evropy dostane legálně a pak přestojí víza). Evropu však navíc bude stát ještě spoustu peněz.

Diverzita na prestižních právnických fakultách v USA?

Zdá se, že pokud jde o politické názory vyučujících, nic takového na prestižních právnických fakultách neexistuje. To alespoň vyplývá z analýzy dosavadních finančních příspěvků profesorů těchto fakult jednotlivým kandidátům letošních prezidentských voleb v USA, kterou na svém blogu TaxProf Blog uveřejnil profesor Paul Caron (University of Cincinnati).

http://taxprof.typepad.com/taxprof_blog/2008/09/law-prof-presid.html

Odkud pocházejí Američané?

Krásná mapka tu.

Nominační sjezdy demokratů a republikánů a jejich výsledek

Petr Vilímek

S odstupem několika dní od skončení nominačních sjezdů demokratů a republikánů je vhodné pokusit se zhodnotit, co se na nich z hlediska dalšího průběhu americké volební kampaně událo. Pro demokraty bylo před nominačním sjezdem nejdůležitější pokusit se urovnat rozkol, který ve straně v průběhu primárek vyvstal mezi Barackem Obamou a Clintonovými a jejich stoupenci. To se alespoň navenek v zásadě podařilo a Clintonovi Obamu poměrně jednoznačně podpořili, avšak role, kterou na sjezdu hráli, jen potvrdila, jak prominentnímu postavení se tato manželská dvojice v současné Demokratické straně stále těší. Lze proto očekávat, že pokud Obama v letošních prezidentských volbách neuspěje, Hillary Clintonová bude o čtyři roky později opět hlavním favoritem na získání demokratické nominace.
Pokud šlo o další cíl demokratického nominačního sjezdu, tedy o přesvědčení dosud nerozhodnutých voličů, byl Obama i přes veškerou snahu s ním sympatizujících médií méně úspěšný. Jeho vystoupení na sjezdu bylo sice sledováno dosud rekordním počtem voličů (přibližně 37 milionů) a rázem se ocitl s asi 6–8% náskokem na čele průzkumů veřejného mínění, avšak jeho vedení nepřežilo republikánský nominační sjezd (jak sarkasticky poznamenal jeden konzervativní komentátor, mohlo tomu být i proto, že Obama řekl jen velmi málo nového či zajímavého).
Pokud šlo o republikány, ti se před nominačním sjezdem potýkali ještě s většími problémy. Kromě toho, že zpočátku nebylo vůbec jasné, v jaké podobě sjezd díky hurikánu Gustav proběhne, stál před Johnem McCainem nelehký úkol sjednotit a vyburcovat z apatie a poraženecké nálady členskou základnu strany, jejíž významné segmenty mu kvůli jeho některým názorům a zákonodárným iniciativám příliš nedůvěřují. Dalším obtížným úkolem bylo, jak přímo oslovit nerozhodnuté voliče, aniž by republikánské poselství překroutila média, která z velké většiny podporují Obamu (o této skutečnosti ovšem česká „veřejnoprávní“ média, která často nekriticky přejímají názory amerických kolegů na jednotlivé politiky a jejich programové postoje, raději příliš nemluví). Republikánský nominační sjezd navzdory všeobecným očekáváním dopadl po všech stránkách (včetně organizační) mimořádně úspěšně a může sloužit za příklad, jak by taková akce měla vypadat.
Zatímco první den sjezdu populární bývalý republikánský senátor Fred Thompson a demokratický senátor Joseph Lieberman představili McCaina voličům (zatímco Thompson své vystoupení směřoval na republikánské voliče, Lieberman oslovil především nezávislé a umírněné demokraty), druhý den se nesl ve znamení zdrcujícího útoku proti Obamovi, který vedli Rudy Giuliani a republikánská kandidátka na úřad viceprezidenta Sarah Palinová, jejíž nominace téměř přes noc mobilizovala republikánskou voličskou základnu. Díky nechtěné pomoci části novinářů, kteří se předtím hloupým způsobem pokusili Palinovu zdiskreditovat, bylo její vystoupení sledováno přibližně stejným počtem diváků jako projev samotného Obamy a ti tak mohli vyslechnout její výborný projev obsahující mimořádně efektivní kritiku demokratického kandidáta. Třetí den pak sjezd završilo vystoupení samotného McCaina, jehož projev sice podle většiny účastníků nebyl tak brilantní jako projev Palinové, nicméně i tak poměrně úspěšně rozvinul hlavní témata McCainovy volební kampaně a představil kandidáta voličům v důvěryhodném světle. Výsledkem je, že zatímco na počátku minulého týdne psali novináři o tom, že republikánský nominační sjezd bude smeten hurikánem Gustav, sjezd nejenže úspěšně proběhl, ale nakonec jej sledovalo více diváků než pompézní akci demokratů, přičemž se McCainovi a Palinové podařilo v průzkumech zcela smazat dosavadní náskok dvojice Obama–Biden.