středa 2. července 2008

Řekne Lech Nie?

Dnes jsem se nějak rozjel (vizte dva příspěvky níže)... A to mám v plánu ještě v pokročilém večeru napsat něco k české cestě schvalování Lisabonské smlouvy! V dnešním komentáři HN (Když Lech řekne Nie) píše Lenka Zlámalová, že "pokud Kaczyński neustoupí, Lisabonská smlouva je mrtvá". Na jiném místě dnešních HN se však v rozhovoru s ředitelem demosEUROPA - Centra pro evropské strategie Pawlem Świebodou dočteme, že "je to jen politické gesto. Podle polské ústavy musí dohodu podepsat, v parlamentu byla přijata jasnou většinou a ústava jasně říká, že prezident musí podepsat. V této otázce nemá žádné právo veta". Zajímalo by mě, kdo má polskou ústavu a ústavní judikaturu nastudovanou lépe.
Zlámalová dále uvádí, že "aktivistická ratifikace by nic nepřinesla. Jen bychom se připravili o výhodnou vyjednávací pozici". Co to znamená aktivistická ratifikace?? Smlouvu jsme podepsali, je zcela normální, že bychom měli ratifikovat, výrazu "aktivistická ratifikace" skutečně nerozumím. Aktivistické mohly snad být země, které ratifikovaly první nebo Velká Británie po irském referendu, ale my? Navíc když Lisabon dříme v Brně? A že bychom se připravili o lepší vyjednávací pozici? Vyjednávat jsme měli během přípravy smlouvy, nikoliv nyní ex post (tady si nechci vystřílet prach, který mám připraven na večer). Navíc pochybuji, že vyjednáme pro nás něco extra lepšího, než existuje nyní. Co by to vlastně mělo také být? Má snad ČR stanovenu sadu svých preferencí?
"Evropa je slabá, protože marní čas ve svých vlastních problémech, jako je Lisabon." Zde se autorka ztrácí v kruhu - když se EU snaží překonat svou slabost novou smlouvou, tak marní čas. Jak tedy učinit Evropu silnější, když je jasné, že rozdílné národní zájmy tu byly a budou a zůstává zejména otázkou, jak je dát dohromady, případně utlumit jejich negativní vlivy? Chceme-li skutečně, aby EU byla silnější, pak asi jen novou smlouvou.
"Každý si hraje vlastní hru s Moskvou a bezprostředně ohrožuje ostatní. Nemá recept, jak se bránit proti terorismu ani zločinným režimům. Lisabon žádnou z těchto civilizačních hrozeb neřeší. Ani konec práva veta, ani sociální charta, které jsou pilíři smlouvy, nezaručí, že se Evropa dohodne snáz." V nastíněných otázkách ale přece právo veta nekončí! Dále - copak smlouva má stanovovat recepty? Nikoliv, smlouva má nastavit strukturu, která by byla schopna tyto recepty přijímat a aplikovat. Mimochodem, obecně samozřejmě platí, že pokud se zruší právo veta, dohoda je mnohem snazší. A výstřel se "sociální chartou" je jak opsaný z řinčivé kuchařky ODS. Zaprvé, žádná sociální charta neexistuje; zadruhé, i kdyby existovala, tak by nebyla v současné době pilířem; a zatřetí - zkuste si porovnat Chartu základních práv EU s českou Listinou základních práv a svobod. My křičíme, jak je EU sociální, a přitom náš Ústavní soud nenechá v Evropě obvyklých pár dní nemoci bez náhrady. My, co máme ústavně zakotvenou bezplatnou zdravotní péči, budeme Evropě vyčítat její sociálnost...

5 komentářů:

Hubert Smekal řekl(a)...

Tak si sám svůj příspěvek okomentuji - díval jsem se do polské ústavy na podpis mezinárodních smluv prezidentem a po prvním čtení bych dal za pravdu spíše Lence Zlámalové. Jenže bohužel neznám polskou praxi, možná existují nějaké judikáty či zvyklosti. Netuší někdo? Třeba Piotr Wysocki??

Anonymní řekl(a)...

1) Já se nechci hádat, možná to jen špatně chápu (kolega Wysocki je zajisté schopen poskytnout fundovanější pohled). Ale podle toho, co se píše v polské ústavě je má dedukce taková:

- čl. 133 prezident ratifikuje a vypovídá smlouvy (a oznamuje to Sejmu)

- čl. 122 upravuje, kdy prezident může odmítnout podpis(zajímavé, že pokud Ústavní tribunál neshledá nesoulad s ústavou, musí podepsat) + možnost přehlasování prez.veta (3/5 většina)

- čl. 125 možnost vyhlášení referenda (prezident ho ještě stále může vyhlásit a to za souhlasu Senátu)

- čl. 89 nutnost předchozího souhlasu s ratifikací či vypovězením MS

- čl. 90 souhlas uděluje Sejm 2/3 většinou hlasů za účasti min 1/2 poslanců, stejně tak je tomu v Senátu .. toto lze nahradit referendem viz čl. 125

V celé ústavě není myslím zmínka o tom, že by prezident vetoval zákon / MS a tím by došlo k úplnému pohřbení návrhu (viz. též
http://www.sejm.gov.pl/english/prace/lp7.htm

a

http://www.sejm.gov.pl/english/prace/lp10.htm ).

Takže se spíše přikláním na stranu toho, že neratifikování prezidentem by bylo spíše symbolické gesto, které by na platnost nemělo vliv (stejně jako je tomu v ČR, kdy prezident sice "podepisuje zákony (Ú čl.62) a sjednává a ratifikuje MS" (Ú čl. 63), ale ve skutečnosti i neratifikovaný zákon platí).

2) Kromě toho, je doopravdy zcela normální, aby stát, který něco podepíše to i ratifikoval? Pokud se podíváme na MPV, nalezneme spoustu příkladů, kdy toto nefunguje, proč by tedy LS měla být výjimkou?

Hubert Smekal řekl(a)...

Ad 1) Raději se zeptám Piotra na výklad.
Ad 2) Myslím, že ratifikace následující podpis je pravidlem a opačný postup výjimkou. Stačí se podívat na historii ratifikací předchozích změn primárního práva - neratifikace je rozhodně méně častá než ratifikace.
Díky za Vaše komentáře, jsou natolik uvážlivé, že byste se za ně nemusel/a stydět a mohl/a zveřejnit své jméno.

Lukáš Hoder řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Anonymní řekl(a)...

výklad kolegy Wysockého by mě též zajímal. Omlouvám se - Matušinová