Souboj titánů

Jak reagovat na Rusko? Kromě dřívějších příspěvků na našem blogu se k tématu vyjadřuje mimo jiné i aktuální číslo (August 29, 2008) týdeníku Newsweek, kde své názory konfrontují autor slavné knihy Budoucnost svobody Fareed Zakaria a profesor z Yale Jeffrey Garten, poradce v administrativách Nixona, Forda, Cartera a Clintona.

Zakaria v článku "This Isn't the Return of History" (s. 17) pojednává jak o důsledcích gruzínské krize, tak o postoji, který by demokratický svět měl vůči Rusku zaujmout. Zakaria vybočuje z mainstreamu, když ruský útok na Gruzii označuje nikoliv za nový úsvit ruské moci, ale za hrubou strategickou chybu, která měla akorát za důsledek, že Polsko urychleně podepsalo smlouvu o protiraketové obraně, Ukrajina se po období lavírování opět výrazně začala zajímat o členství v NATO, Evropa se zase kamarádí s USA a Rusko si vysloužilo nesouhlasné mručení dokonce i z Číny a různých asijských autokracií. A co za to Putin získal? Sedmdesát tisíc Jihoosetijců.

Co se vhodné reakce týče, Zakaria příliš na výběr nenabízí. Rusko není zas tolik integrováno do mezinárodního prostředí, aby Západ disponoval významnějšími donucovacími pákami. Rusko se stalo asertivní díky cenám ropy, které mu podobně jako Venezuele či Íránu dovolily přehlíživé chování vůči mezinárodním normám, trhům a pravidlům. Zakaria tedy volá po snížení cen ropy (mechanismus, jak toho dosáhnout, ale nenabízí), což by zapříčinilo úbytek moci nově "našňupaných" států. Ruku v ruce s tím by měla jít pomoc Gruzii a Ukrajině a také snaha o začlenění Ruska do mezinárodního systému, nesoucí s sebou na oplátku vícero možností, kterak Rusko umravnit. Pokud bychom totiž Rusko vykopli z G8 a zpřetrhali s ním většinu vazeb, jak navrhuje například John McCain, zbyly by nám jen dvě možné reakce na případné další ruské eskapády - appeasement nebo válka, uzavírá Zakaria.

V zásadě se Zakariou souhlasím, ovšem není mi vůbec jasné, jak uměle a především rychle snížit ceny ropy.

Gartenova receptura je v porovnání se Zakariovou vpravdě jestřábí. Hned na začátek nutno říct, že oba autoři se zjevně liší v názoru na míru zataženosti Ruska do mezinárodního prostředí (účast v mezinárodních organizacích, podpisy mezinárodních smluv apod.), přičemž Garten (How to Squeeze the Bear - s. 40) je v tomto ohledu mnohem optimističtější. Následně navrhuje zvážit vícero možností: izolovat Rusko na mezinárodní scéně (např. přerušení vyjednávání o vstupu Ruska do WTO), ztížit Rusům účast v globálním obchodě, obrátit pozornost ruské veřejnosti k obrovským nedostatkům národního ekonomického a sociálního systému, vyhrožovat bojkotem OH v Soči, navázat užší kontakty s bývalými sovětskými republikami, prověřovat zahraniční konta ruských vysokých představitelů a vyjádřit politování nad ruskými akcemi ve formě parlamentních rezolucí.

Jak již bylo naznačeno, kloním se spíše k řešení Zakariy (i když jeho hlavní triumf v podobě snížení cen ropy podle mě vytáhnout z rukávu jen tak nelze) a preferuji styl klepnout přes prsty, ale pokračovat v dosavadní snaze o zapojení Ruska do vyspělého světa, a to ve všech jeho dimenzích (ekonomické, kulturní, společenské - tolerance, otevřenost apod.). Jakákoliv zvýšeně dramatická řešení typu mezinárodní izolace by šla proti zamýšlenému cíli (přátelské spolupracující Rusko) a vyvolala spíše opačné důsledky. Nicméně některé Gartenovy podpůrné možnosti (např. informování Rusů o stavu jejich země - otázkou ale je 1) jak, a 2) jak přebít oficiální tisk) vypadají rovněž nadějně. Mé resumé tedy zní - Zakaria má základ, Garten doplňky.

Jen poznámečka na závěr - efektivní reakce vyžaduje od všech významných mezinárodních hráčů efektivní spolupráci, která však zjevně v současné EU není na pořadu dne. Nádherně vystihnul poselství EU Rusku svým titulkem list The Wall Street Journal - "Stop! Nebo řekneme znovu Stop!".