Opožděný Jandákův návrh

S velmi zajímavým návrhem přišel včera v rámci debaty v Poslanecké sněmovně poslanec Vítězslav Jandák. Svým minimalistickým příspěvkem: "Šílenství dosáhlo vrcholu, každý den popravme jednoho poslance!" jistě mnohým nasadila brouka do hlavy, jaký klíč by se měl případně použít.
Pokud odhlédněme od metody vyloženě náhodné, jakou by bylo losování úlomků střepů se jmény z nějaké nádoby, nabízí se klíč abecední - ten by byl výrazně nevýhodný pro levici, která je na počátku abecedy zastoupena víc. Z prvních 30 poslanců má KSČM a ČSSD hned 17, zatímco strany bývalé vládní koalice jen 13. Určitě by se dalo postupovat i podle jiných klíčů, při rotaci podle stranické příslušnosti by například Strana zelených nevydržela ani měsíc.
Jakkoliv interesantní se může Jandákův názor zdát, nezbývá než si povzdechnout, že s ním zástupce lidu přichází žalostně pozdě. Kdyby s ním vyrukoval před třemi lety, tak by se patová politická situace 100:100 mohla rozseknout (doslova) po prvním dni...

Oldřich Krpec: „Velká politika“ a masová demokracie – český radar

Radar umístěný na českém území měl spolu s polskými interceptory chránit před střelami zlobivých států (Írán) či náhodně nebo neautorizovaně odpálenými střelami (chyby, chaos, terorizmus). Do omrzení politici a experti podporující radar opakovali, že zařízení nemá být namířeno proti Rusku. A co víc, proti Rusku jej prý není možné vůbec smysluplně využít, respektive – vzhledem k pouhým deseti protiraketovým střelám – nemůže tento systém nikdo vážně považovat za riziko pro odstrašující potenciál tisíců ruských střel. Neexistoval proto podle proponentů radaru žádný důvod pro znepokojení Ruska, natož pro znepokojení těch, kdo se ruské reakce obávali.
Poté, co americká administrativa přehodnotila politiku a rozhodla se budování tohoto systému protiraketové obrany přerušit, se argumentace českých stoupenců radaru podivuhodně změnila. Americká politika Čechy najednou nechává nechráněné před promyšlenou a cílevědomou Ruskou velmocenskou politikou. Před cílenou politikou – tedy nikoli před nehodami jako je náhodné odpálení či ztráta kontroly nad střelou. Argument americké strany, že riziko útoku zlých států je malé, systém je nevyzkoušený a existují plnohodnotné alternativy je považován za účelový. Cílem celé operace, přece a „každý to jaksi měl pochopit“, bylo vymezení odpovídajících hranic ruské politice.
A máme zde opět další kolo tance státníků, kteří okouzleni „velkou politikou“, chovají se v prostředí „obyčejné“ demokracie naprosto neohrabaně. Nehledět na názory běžných voličů a vizionářsky konat ve jménu vyšších a dlouhodobých cílů je určitě lákavé. Trapas je to však tehdy, pokud se ono vznešené jednání obrací přímo proti oněm „velkým cílům“.
Předpokládejme, že bylo záměrem stoupenců radaru v Česku posílení transatlantické spolupráce nebo vylepšení vnímání americké zahraniční politiky českou veřejností. Dovolím si několik stručných poznámek k postupu a výsledkům. Za prvé, pokud zpravodajská zpráva zdůrazňuje bezpečnostní hrozby je důvěryhodná a má se stát podkladem pro okamžité jednání – pokud je relativizuje, je politicky podjatá a účelová. Za druhé, pokud veřejnost nesouhlasí se zahraničně politickou linií jedné americké administrativy (G. W. Bush), jde o neschopnost proniknout k podstatě věci. Pokud se naopak veřejnosti politická linie jiné americké administrativy líbí (B. Obama), jde o naivní okouzlení lacinými triky.
Ale hlavně, jak taková politika prospěla transatlantické vazbě? Proti radaru se vyslovovali ti, které dráždila „agresivní mocenská politika USA“. Stoupenci radaru je přesvědčovali, že za takovou je americká politika považována neprávem. Když se politika USA mění a tato změna je pozitivně přijímána, je označována za nezodpovědnou a chybnou. Ti kdo tolik míní pečovat o dobrý zvuk USA v ČR tak dnes sami jméno Spojených států poškozují. A to paradoxně v době, kdy je Spojeným státům česká veřejnost nakloněna, a to platí jisté míry i pro odpůrce radaru.
Komu tedy „atlantická“ politika českých elit sloužila? Vztahům se Spojenými státy? Proč tedy není interpretováno rozhodnutí USA jako rozumné, postavené na důsledné analýze skutečných hrozeb, upřednostňující efektivní formu ochrany před reálnými riziky, a to prostřednictvím adekvátních prostředků, které zároveň minimalizují vedlejší politické účinky?

Oldřich Krpec působí jako ředitel Mezinárodního politologického ústavu a odborný asistent KMVES FSS MU (Tedy na stejném pracovišti jako dr. Suchý. Pro úplnost a pro diskutující: jeho názor nevyjadřuje "oficiální" přesvědčení ani jedné z insttitucí, je pouze osobním názorem autora. Pluralita názorů je u nás ctěna a podporována.).

Diskuze nad příspěvky P. Suchého a O. Krpce vítána!

Petr Suchý: Jak dál po konci brdského radaru

Vedoucí Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Petr Suchý napsal do Hospodářských novin komentář k americkému rozhodnutí neumístit radar na českém území.
Styl názoru je dosti "bez obalu", což vybudilo pod článkem vzrušenou diskuzi, nezabývající se meritem věci, ale spíš tím, jestli akademik může napsat do novin svůj názor. Osobně myslím, že může a připojuji ochutnávku textu z HN s odkazem:

"Peacníci, ČSSD, komunisté, Rusové doma i v zahraničí oslavují zrušení plánu na rozmístění prvků protiraketové obrany v Evropě a vychutnávají si "vítězství českého lidu".
Tento text je určen čtenářům, kteří podobné euforii nepodlehli. Racionálně uvažujícím jedincům, kteří nespoléhají na zbožná přání a jsou schopni celou záležitost vnímat v širším kontextu.
Obamovo rozhodnutí pro mnohé představovalo sice očekávanou, přesto studenou sprchu. Je ovšem zapotřebí co nejdříve překonat emoce a vrátit se ke strategickému rozvažování a jednání. Reakce, odmítající případnou budoucí spolupráci a plýtvání politickým kapitálem při prosazování nepopulárních projektů, jsou sice pochopitelné, ale nepřinesou žádné pozitivní výsledky. Naopak, radovat se budou spíše v Kremlu či v Teheránu.

Proto je dobré věnovat protiraketové obraně pozornost i v budoucnu. Ta v posledních čtyřiceti letech prošla tak bouřlivým vývojem, že co americká strana plánuje dnes, za pár let může vypadat úplně jinak."

Pokračování článku zde.

Domýšlím se, že dr. Suchého k ostrému příspěvku vyprovokoval surreálný rozhovor HN s Jiřím Paroubkem, který rovněž doporučuji k přečtení.

Dobrou noc, radare

Smršť komentářů v předním světovém tisku dokumentuje, že se skutečně jedná o Událost.
Hillary Clinton, Robert Gates (americký ministr obrany), Mark Brzezinski, James Dobbins (RAND Corporation), Ilan Berman (American Foreign Policy Council), Jan Kohout.

Týdenní sumář

Petr Fiala: Politika, jaká nemá být.
Richard Goldstone ke své zprávě o válečných zločinech v Gaze.
Joseph Stiglitz se táže, zda HDP představuje vhodné měřítko životního standardu.
Fareed Zakaria: strategie pro Afghanistán - má se prý i podplácet...
Niall Ferguson se ohlíží za bouřlivým rokem po pádu Lehman Brothers.
Samozřejmě pár textíků k radaru: tématu se dost věnuje Council on Foreign Relations, včetně popisu Missile Defense Technology (u dr. Suchého na zkoušce to asi stačit nebude...), WSJ dává palec dolů, Monkey Cage nahoru.
NYT: Evropa a USA by měly v OSN více spolupracovat v oblasti lidských práv, protože jejich pomyslný blok má čím dál kompaktnější opozici.
Black Hawk's Shadow (mizérie v Somálsku).

EU
Výstižný citát z Grahnlaw: "Do the Irish want to be fully engaged in a slightly improved and marginally more democratic European Union, as agreed between 27 national governments and approved by 26 national parliaments, or do they prefer to play into the hands of isolationist anti-European English Tories and UKIP Europhobes?"
Reakce na hlasování EP o Barrosovi z the Economist.
Top 10 rozsudků ESD a top 5 stanovisek GA za loňský rok.

Pozvánka

Dovolím si opět zneužít tohoto noblesního fóra ve víře, že jeho příznivci by mohli mít o tyto akce zájem. Zaprvé se jedná o přednášku Frederika de Clerka a následnou diskusi, a to v pátek 11. 9. od 14:00, a za druhé, pro fajnšmekry, seminář s prezentací Nika Onufa (ano, to je ten slavný tatík konstruktivismu v IR), který proběhne 15. září v 16:00. Obojí proběhne ve velké zasedací místnosti Ústavu mezinárodních vztahů, potvrzení prosím na tel.: 251 108 260, popř. emailem na conference_service@iir.cz.
Těším se na viděnou

Týdenní sumář

Ze dvou důvodů upouštím od krátké zkoušky dát každý den na blog tipy na zajímavé články. Jednak se tím hodně blog zapleveluje a druhak mi to zabíralo přeci jen dost času, kterého se nyní dramaticky nedostává. Frekvenci tedy zvolňuji na týdenní, což logicky implikuje, že se zaměřím na příspěvky s přesahem nad rámec denní aktuality.
Pěkné počtení!
EU
Velmi zajímavý neověřený pohled za oponu světové politiky (Charlemagne).
Ondra Krutílek: Proč je EP neviditelný?
Barrosův plán na příštích pět let.
Turecko a EU (Charlemagne). Martti Ahtisaari k Turecku.
O neprůhlednosti unijního legislativního procesu (Guardian).
Jak mohou Irové zachránit civilizaci? Stačí říct opět NE (WSJ s Ganleyem).

Jiné právo: Z. Kühn o "nezměnitelné" části Ústavy a David Kosař ještě k Melčákovi.
"women who have masculine-sounding names are more likely to be appointed judges than their more femininely named peers."
Proč tolik Holanďanek pracuje na částečný úvazek?
Ken Macdonald, hostující profesor na LSE a UK Director of Public Prosecutions 2003-2008, o střetu bezpečnosti a svobody v boji proti terorismu.
Mojmír Hampl v New York Times! Začíná neohroženě: "The West has less to teach than it might think."

Big guns on da list
Paul Krugman: How Did Economists Get It So Wrong?
Noam Chomsky: Crisis and Hope.
Sám velký Ronald Dworkin o "grilování" Sotomayorové.

Pár fotek z expedice do Kašmíru a severní Indie

Toš reaguji na podnět pana Mariána a posílám link, kde najdete pár fotic z letní cesty po Kašmíru a přilehlém okolí - fota 1 (rudovousové a jiní severoindičtí vousáči) - fota 2 (In the Indian Army Now) - fota 3 (ženy ze severní Indie).

ANKETA: Jak hodnotíte komentář Petra Druláka pro Lidovky?

Keď sme pred mesiacmi vyhlasovali anketu, týkajúcu sa dramatického komentára Petra Druláka s výrazným revolučným (pod)textom, skĺzavajúceho miestami až do apokalyptického tónu (viď Lidovky), ani zďaleka sme netušili, že práve toto nebude najvzrušujúcejší prvok tohtoročného predvolebného procesu (a týmto oficiálne ďakujeme Ústavnému súdu, že nás vyviedol z omylu).
Ak by sme mali zhodnotiť, aké dojmy vyvolal Drulákov článok u našich čitateľov, tak z výsledkov je zrejmé, že nenašiel horlivých zástancov. Minimálne tretina sa s ním ale dokáže stotožniť aspoň v jeho kritickom tóne, ktorým počastoval českú politickú scénu. A aj keď najviac hlasujúcich ho považuje za absolútny úlet (19 hlasov, 36%), myslím si, že sa asi zhodneme, že rozbúrenie vôd je čas od času veľmi žiaduce!
Neviem ale, či toto konštatovanie aplikovať aj na angažovanosť Ústavného súdu a úsudok nechávam na vás priatelia. Privádza nás to ale k novej ankete. V nej nás zaujíma váš názor, či sa parlamentné voľby nakoniec uskutočnia v pôvodne stanovenom termíne – 9. a 10. októbra.
Priestor pre imagináciu nechávame otvorený – myslím, že sa (odhliadnuc od rozhodnutia ÚS) určite nájde milión iných dôvodov prečo by sa voľby konať nemuseli (pôvodne rovnako nepravdepodobných, ale v svetle aktuálnych udalostí zasluhujúcich si adekvátne zohľadnenie: napr. pád meteoritu, výjazd blaníckych rytierov apod.)!

Afganistan, dve Mongolská, ale aj Kennedy

Cez víkend nezaškodí dopriať si trochu oddychu. Dovolím si preto aspoň na chvíľu prerušiť Hubertov (nepochybne veľmi hodnotný) literárny recitál menším vizuálnym osviežením. Veľmi kvalitnú prácu v tomto smere odvádza tradične The Big Picture. Odporúčam predovšetkým fotoreportáž z prezidentských a komunálnych volieb v Afganistane. Na ukážku citácia z popisu k fotografií, zobrazujúcej hlasovací lístok (č. 6):

Faced with a sea of unknown faces, many Afghans confessed they saw little option but to pick the pretty girl, the TV star or the good Muslim in a turban when voting for provincial councillors

Ďalšia zaujímavá séria fotografií mapuje život "leva" amerického senátu, Teda Kennedyho, ktorý na sklonku augusta zahynul. O jeho zaslúženej popularite (a popularite celého rodinného klanu) svedčí množstvo ľudí, ktorí prišli vzdať hold jeho pamiatke.


A záverom pár pôsobivých obrázkov dvoch tvárí exotického Mongolska - nezávislého vonkajšieho a autonómneho čínskeho vnútorného, ktoré vás určite zvábia minimálne sa zamyslieť nad potenciálnym pôžitkom ďalekej cesty.
A keď sme pri cestovaní, pevne verím, že sa s nami na tomto fóre o svoje dojmi zo stredoázijského dobrodružstva podelí Marek Čejka!

Reakce na usnesení ÚS

Kdo si dnes koupil noviny, nemohl uniknout - HN, Dnes i LN se kauze věnují opravdu náležitě (alespoň, co se prostoru týče). Pokud jste nezakoupili, zkuste internetové mutace. Jinak samozřejmě na prvním místě doporučuji Jiné právo a článek Pavla Molka "To jako ty volby nebudou....?!". Přidává se i Tomáš Sobek se zajímavou disputací nad tím, zda je ústavní zákon zákon.
Ze známějších jmen se vyjádřili i Jiří Zlatuška, Jiří Pehe a Jan Macháček.

Jinak toho nového k přečtení web nabízí stále dost:
Richard Cohen dumá o mučení.
Režisér-aktivista Ken Loach vyškrtnul svůj film z mezinárodního filmového festivalu v Melbourne, když zjistil, že festival spolusponzoruje Izrael. Jeho odůvodnění zde.
Držitelka Pulitzerovy ceny (a manželka polského ministra zahraničí Sikorského) Anne Applebaum o neutuchajícím nutkání evropských lídrů slavit začátek války.
Berlusconi se zbláznil: "We will suspend our our vote, blocking the functioning of the European Council unless it is determined that no commissioner and no spokesperson for the commission can intervene publicly any more on any issue."
Hodnocení Barrosovy komise 2004-2009.

A na závěr hádanka: kdo je autorem těchto slov? "And today, when we are united by the common values, we simply must take advantage of this experience of partnership to counter efficiently common challenges and threats, to widen the global space of cooperation, to get rid of such anachronisms as the dividing lines - whatever their nature may be." Obama? Ne. Pokračujeme: "Half-truth is always a deceit. The past tragedies - not fully comprehended or interpreted in a double-minded or hypocritical manner - inevitably lead to new historic and political phobias, which result in collisions between States and peoples and affect the public consciousness distorting it for the benefit of unfair politicians." Merkelová? Ne. Sám velký Vladimir Vladimirovič! Putin v obsáhlém článku pro Gazeta Wyborcza označuje za hlavní příčinu války Mnichov a zdůrazňuje, že evropská kolektivní obrana bez Ruska není možná.

Skličující pohled na hledání smyslu české zahraniční politiky

Byl bych sem svůj vlastní text z Mezinárodní politiky nedával (MP roč. 33/ č. 7/ 2009), ale když jsem ho náhodou nalezl stažený na webu Ministerstva zarhaničních věcí ČR :-D nemohl jsem odolat : http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/z_medii/sklicujici_pohled.html

Judicializace politiky

Včera se političtí činitelé octnuli v pozici, kterou mají v mediálním prostoru České republiky dlouhodobě rezervovánu zaměstnanci údržby silnic při výskytu prvního sněhu - situace nás zastihla nepřipravené. S výjimkou "insiderů" zřejmě nikdo netušil, s jakou intenzitou zasáhne Ústavní soud do předvolebního boje. Kromě poslance Melčáka a jeho právního zástupce z usnesení Pl. ÚS 24/09 není nadšen, zdá se, skoro nikdo, prezident republiky je nepřekvapivě označil za "aktivistický a bezprecedentní krok, který bude mít zásadní dopad na politický systém v naší zemi, kde podle Ústavy České republiky zákonodárná moc náleží Parlamentu."

V Otázkách Václava Moravce Speciál o usnesení debatovali předsedové pěti sněmovních stran (dle výsledků voleb 2006, tedy bez TOP09, Libertas.cz apod.), přičemž nápadně blízko k sobě v názoru měli lídři ODS a ČSSD na straně jedné a na straně druhé Zelených a KDU-ČSL. Lídr KSČM sice neustále neopomínal zdůrazňovat svou právní erudici, ale nic moc nepředvedl. Paroubek s Topolánkem ostře kritizovali Ústavní soud za důsledek jeho akce, lehce v duchu kauzy soudcovské mafie a vyhlášení Pavla Kučery, že zkrátka principiálnost musí občas jít pod tíhou politické situace stranou. Liška se Svobodou se naopak našich fakultních skorosousedů lehce zastávali s tím, že důležitý je i proces, nejen dosažený výsledek, i.e. správných výsledků (rozpuštění Sněmovny a nových voleb) by mělo být dosaženo správnou cestou.
Co se právní debaty týče, odkazuji na nejpovolanější místa - blog Jiné právo, kde se vytasil s postem uznávaný expert Zdeněk Kühn, na nějž reagovali snad všichni pravidelní přispěvovatelé. Osobně se nejvíce přikláním k názorům Davida Kosaře a Petra Břízy.
Co je tedy na případu Melčákova mandátu zajímavé - Ústavní soud rozhoduje o ústavnosti ústavního zákona, což bylo již dříve předmětem vzrušené debaty, zda je to vůbec možné. Plně se ztotožňuji se závěrem Vojtěcha Šimíčka, že "Ústavní soud je ve výjimečných případech oprávněn zrušit jako protiústavní i ústavní zákon, pakliže dospěje k přesvědčení, že je jím torpédováno materiální ohnisko ústavy." I když ad hoc řešení nepokládám za ideální, materiální ohnisko podle mého názoru ohroženo není (příspěvek Z. Kühna na toto téma zde).
Vrátím se zpět k samotnému nálezu a k faktu, který je v debatách dosud opomíjen: v usnesení pléna ÚS se odkazuje na § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,: "Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě,, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám." Vzhledem k tomu, že odložení vykonatelnosti je konstruováno jako výjimka, očekával bych od ÚS důkladné přezkoumání (ne)existence veřejného zájmu. Jenže ÚS se omezil na lakonické: "Ústavní soud přitom neshledal žádné okolnosti, jež by svědčily o veřejném zájmu, který by odkladu vykonatelnosti bránil (odkladem výkonu rozhodnutí prezidenta republiky volební období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 2006 trvá dále dle obecné ústavní úpravy a nevzniká jím újma na veřejných prostředcích, jelikož zatím na zajištění voleb vynaloženy nebyly) a rovněž neshledal, že by odklad vykonatelnosti bránil realizaci oprávnění třetích osob, jež by mělo vyplynout z napadeného rozhodnutí,, o Ústavním soudu, rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení." Pomineme-li fakt, že veřejné prostředky zjevně již vynaloženy byly, nejde mi do hlavy, proč je ztotožňován veřejný zájem pouze s veřejnými prostředky, to je naprosto zúžené pojetí. Onen jediný odstaveček zdůvodnění, proč byl povolen odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, je neadekvátní, a vele-úzké pojetí veřejného zájmu jakbysmet. znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu pročež dle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.

Na závěr mi dovolte ještě podivení nad tím, že nejprve se ze soudu ozývaly hlasy, že projednávání případu v plénu zabere měsíce a nyní na mě vybafnul nadpis, že ÚS rozhodne o předčasných volbách do 10. září. Rezignuje tedy ÚS na důkladnou analýzu a argumentačně výborně podložený nález, po kterém tento případ přímo volá? A který je taky asi jedinou možností, jak by si ÚS mohl zachránit tvář?

Úterý září

Něco pro pracující: počet sebevražd na amerických pracovištích meziročně vzrostl o 27 %, přičemž celkem 94 % sebevražd spáchali muži. Na druhé straně, celkový počet úmrtí na amerických pracovištích meziročně klesl o 10 %. V 93 % umírají muži; obě pohlaví nejčastěji zemřou při dopravní nehodě, ale u žen je druhou nejčastější příčinou vražda, zatímco u mužů "contact with objects and equipment".

Analýza amerického šrotovného - výsledky nic moc.

V Kodani bude mešita s více než třicetimetrovými minarety - spíše bych tipnul, že Brno se neinspiruje.

Deset nejlepších knih o Polsku za druhé světové války.

John Bolton: Sankce proti Íránu nebudou fungovat: "Adopting tougher economic sanctions is simply another detour away from hard decisions on whether to accept a nuclear Iran or support using force to prevent it."

Předseda Qaddafi International Charity and Development Foundation s poetickým jménem Saif Al-Islam El-Qaddafi vyvrací tvrzení západního tisku, že přijetí pana Megrahiho po návratu ze skotského vězení bylo jako "Hero's Welcome".

Margot Wallströmová se po desíti letech komisařské práce v Bruselu vrací domů do Švédska, a nevypadá, že by se netěšila: "As environment commissioner, every week I had two or three files on the commission agenda. I had a given constituency. To come and do communication meant I had absolutely nothing. I did not have a legal base ... I did not have a machinery that was up and running. I did not have the full commitment from everybody else."