S články Petra Fischera v HN někdy souhlasím a většinou o napsaném aspoň chvíli přemýšlím. S příspěvkem na téma OH a lidská práva souhlasím bez přemýšlení, zejména s následujícími pasážemi:
"Ani německá kancléřka Angela Merkelová, která už od začátku odmítala do Pekingu jet, není úplně principiální. Nikdy a nikde sice nezapomene hovořit o čínském porušování lidských práv, budoucnost německých firem na čínském trhu jí je ale natolik blízká, že by nikdy nepřekročila hranici "čisté formální kritiky", za níž nepřicházejí konkrétní činy." (..)
"S Čínou je to těžké. Na ní si každé morální odhodlání vedené hrdou myšlenkou obrany všelidských hodnot vyláme zuby. Mezinárodní politika ve vztahu k Číně už nějaký čas ctí čistě ekonomická pravidla. To nejdůležitější ze všech praví - "too big too fail".
Je to stejné jako s megabankou na globálním trhu. Čína je prostě příliš velká na to, aby si někdo mohl dovolit její politicko-ekonomickou izolaci, a je to příliš velký trh, než abychom ho mohli ignorovat.
Této ekonomické logice, vykládající teorii nadměrných velikostí a výhod a nevýhod z toho plynoucích, se pak podřizuje celý politický diskurs.
Včetně jeho povinného doplňkového morálního oparu, vyráběného k okrášlení této nepříliš chutné směsi. I Číňané to dávno pochopili, proto svým váženým významným hostům tolerují vystoupení na téma lidských práv, neboť si správně vyložili, že to patří k folkloru západní kultury, řízené mediální a ekonomickou logikou.
Ekonomové s nadměrnými velikostmi firem, jejichž rozvětvená ramena prorůstají celým světem a osudově se tak zaplétají se všemi, spojují problém morálního hazardu.
Ten vyplývá z toho, že případné problémy takového velikána může, ba dokonce i musí řešit stát, který by se jinak do soukromého byznysu nepletl. Na politické rovině tomu odpovídá morální hazard jiného typu. Velikost (moc) kritizovaného partnera, jemuž se sice dá leccos podstatného vytknout, ale zároveň se s ním musí spolupracovat, vytváří riziko devalvace hodnot, které byly investovány v politické hře.
Zahraničně-politický kompromis (morální gesto následované obchodní vstřícností) devalvuje slova jako lidská práva nebo spravedlnost, s nimiž se, jak ukazuje situace, nakonec manipuluje čistě účelově, nikoli principiálně. Podle situace, vždy tak, jak se nejlépe hodí tomu kterému zájmu."
"Ani německá kancléřka Angela Merkelová, která už od začátku odmítala do Pekingu jet, není úplně principiální. Nikdy a nikde sice nezapomene hovořit o čínském porušování lidských práv, budoucnost německých firem na čínském trhu jí je ale natolik blízká, že by nikdy nepřekročila hranici "čisté formální kritiky", za níž nepřicházejí konkrétní činy." (..)
"S Čínou je to těžké. Na ní si každé morální odhodlání vedené hrdou myšlenkou obrany všelidských hodnot vyláme zuby. Mezinárodní politika ve vztahu k Číně už nějaký čas ctí čistě ekonomická pravidla. To nejdůležitější ze všech praví - "too big too fail".
Je to stejné jako s megabankou na globálním trhu. Čína je prostě příliš velká na to, aby si někdo mohl dovolit její politicko-ekonomickou izolaci, a je to příliš velký trh, než abychom ho mohli ignorovat.
Této ekonomické logice, vykládající teorii nadměrných velikostí a výhod a nevýhod z toho plynoucích, se pak podřizuje celý politický diskurs.
Včetně jeho povinného doplňkového morálního oparu, vyráběného k okrášlení této nepříliš chutné směsi. I Číňané to dávno pochopili, proto svým váženým významným hostům tolerují vystoupení na téma lidských práv, neboť si správně vyložili, že to patří k folkloru západní kultury, řízené mediální a ekonomickou logikou.
Ekonomové s nadměrnými velikostmi firem, jejichž rozvětvená ramena prorůstají celým světem a osudově se tak zaplétají se všemi, spojují problém morálního hazardu.
Ten vyplývá z toho, že případné problémy takového velikána může, ba dokonce i musí řešit stát, který by se jinak do soukromého byznysu nepletl. Na politické rovině tomu odpovídá morální hazard jiného typu. Velikost (moc) kritizovaného partnera, jemuž se sice dá leccos podstatného vytknout, ale zároveň se s ním musí spolupracovat, vytváří riziko devalvace hodnot, které byly investovány v politické hře.
Zahraničně-politický kompromis (morální gesto následované obchodní vstřícností) devalvuje slova jako lidská práva nebo spravedlnost, s nimiž se, jak ukazuje situace, nakonec manipuluje čistě účelově, nikoli principiálně. Podle situace, vždy tak, jak se nejlépe hodí tomu kterému zájmu."
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat