Na začátku srpna jsem navštívil s přáteli několik míst v Chorvatsku, Bosně-Hercegovině a Srbsku. Přidávám tak několik cestopisně politologických poznámek:Na Balkáně jsme navštívili jak řadu různých bohulibých míst (například. jednu z nejspektakulárnějších evropských úzkokolejek – Šarganskou osmicu – která se vine v jednom srbském pohoří nedaleko Bosny), tak i místa, kde se ještě před nedávnem válčilo, etnicky čistilo a masakrovalo. Takže v našem itineráři byly i místa jako Sarajevo, Srebrenica, Goražde či Knin. Některá místa jsou kombinací obojího. Například v městečku Višegrad na bosensko-srbské hranici najdete nádherný kamenný most, který nechal postavit v 16. století Mehmed Paša Sokolovič. Zkrátka úžasný pohled a jen těžko uvěříte, že na stejném mostě se před pár lety vraždilo a tekly po něm potoky krve.
Když navštěvujete místa třeba z první, nebo druhé světové, tak to bývá také silný dojem, ale přeci jen cítíte, že už od těch událostí uplynula dlouhá desetiletí.
Hodně míst na Balkáně je ale opravdu děsivých také proto, ze tu nedávnost konfliktu cítíte a vidíte všude kolem sebe.Nejsilnější dojem byl – a to se asi dá čekat – ze Srebrenice. Nejde snad ani tak o město samé, které lehce připomíná město duchů, jako spíš o nedaleký memoriál, kde je pochováno více než 8000 obětí masakru. Kousek od hřbitova je bývalá továrna s obří halou, kde byli uprchlici natěsnání, než byli holandskými vojáky OSN vydáni srbským ozbrojencům. My jsme měli možnost hřbitov i továrnu navštívit se zájezdem bosenských muslimů, z nichž mnozí byli příbuzní obětí srebrenického masakru. Takže opravdu zážitek silnější, než jsme čekali.
Jaký kontrast o dva dny později den, kdy jsme dorazili do Bělehradu. Celkem náhodou jsme se octli na hlavním náměstí v době, kdy zde začínala demonstrace na podporu Radovana Karadžiče. Při ní našli společné slovo
skalní komunisté, extrémní nacionalisté spolu se srbskými skinheady a fotbalovými chuligány. Účast na ní je relativně malá, tak kolem dvou stovek lidí. Projevy jsou přerušovány chytlavými nacionalistickými melodiemi a uslyšíme roztodivnou směsici tradičních písní, do kterých několikrát zazní Kaťůůša a sovětská hymna a dokonce i srbský nacionalistický rock a ska… Při demonstraci samotné asi nejdéle hovoří nějaký francouzský pravicový intelektuál, nejspíš příznivec Le Pena. Kousek za ním stojí bratr Radovana Karadžiče Luka. Do toho všeho znějí adorace na Putina za rozhodný postoj ve věci Jižní Osetie, propere se také olympiáda v Číně a kdesi v davu zavlaje kubánská vlajka. Opravdu dost bizarní akce.Dost zvláštní byla ale například i část Chorvatska kolem města Knin, kde bývala v 90. letech tzv. Republika Srpska Krajina, což byl region osídlený hlavně Srby.
Dnes je to území nejen do značné míry etnicky vyčištěné, ale i zpustlé a plné rozpadajících se vypálených či zazděných domů, které patřily předtím Srbům. V jednom takovém městečku duchů a zbořenin (Kistanije) stihli zdejší Chorvaté postavit obří kostel, ve kterém právě probíhá nedělní mše. I když i tady žije už určitě hodně lidí, kteří s nedávnými událostmi nemají mnoho společného, musím říci, že se mezi těmito křesťany cítím lehce tísnivě. No – když se to vezme kolem a kolem – možná není úplně nadšený ani sám papež Jan Pavel II., který na to někde ze shora kouká a vidí svůj billboard, na kterém je vyobrazen po boku generála Ante Gotoviny…No a nakonec malá poznámka o bosenských muslimech – většina Bosňáků jsou sice muslimové, ale dost často velice sekularizovaní (Dokonce jsem slyšel o zapíjení ramadánu pivem a o bosenských imámech, kteří pálí svoji vlastní rakiji :) Ve městě Travnik jsme se mohli zúčastnit bohoslužby
a prohodit pár slov ze zdejším panem imámem. Svůj rozhovor s námi uzavřel slovy „Don´t worry, be happy!“. Jaký to rozdíl vůči další mešitě, kterou jsme navštívili: Tu sponzorovala Saúdská Arábie a byla striktně wahhábistická. Oproti bohatě zdobené tradiční bosenské mešitě to je skutečně rozdíl nejen ve strohosti atmosféry, ale i v lidech v její blízkosti. Před mešitou je několik islámských obchůdků. Prodává tam vousatý Pákistánec, ale i několik fundamentalistických Bosňáků. Podle tetování na rukou jednoho z nich si nedělám příliš iluze o tom, co asi dělal během nedávného konfliktu. Věru veliký rozdíl mezi tradičním bosenským islámem a islámem, které se do země pokouší importovat Saúdi a některé další muslimské země. 
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat