Nominační sjezdy demokratů a republikánů a jejich výsledek

Petr Vilímek

S odstupem několika dní od skončení nominačních sjezdů demokratů a republikánů je vhodné pokusit se zhodnotit, co se na nich z hlediska dalšího průběhu americké volební kampaně událo. Pro demokraty bylo před nominačním sjezdem nejdůležitější pokusit se urovnat rozkol, který ve straně v průběhu primárek vyvstal mezi Barackem Obamou a Clintonovými a jejich stoupenci. To se alespoň navenek v zásadě podařilo a Clintonovi Obamu poměrně jednoznačně podpořili, avšak role, kterou na sjezdu hráli, jen potvrdila, jak prominentnímu postavení se tato manželská dvojice v současné Demokratické straně stále těší. Lze proto očekávat, že pokud Obama v letošních prezidentských volbách neuspěje, Hillary Clintonová bude o čtyři roky později opět hlavním favoritem na získání demokratické nominace.
Pokud šlo o další cíl demokratického nominačního sjezdu, tedy o přesvědčení dosud nerozhodnutých voličů, byl Obama i přes veškerou snahu s ním sympatizujících médií méně úspěšný. Jeho vystoupení na sjezdu bylo sice sledováno dosud rekordním počtem voličů (přibližně 37 milionů) a rázem se ocitl s asi 6–8% náskokem na čele průzkumů veřejného mínění, avšak jeho vedení nepřežilo republikánský nominační sjezd (jak sarkasticky poznamenal jeden konzervativní komentátor, mohlo tomu být i proto, že Obama řekl jen velmi málo nového či zajímavého).
Pokud šlo o republikány, ti se před nominačním sjezdem potýkali ještě s většími problémy. Kromě toho, že zpočátku nebylo vůbec jasné, v jaké podobě sjezd díky hurikánu Gustav proběhne, stál před Johnem McCainem nelehký úkol sjednotit a vyburcovat z apatie a poraženecké nálady členskou základnu strany, jejíž významné segmenty mu kvůli jeho některým názorům a zákonodárným iniciativám příliš nedůvěřují. Dalším obtížným úkolem bylo, jak přímo oslovit nerozhodnuté voliče, aniž by republikánské poselství překroutila média, která z velké většiny podporují Obamu (o této skutečnosti ovšem česká „veřejnoprávní“ média, která často nekriticky přejímají názory amerických kolegů na jednotlivé politiky a jejich programové postoje, raději příliš nemluví). Republikánský nominační sjezd navzdory všeobecným očekáváním dopadl po všech stránkách (včetně organizační) mimořádně úspěšně a může sloužit za příklad, jak by taková akce měla vypadat.
Zatímco první den sjezdu populární bývalý republikánský senátor Fred Thompson a demokratický senátor Joseph Lieberman představili McCaina voličům (zatímco Thompson své vystoupení směřoval na republikánské voliče, Lieberman oslovil především nezávislé a umírněné demokraty), druhý den se nesl ve znamení zdrcujícího útoku proti Obamovi, který vedli Rudy Giuliani a republikánská kandidátka na úřad viceprezidenta Sarah Palinová, jejíž nominace téměř přes noc mobilizovala republikánskou voličskou základnu. Díky nechtěné pomoci části novinářů, kteří se předtím hloupým způsobem pokusili Palinovu zdiskreditovat, bylo její vystoupení sledováno přibližně stejným počtem diváků jako projev samotného Obamy a ti tak mohli vyslechnout její výborný projev obsahující mimořádně efektivní kritiku demokratického kandidáta. Třetí den pak sjezd završilo vystoupení samotného McCaina, jehož projev sice podle většiny účastníků nebyl tak brilantní jako projev Palinové, nicméně i tak poměrně úspěšně rozvinul hlavní témata McCainovy volební kampaně a představil kandidáta voličům v důvěryhodném světle. Výsledkem je, že zatímco na počátku minulého týdne psali novináři o tom, že republikánský nominační sjezd bude smeten hurikánem Gustav, sjezd nejenže úspěšně proběhl, ale nakonec jej sledovalo více diváků než pompézní akci demokratů, přičemž se McCainovi a Palinové podařilo v průzkumech zcela smazat dosavadní náskok dvojice Obama–Biden.