Co Čech, to odborník na EU a Listinu zvláště

Doufám, že blog splní aspoň trochu svou osvětovou funkci. Je až neuvěřitelné, jakými bláboly nás média krmí. Kouknu na páteční DNES a hned na první stránce v titulním článku na mě hledí zvýrazněný rámeček, říkající: "Co výjimka znamená? Na Česko se nebude vztahovat Listina základních práv a svobod EU". Pominu-li skutečnost, že předmětný dokument se nazývá Listina základních práv EU, tak věcně je poskytnutá informace naprosto nepravdivá. Závěry ze zasedání Evropské rady v Bruselu (29.-30. října 2009) svědčí o něčem úplně jiném! Zcela zjednodušeně řečeno, Listina bude platit i pro nás, pouze s jistými omezeními. Že novináři neví, o čem píší (čest výjimkám), je smutné, ale co naděláme, z desítek různých zmatených prohlášení našich senátorů a dalších politiků, odborářů a kdovíkoho dalšího bohužel vyplývá, že o funkci a významu Listiny neví mnoho ani ti, co na její osud mají významný vliv.

K čemu tedy Klausovo nelegitimní a nedemokratické tažení (vizte níže článek Prezidentokratura) vedlo? Ze Závěrů ER vyplývá, že při dalším rozšíření EU se ČR připojí k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království. Co ale tento protokol říká? Rozhodně nic o absolutním vyloučení uplatnění Listiny, ale pouze o nerozšíření možnosti soudů shledat, "že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje". Paradoxně tedy Polsko a Spojené království (a teď i my) uznává možnost soudů shledat, že právní předpisy nejsou v souladu, ale nerozšiřuje ji dál. Kam taky?

A co se slavných sociálních práv týče? Protokol stanoví: "nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království." Jinými slovy: ta práva, která platí vnitrostátně, judikovatelná podle Listiny jsou!! Skutečně se Vám tedy ještě zdá, že Listina v ČR nebude platit?

Zopakuji, co jsem uváděl vícekrát - přijetí Listiny a její vstup v platnost by neměly znamenat nějakou revoluci, práva v ní obsažená vesměs Soudní dvůr již uznává. Stejně tak výjimka z aplikace Listiny znamená prakticky méně, než se na první pohled jeví.

Ještě doslov: v různých článcích se k Listině vyjadřovali obeznámení právníci (Kysela, Křepelka, Sehnálek) ve velmi střízlivém tónu, který zhruba odpovídá mému názoru. S novináři to zjevně příliš nepohnulo a s politiky jakbysmet. Ona neprostupnost odborného názoru do sféry politiky je v tuzemsku bohužel velmi hustá. Každý se zviditelňuje silnými názory, které jsou úplně mimo. A mediální sféra, i když zjevně vyjádření expertů na stránce x publikuje, není schopna uvést věci na pravou míru a utápí se dále v prostředí, které znělým řečem zjevně velmi vyhovuje.

Koláž: idnes.cz.

Neokonzervativní Havel na Sciences Po

Díky svému tajemnému francouzskému kontaktu jsem se minulý týden dostal na údílení čestného doktorátu Václavu Havlovi na univerzitě Sciences Po v Paříži. Velmi učenou přednášku pronesl Jacques Rupnik a Havel pak vystoupil s krátkým projevem na téma poučení dizidenta a prezidenta z východní Evropy. Havel ve své řeči zdůrazňoval pokoru, trpělivost a opatrnost, jakožto důležité a dnes opomíjené vlastnosti v politice. Havel nadnášel klasická konzervativní témata, až mě s ohledem na nedávné úmrtí Irvinga Kristola napadla paralela Havla s americkými neokonzervativci... Tedy antikomunističtí levicoví intelektuálové, pro které na politické mapě nezbylo místo a kteří se postupně propracovávali ke kulturně konzervativním názorům a v oblasti zahraniční politiky k tvrdé ochraně hodnot západní civilizace... Dvacet let trvající proměna Havla levicového intelektuála v Havla atlantistu, podporovatele radaru a války v Iráku, prezidenta připomínajícího morální apely Masaryka či politika oslavujícího trpělivost a pokoru toto kulhající přirovnání snad trochu podporuje. Sám Havel svému konzervatismu dodal tradiční punc, když demokratické instituce přirovnal ke kvalitnímu (snad anglickému?) trávníku:

"Trávník, jak známo, nevyroste tím, že za něj budeme tahat."

Z tohoto pohledu vedle sebe Havel měl již dlouhá léta silného zastánce "dobrého trávníku", tedy Petra Pitharta. Ten esenci britského konzervatismu nasál během krátkého pobytu v Anglii v 60. letech a na začátku 70. let vše sepsal během svých cest v maringotce podniku Vodní zdroje jakožto odstavený právník a dizident. Pithart ve své knize Obrana politiky (vydaná až v roce 1990) často připomínal myšlenky Karla Čapka (které často v knize cituje) a jistě si připomněl i jeho paralelu politiky a tradičně skvělého anglického trávníku. Ten totiž nelze přesadit, ale je možné pomocí trpělivosti a praktického úsilí vytvořit si svůj vlastní. Neméně hustý a stejně tak pevný ve svých kořenech...

Ale zpět k Havlovi. Ten během svého vystoupení tradičně pokáral české politické strany za jejich technokratičnost, přidal trochu apelu na ochranu životního prostředí a ještě jednou zdůraznil nutnost větší trpělivosti při budování demokracie. Připoměl i Masarykova slova "Nebát se a nekrást". Havlův projev nebyl nijak extra výbušný nebo provokativní, ale byl prostě dobrý. Apel proti zbytečné ideologičnosti, snaha připomenout francouzským akademikům lekce východoevropských zemí a trocha sebepokárání za vlastní netrpělivost v úřadě prezidenta během divokých 90. let. Závěrečný aplaus ve stoje tak nepřekvapil.

Sázka do loterie jménem Rio

Ještě neuplynul ani měsíc od volby Ria jako olympijského města pro rok 2016 a město ukázalo svoji temnější stránku. Vzrůstající napětí mezi třemi drogovými gangy, které ovládají značnou část podsvětí jednoho z nějvětších měst planety vyvrcholilo hořícími autobusy, pětadvaceti mrtvými a sestřeleným policejním vrtulníkem.

Olympijské hry jsou oficiálním razítkem na vzrůstajícím sebevědomí rozvíjející se šesté největší ekonomiky světa, které její prezident prorokuje třetí až čtvrtou příčku v 10 až 15 letech (země pravděpodobně poroste o 1% i letos, když ostatní velké ekonomiky stále padají). Již o dva roky předem si bude moci otestovat svoje schopnosti při mistrovství světa ve fotbale, kdy bude druhou problémovou zemí v řadě (ani mistrovství 2010 v JAR nebude asi žádný med).

Pomineme-li "drobnou" kriminalitu, jako jsou kapsáři a drobné kráděže, zemřelo v Riu loni násilnou smrtí 5800 lidí a poranění střelnou zbraní je jedním z nejčastějších ošetření v nemocnicích. Ve velké části se jedná o chudinské čtvrti - tzv. favelly, nicméně historka s Ronaldovým luxusním sporťákem ukradeným na semaforu v centru města ukazuje, že se zločin nemusí nutně omezovat jen na ně.

Slovy Humphreyho Appelbyho jak FIFA, tak Mezinárodní olympijský výbor udělali "odvážné rozhodnutí". Rio již před volbou sice prokázalo snahu situaci řešit, nicméně problém je dlouhodobý a doposud se to příliš nedařilo. Kromě celkového zlepšení situace bude nutné vynaložit prostředky na co nejširší informování cizinců, jak se situace ve městě/v zemi má. Zde by se Brazilci neměli snažit nic přikrašlovat, porozumění turistů je prvním krokem k bezpečným akcím.

Osobně Riu olympiádu přeju a dokonce již nyní jsem připraven se tam podívat na mistrovství o dva roky dříve (budou-li tam Češi:)). Snad nebudu zklamán...

Prezidentokratura

Občas si vzpomenu, jak Václav Klaus rozhorleně nadával po svých jasně prohraných bitvách u Ústavního soudu na nešvar jménem soudcokracie a jeho nohsledové v CEPu nelenili a vydali na toto téma sborník (byť ten se týká převážně kauzy Brožová a nějaké větší přesahy, snad kromě Třískova volání po privatizaci soudnictví, nemá).
Že Václav Klaus využívá nejasného znění Ústavy a odmítá podepsat Lisabonskou smlouvu, to ještě pochopím a pro budoucnost bych byl rád, aby se otázka ratifikace mezinárodních smluv (zda prezident podepsat musí) jasně vyřešila. Ale vůbec nechápu jeho odpudivou eskapádu se sudetskými Němci a mizivou reakci české politické scény. Může mně někdo vysvětlit demokratičnost a legitimitu doplňků k ústavními většinami schválené mezinárodní smlouvě, které učiní jediný člověk a tím přebije vůli Parlamentu? O případné české výhradě (byť nikoliv formou změny Lisabonu či protokolu k němu, ale jen formou příslibu Evropské rady) k Lisabonské smlouvě by snad měla být vedena důkladná parlamentní diskuze (jakkoliv jsem vůči schopnostem této politické garnitury dost skeptický) a ne, že pana prezidenta něco napadne a úřednické vládě se to také docela pozdává! Tedy - demokraticky zvolení zástupci lidu by měli rozhodnout o tom, že to, co schválili, se jim už nelíbí, a že chtějí, aby se na české občany nevztahovala Charta. Sice je to dost absurdní, chtít připravit občany o práva, která by měli vůči EU, ale co už. Současná situace, kdy jeden přímo nevolený člověk nejenže brání vůli Parlamentu, ale dokonce ji mění bez jeho svolení a bez hlubší diskuze, mně přijde nepřijatelná. Musel jsem se hodně krotit, abych nerozšířil drulákovské řady...
Foto: Novinky.cz.

Oslabení Atlantisté a nejistota v České republice

Díky americkému kontaktu Toma Blažka se mi podařilo publikovat svůj komentář na webu washingtonského think-tanku Atlantic Council. Text Weakened Atlanticists and Uncertainty in the Czech Republic reaguje na konferenci, která se minulý týden konala právě na Atlantic Council a na které náměstkyně ministryně zahraničí Ellen Tauscher oznámila možnost, že by v ČR mohlo být velení plánovného systému protiraketové obrany. K možnosti jakékoliv energické a jasné politiky ze strany české vlády ve vztahu k případné nové iniciativě Obamovy administrativy jsem v textu vyjádřil silnou skepsi.

In the 1970s, Henry Kissinger lamented: “When I want to call Europe, I cannot find a phone number.” The Czech Republic has more than one phone number these months. Powerful Social Democrats and weakened Atlanticists make Prague an unstable ground for the new U.S. initiative. A timely and clear decision on the Czech role in the new Obama strategy should not be expected from Czech policymakers.

Je ovšem nakonec otázka, jestli vůbec po ČR někdo nějaké rozhodnutí bude chtít. Podle Mirka Topolánka, který se k této věci vyjádřil ve čtvrtek na Česko-německém dni na FSS, nebude ČR muset před volbami v červnu 2010 rozhodovat o nic zásadním. Po volbách se s tím asi bude muset poprat Jiří Paroubek, což možná bude velmi pěkný politický "kotrmelec"... Teď nezbývá než čekat, s čím do střední a východní Evropy přijede za týden americký viceprezident Biden.

(obrázek Reuters Pictures)

Irving Kristol (1920 – 2009)

Na konci minulého měsíce zemřela jedna z nejvýraznějších osobností amerického politického života druhé poloviny 20. století, Irving Kristol, „otec zakladatel“ neokonzervatismu a hlavní představitel jeho první generace. V současné době je patrně známější jeho syn William, který jakožto ideolog druhé generace a vlivný republikán, posunul neokonzervativce ještě blíže k pravici a pomohl jim k moci v době vlády George W. Bushe.

Irving Kristol prošel pozoruhodným vývojem. Od trockisty a levicového liberála se během šedesátých let přesouval ke kulturně konzervativním proudům politického myšlení a politiky jako takové. Při štěpení na americké levici v 70. letech byli lidé v jeho okolí označeni radikálními kolegy za nové konzervativce a nepřátele pravého liberalismu. Neo-konzervativci se sice této nálepce bránili, ale neúspěšně. Po debaklu svých nadějí v Demokratické straně se mnozí z nich dali k Republikánům a pravici celkově, až se jim podařilo získat řadu vlivných míst v administrativě prezidenta Reagana. Po konci studené války se tito staří neokonzervativci projevili jako realisté a žádali návrat americké politiky do „normálních časů“. To už nicméně nastupovali noví Kristolové, Kaganové a Wolfowitzové se svými představami pro nové americké století.

Od současných neokonzervativců tak dělí jeho původní otce zakladatele více než jen jedna generace. K současným neokonzervativcům se výrazně a často názorově připojoval druhý otec zakladatel, Norman Podhoretz, nicméně Kritol st. zůstával spíše opatrný. Sice nejspíš nesouhlasil s řadou iniciativ svých následovníků, ale z nového života „svého“ hnutí se radoval.

… the United States emerged as uniquely powerful. … With power come responsibilities, whether sought or not, whether welcome or not. And it is a fact that if you have the kind of power we now have, either you will find opportunities to use it, or the world will discover them for you. … As a result, neoconservatism began enjoying a second life, at a time when its obituaries were still being published.

Některé komentáře ke Kristolově životě můžete najít na stránkách jeho domovského American Enterprise Institutu, na stránkách WSJ od jeho dlouholetého spolupracovníka J. Q. Wilsona a další kousky např. od Krauthammera, Johna Podhoretze nebo i Williama Kristola.

Transparency se nevytáhla

U dnešní snídaně jsem dočítal včerejší HN a trochu mi zhořklo sousto. Adriana Krnáčová, ředitelka Transparency International v článku V Plzni lze zahlédnout celé Česko, mimo jiné píše o některých diplomových pracích: "obsah a struktura je tak formální a plytká, že mi je z toho někdy k breku". Přesně tato slova jde vztáhnout na příspěvek paní ředitelky. Struktura je sice OK, na pár stovek znaků do novin nelze vyplodit žádné omračující elaboráty, ale taková míra zobecnění bez zjevné znalosti problematiky bohužel u osoby z respektované NGO zamrzí.
"Na amerických univerzitách je plagiátorství trestáno vyhazovem. U nás ne. Na světě existuje přitom množství sofistikovaných softwarů, které umí plagiátora spolehlivě odhalit." Tak tedy - u nás ano (vyhazuje se) a stejně tak již delší dobu funguje dotyčný software, který přebírají i další univerzity a pokrok se údajně blíží dokonce i na UK (na theses.cz již participuje 22 univerzit). Osobně myslím, že politika MU - tedy zveřejňovat závěrečné práce - nese ovoce a přinejmenším motivuje studenty a koneckonců i autory posudků k lepším výkonům.
Filipika paní Krnáčové, kterou se snaží napadnout celé české vysoké školství, nepřípustně generalizuje a vypovídá maximálně o PrF ZČU, respektive o práci akreditační komise, o ničem jiném. Jenže mediální kolečko se opět roztočí, slova paní ředitelky převezme ten komentátor, pak onen analytik a rázem tu máme nezpochybnitelný fakt, že u nás panuje akademický středověk...

Tipy na četbu

Semestr začal, což vysvětluje, proč jsem se delší dobu neozval se čtecím servisem - co Vám tedy mohlo uniknout?

Lidská práva
Mary Robinson o Goldstoneově zprávě, Stephen M. Walt a Ehud Barak taktéž.
WSJ: Obama raději rozlobí Čínu kvůli pneumatikám než kvůli dalajlámovi.

EU a Evropa
Timothy Garton Ash - Obama a Evropská zahraniční politika + budoucnost Evropy.
Profesor z Princetonu Harold James o německých volbách.
Soudce německého Spolkového ústavníhou soudu Udo Di Fabio - Za jakých podmínek má EU budoucnost?
Charles Kupchan v rozhovoru o budoucnosti evropské zahraniční politiky.
Skvělý Jan Macháček k Lisabonu.
The Economist hodnotí práci Komise, Špidla moc nezabodoval.

Ekonomie
Robert Solow - rozhovor. Arthur B. Laffer o krizi. Robert J. Samuelson - Velká deprese nebyla daleko. Richard Posner: How I became A Keynesian. Greg Mankiw: Lékařská péče nebude nikdy rovná. Brad DeLong - makroekonomové by měli více čerpat z historie. Ian Bremmer a Nouriel Roubini - Jak Fed může zabránit příští bublině.
Paul Krugman o žalostném stavu politiky v USA + ekonomika vyžaduje další injekci + Je lehké býti zelený + o nevzdělaných Američanech + recenze na knihu o Keynesovi (R. Skidelsky).
Stiglitz, Ocampo et al debatují o reformě mezinárodního monetárního a finančního systému.
Robert Reich o strašáku americké nezaměstnanosti.
Video: Bernanke o regulaci, Stiglitz o budoucnosti kapitalismu.

Írán
10 věcí, které o Íránu nevíte. Big IR guns on Iran: Robert Kagan, Joseph S. Nye, Fareed Zakaria, Jako bonus Henry Kissinger k Afghanistánu.

Různé
Naprosto výtečný David Brooks o dvou typech vládnutí.
Anann, Sen a Camdessus se obrací s výzvou na G-20, Ban Ki-moon zase na OSN. Chris Patten o Číně. Michael Moore - Kapitalismus je zlo. Gorbačov k jaderným zbraním.
10 nejšílenějších věcí, které kdy zazněly v OSN. A OSN ještě jednou - na zasedání VS OSN jste se před nedávnem mohli pokochat vystoupeními hlav států, mj. Íránu, Libye či ČR (Klaus moc nekopal); zde seznam všech vystupujících, příspěvky dostupné textem i na videu. Nelichotivé vysvědčení pro Ban Ki-moona od Newsweeku. Problémy v Radě OSN pro lidská práva.
Mučení nefunguje. Zakaria o protiraketové obraně. Joseph Nye: Americká moc ve 21. století.

V dálce už jsou vidět blesky...

Po přečtení dnešního článku v The Independent mě oblel studený pot. Že se s pozicí dolaru jako hlavní rezervní světové měny musí něco stát, bylo jasné už od loňského podzimu, kdy vypukla světová hospodářské krize, ale po (dočasně) úspěšných intervencích národních vlád ve mně vznikl pocit, že jsme získali čas a že se nejmocnější vlády nějakým způsobem dohodnou na reformě mezinárodního měnového systému bez velkých turbolencí. Bohužel, nestalo se. USA se rozhodly jednat z pozice síly, jakoukoli významnější reformu odmítly a jediné, na co zatím byly ochotny přistoupit, byla mírná úprava hlasovaní v MMF a to ještě pouze na úkor svých evropských spojenců. Čína se očividně rozhodla rozehrát vlastní velmi nebezpečou hru o reformu mezinárodního měnového systému ve velkém stylu. Otázkou je, zda odhadla své možnosti. USA prostě nemohou přistoupit na takovýto masivní odklon od dolaru. Pro ně by to znamenalo naprostou katastrofu. Současné obrovské deficity veřejných financí a za léta nabobtnalý dluh by tak mohly splatit buď skrze výdajové škrty nepředstavitelného rozsahu, nebo skrze hyperinflaci. V současném systému jim ještě prochází umazávání části dluhu prostým tisknutím peněz. Tak či tak by výsledkem byl hospodářský propad a značná politická nestabilita v USA. Současné dunění válečných bubnů kolem Íránu tak dává ve světle informací zveřejněných v The Independent konečně smysl.

Otevřený dopis Obamovi k protiraketové obraně

Skupina amerických odborníků na zahraniční politiku dnes zveřejnila otevřený dopis, který vyzývá prezidenta B. H. Obamu k potvrzení partnerských vztahů se zeměmi střední Evropy, které vnímají jako oslabené po nedávném rozhodnutí administrativy odložit plány na vybudování prvků protiraketové obrany v ČR a Polsku.

In the wake of your recent decision on European missile defense, we write in the hope that you honor the deep and principled connections that have bound the United States and the nations of Central and Eastern Europe since the time of Woodrow Wilson. Mindful of these links, we are concerned about the impact that canceling the planned missile defense sites in Poland and the Czech Republic will have on our relationship with these strategic allies, other countries in the region, and our global credibility.

The Polish and Czech installations were a proposed response to the threat from Iran's missile and nuclear programs. As you said in April in Prague, "Iran's nuclear and ballistic missile activity poses a real threat, not just to the United States, but to Iran's neighbors and our allies. The Czech Republic and Poland have been courageous in agreeing to host a defense against these missiles." ....

Iniciativa FPI reaguje také na otevřený dopis mnoha bývalých prezidentů a ministrů zahraničí pro Obamu (např. V. Havel), kteří v červenci vyjádřili podobné obavy. Dopis FPI vydal nový neokonzervativní think-tank The Foreign Policy Initiative, o kterém jsem psal v dřívějším postu. Mezi signatáři jsou jména jako Robert Kagan, William Kristol, Elliott Abrams, Gary Schmitt či A. Wess Mitchell, který v nedávném Symposiu Global Politics k Obamově politice napsal:

Barack Obama will likely be the first President to break from the post-Cold War consensus that has characterized U.S. policy in the region for the past twenty years. ... In the immediate future, this is likely to translate into at least two practical changes in U.S. policy in the region: (1) a slackening (in deed if not in word), of U.S. support for the eastern enlargement of NATO and (2) a prioritization (likely temporary) of U.S. bilateral links with Russia.

To, jak dlouho vydrží "pohádková" politika nového amerického prezidenta, je otázka... Výsledky patrně budeme moci posoudit například po dalších jednáních USA s Íránem, která právě probíhají v Ženevě.