Až bude Barack flexibilní...

Foreign Policy přináší svůj žebříček osmi největších "hot mic" blunders of all time. Místy vtipné.

Zápisky z Washingtonu na iDnes

Jak stmelit mladý národ složený z desítek znesvářených národností starého světa? Postavit mu výstavní město, kde by mohl obdivovat majestát svých institucí a porozumět tradicím svých předků. Washington DC, hlavní město USA, plní svůj úkol dokonale.

Sicílie na březích Potomacu

Vzepětí centrální vlády ve Washingtonu dle jedné legendy umožnil až vynález klimatizace během 30. let 20. století. Hlavní město totiž leží geograficky na úrovni Sicílie na místě bažin okolo řeky Potomac, takže léto je horké s neskutečnou vlhkostí vzduchu. Poslanci se tak prý před vynálezem klimatizace vždy na léto sebrali a odjeli na několik měsíců domů. K velkému posílení vlády v USA skutečně došlo za prezidenta Roosevelta ve 30. letech, takže legenda má možná pravdu. Léto je každopádně ve Washingtonu poměrně nepříjemné. Když k tomu připočítáte americký zvyk přehnaně ledové klimatizace v budovách, autobusech i metru, tak pro Středoevropana docela nehostinné prostředí.

Nejlepší je proto navštívit Washington na jaře, kdy rozkvetou sakury, japonské třešně, a celé město se  promění v krásnou zahradu. Přesně před sto lety, 27. března 1912, tokijský starosta daroval tisíce třešňových stromů Washingtonu jako gesto pro zlepšení vztahů mezi oběma národy. Každý rok proto v rozkvetlém centru Washingtonu probíhá National Cherry Blossom Festival s koncerty, výstavami a sportovními akcemi.

... více z mého propagačního textu pro iDnes zde.

Díky fotce ze San Francisca, kterou mi v iDnes otiskli, se ozvala redakce a nabídla mi napsat pár odstavců o DC. Příjemný úkol a dobře zaplacený, takže až budete cestovat, není to úplně špatný nápad poslat dojmy do iDnes.

Rah! Rah! Rah! Hurrah for Georgetown!

Podle posledního vydání žebříčku právnických fakult v USA, se v mezinárodním právu dostal Georgetown na druhé místo, společně s Columbií, za NYU a před Harvardem a Yale. Následují další washingtonské školy, AU a GW, a pak Berkeley a Virginia. Umístění v DC má asi něco do sebe... To si zaslouží písničku.

Nejodvážnější projev Ariela Šarona

O izraelském premiérovi, dlouholetém politikovi, generálu, veliteli tvrdého komanda i prostém vojákovi si můžeme myslet co chceme: pro někoho bude navždy krvežíznivou politickou saní, pro jiné statečným hrdinou, rozhodným mužem činu a "králem Izraele". Poslední projev jeho života (před upadnutím do komatu) však překvapil zřejmě všechny, kdo měli o jeho osobnosti zjednodušená mínění - a to včetně současného izraelského premiéra, kterému se z jeho slov tehdy evidentně dost protáhl obličej...  
Projev najdete zde. 

Will The Real Mitt Romney Please Stand Up?

Mitt vs. Mitt - The Story Of Two Men Trapped In One Body (YouTube)



Will The Real Mitt Romney Please Stand Up? (YouTube)

Occupy the U.S. Supreme Court: Kiobel a odpovědnost korporací

Není mnoho případů, které by letos v USA před Nejvyšším soudem vzbudily takovou pozornost jako Kiobel v. Royal Dutch Petroleum. Snad jen případ o ústavněprávních konotacích sledování jednoho drogového dealera (tzv. “GPS case”) a vnitropoliticky výbušný spor o reformu amerického zdravotnického systému (tzv. “Obamacare case”). Kiobel se na pořad jednání dostal na konci února, tudíž jakožto LL.M. student na Georgetown Law jsem měl možnost “okupovat” plácek před Soudem, vystát asi 10ti hodinovou frontu a připojit se k čtyřiceti šťastlivcům z řad veřejnosti, kteří mohli ústní slyšení před ctihodnou institucí vidět na vlastní oči.

Důležitost případu nejspíš nemusím vysvětlovat. Na webu Nejvyššího soudu najdete podání ve prospěch jedné ze stran (amicus brief) od desítek institucí jako Yale Law, americké vlády, CATO institutu a řady korporací jako Coca-Cola nebo Chevron, které samy čelí žalobám za své počínání v rozvojových zemích.

Vetřít se mezi smetánku

Nestává se každý den, že by člověk mohl vidět zachmuřeného soudce Scaliu, vtipkujícího soudce Breyera nebo mlčícího soudce Thomase (údajně pravidelný jev), vše za přítomnosti americké právnické smetánky (např. Harold Koh, Marty Lederman, John Bellinger, etc.) nebo předsedy a soudců Evropského soudu pro lidská práva. Celé slyšení se navíc odehrává v impozantní budově Nejvyššího soudu ve Washingtonu, a to ve veliké soudní síni připomínající spíše starověký Řím než 21. století. ...

Více na Jiném právu.

Kuba, Nečas a EU

Zhruba před týdnem vyšel v HN komentář ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby, v němž brání premiéra a české nepřipojení se k fiskálnímu kompaktu. K pár Kubovým tvrzením mám výhrady. 

Kuba o Nečasovi píše: "Společně s iniciativou na dotažení volného trhu, kterou dnes ČR prezentuje společně s Británií a dalšími státy, vrací diskusi o evropské budoucnosti tam, kam opravdu patří, tedy k postupnému odstraňování bariér mezi jednotlivými státy a tím k jejímu plynulému a přirozenému sjednocování "zespoda"." Hmm, za prvé, diskuse o evropské budoucnosti se naspod moc vracet nemůže, protože tam nikdy nebyla. Za druhé, nejstálejším a nejdůslednějším propagátorem odstranění bariér volnému pohybu je Evropská komise, tedy ti vysmívaní bruselští byrokraté. Za třetí, i když se snažím aktuální dění v EU přiměřeně sledovat, žádný dramatický návrat debaty do patřičných míst jsem nezaznamenal (a i kdybych se přehlédl, tak si troufám tvrdit, že se nová debata nepovede díky Nečasově intervenci). 

Jen přívěšek k předchozímu citátu: "Evropská integrace se v posledních letech posunula mnohem více do roviny politické, vyvolané tlakem "shora", a tudíž do roviny nepřirozené a umělé". Naopak, až právě v posledních letech začala do evropské integrace veřejnost více mluvit (viz různá referenda) a trochu se o ni zajímat. Z úst politika ODS, která na některé formy tlaku zezdola - například z náměstí a demonstrací - reaguje většinou invektivami, je to překvapivé sdělení. A o nějaké přirozenosti tvorby politických rozhodnutí si už netroufám diskutovat vůbec. 

"Konformnost evropské politiky totiž dospěla tak daleko, že dnes se prostě společensky nehodí hlásat něco, co nevzniklo v Bruselu, nebo, nedejbože, s něčím, co v Bruselu vzniklo, polemizovat." Tipuji, že kdybych spočítal komentáře k EU v našem tisku, tak nadpoloviční většina bude k EU kritická. Z druhého konce názorového spektra situaci vidí M. Vašáryová, která údajně český tisk pro jeho antievropanství ani nemůže číst (to jsem velmi volně interpretoval její páteční rozhovor pro HN). S ani jedním názorem nesouhlasím, kritika je zdravá, míra únosnosti mi přijde v ČR přijatelná. 

"Kolikrát jsme jen za poslední rok četli na titulních stránkách, že se Evropa konečně dohodla na záchraně Řecka. A přes všechny tyto mediální vzkazy ekonomika politiku ne a ne poslechnout." - jako by to bylo něco neobvyklého...

"Pokud má Evropa v budoucnu obstát, nemůže dělat rozhodnutí, která jsou předložena premiérům zemí pár hodin před jednáním." Troufnu si tvrdit, že pokud je země dostatečně aktivní a iniciativní, tak má šanci formovat a býti informována o tom, jaké varianty jsou na stole. Pan Kuba byl v Otázkách Václava Moravce označen za jednoho ze tří ministrů, kteří posílají na zasedání Rady nejčastěji své náměstky, pak se ovšem není co divit, že budeme občas zaskočeni.

"Pokud tedy dnes premiér říká, že je především třeba dořešit volný trh a více se soustředit na ekonomická témata než na politickou integraci, má pravdu." Politickou a ekonomickou stránku věci od sebe nelze izolovat. Například odvážnější řešení můžete přijmout, pokud nebudete nuceni hlasovat jednomyslně. Jinak řečeno, rules (tedy výstup politiky) matter...

"Pokud (Nečas) říká, že naše země a každý evropský stát si musí zajistit fiskální disciplínu především samy svou odpovědnou rozpočtovou politikou, má pravdu." Škoda, že pan anesteziolog v roli ministra průmyslu a obchodu již neříká, proč by měla být externí pojistka tolik na škodu. Klidně jeho argumentaci přijmu, ale to by nějaká musela být. 

A na závěr jeden odkaz - třaskavý rozhovor s loučící se ústavní soudkyní Eliškou Wagnerovou: Vládní reformy jsou šílené a asociální.

Mr. Clooney Goes to Washington

Před hodinou byl u ambasády Súdánu ve Washingtonu, vedle sídla ASIL v centru DC, zatčen George Clooney a další kvůli protestům proti údajnému blokování humanitární pomoci do regionů blízko Jižního Súdánu. Zdá se, že otázka Darfuru, Jižního Súdánu a krizí v regionu se opět vrací do centra globálního zájmu.

K Súdánu nedávno vyšla kniha od bývalého Bushova zvláštní zmocněnce pro krizi v Darfuru a profesora na Georgetownu Andrew Natsiose. Knihu jsem zakoupil, ještě ale nezačal číst. Ambasadora Natsiose jsme měli v jednom semináři jako guest speakera, bohužel vše bylo off-record. Každopádně proběhla poměrně přísná kritika rychlého rozvoje mezinárodního trestního práva a jeho vlivu na omezení diplomatických nástrojů pro řešení krizí (viz Darfur, Uganda,...), přihoda o hlavním žalobci ICC, která ho staví do velmi něpěkného světla a obrázek africké politiky, který připomíná Evropu před první světovou válkou, jen o něco komplikovanější (např. vazby Kaddáfího na Súdán, názory Natsiose na skutečné důvody, okolnosti a vinníky "genocidy" v Darfuru, atd.). Každopádně Natsios v době, kdy probíhaly globální kampaně proti genocidě v Darfuru tvrdil, že žádná genocida neprobíhá... dle jeho názoru už bylo dávno po všem... okolnosti viz jeho text ve Foreign Affairs. Ostatně pan ambasador během semináře zpochybnil i jeden důležitý prvek legální definice, aby mohla být situace, kdy v Darfuru zemřely statisíce lidí, charakterizována jako genocida... velmi zajímavé zákulisní informace... Takže snad je něco z toho v jeho knize. Ostatně Natsios má dvacet let dlouhé zkušenosti s Afrikou, jako voják, šéf humanitární organizace World Vision International nebo šéf USAID. 

Jaderný Írán nebo preventivní válka?

Vzhledem k blížící se Masarykově debatě na téma možného útoku na Írán, nabízí se nám otázka pro anketu Politica Mundi. K samotné otázce... Silný zastánce teze, že deterence jaderného Íránu je lepší než preventivní vojenský úder je Fareed Zakaria. Vizte jeho web GPS na CNN. Írán považuje za racionálního aktéra (souhlasí např. současný americký předseda sboru náčelníků štábů Dempsey) a deterenci vidí jako vyzkoušený a efektivní způsob řešení problému. Proti němu se staví řada amerických jestřábů a dalších (četba viz níže). Zajímavý a pragmatický "point" do diskuze přidal i Henry Kissinger.

• Why Not to Attack Iran – Elbridge Colby and Austin Long – The National Interest – January 11, 2012

• The Case For Regime Change in Iran – FPI Executive Director Jamie Fly and Gary Schmitt – Foreign Affairs’ Snapshots – January 17, 2012

• Obama's Hawkish Iran Turn – Editorial – Wall Street Journal (subscription required) – March 5, 2012

• Remarks by the President at AIPAC Policy Conference – President Barack Obama – The White House, Office of the Press Secretary – March 4, 2012

• Only Crippling Sanctions Will Stop Iran – Emanuele Ottolenghi – New York Times – March 2, 2012

• Is the Iranian Regime Rational? – Michael Singh – Foreign Policy’s Shadow Government – February 23, 2012

• Containment Won't Work Against Iran – Daniel Schwammenthal – Wall Street Journal Europe– February 15, 2012

• Time to Attack Iran – Matthew Kroenig – Foreign Affairs (subscription required) – January/February 2012

Já přidám jen krátké video ... to si člověk takhle 4. března vykračuje okolo Bílého domu, narazí na zátarasy a uvidí izraelského prezidenta Šimona Pereze při odjezdu ze summitu USA-Izrael... To je ostatně běžná scénka, i vícekrát denně. Polovina města zavřená, více než stovka policejních aut a motorek okolo, hlavní tepna od Bílého domu skrze město (H street) uzavřená a prezident Obama sviští limuzínou kdoví kam...

Íránské bombě je třeba zabránit i útokem

Debata k tezi "Íránské bombě je třeba zabránit i útokem" se uskuteční v Brně 13. března v aule Právnické fakulty Masarykovy univerzity v 17.00.

Tezi obhajuje Petr Vilímek z FSS MU a Irena Kalhousová z PSSI, proti se staví Ondřej Ditrych z ÚMV a Miroslav Tůma, člen Rady pro mezinárodní vztahy.

US–European relations from Nixon to Carter (book review)

European Security

Volume 20, Issue 4, 2011

Lukas Hoder - Book Reviews

(Po dlouhém čekání mi v European Security vyšla recenze na jednu pozoruhodnou knihu o historii transatlantických vztahů.)

The strained alliance: US-European relations from Nixon to Carter, edited by Matthias Schulz and Thomas A. Schwartz, Cambridge, Cambridge University Press, 2010, xiv - 383 pp., $85.00 (hardback), ISBN-13: 978-0-521-89999-4

There was never a golden age in the Atlantic alliance, a time ‘when the United States and Europe cooperated in an atmosphere of complete mutual trust and harmony’ (p. 355). That is the overall idea of the edited volume The strained alliance. Articles assembled in the book, using newly available archival material from both the USA and Western Europe, cover the major transatlantic issues during the long 1970s: ‘growing superpower de ́tente, increasing European integration, and a changing transatlantic environment in financial and monetary structures’ (p. 14). The book is concentrated on European governments’ dealings with the USA, mainly on the Western Germany (around half of the 15 chapters of the book are foremost focused on the German foreign policy or German domestic political developments).

…

Despite of total lack of the IR theory in the book (one exception being a mention of theory in the chapter of Raj Roy), all chapters incite to theoretical thinking about the role of personalities in international politics, about connections between economics and politics as well as about the rules of power in politics. The book offers great amount of material for both case studies on historical aspects of transatlantic relations and stimulating discussions about the probable causes of the next transatlantic crisis.


P.S.: Autorem jedné z kapitol knihy je i Dr. Fabian Hilfrich z The University of Edinburg, kterého jsme na FSS MU mohli vidět během konference o americké zahraniční politice a odkazu Thomase Jeffersona v roce 2009.
P.P.S.: Recenzi pošlu v PDF, pokud bude mít někdo zájem. Kniha myslím na FSS MU zatím není.


Dodatek: Knihovna FSS knihu udajne (brzy?) zakoupi.

Global Politics hledá redaktory

Webový časopis Global Politics působící pod záštitou Mezinárodního politologického ústavu Masarykovu univerzity, hledá redaktory pro redakční práci, editaci textů, posuzování rukopisů, korektury, správu redakčního systému a spolupráci na projektu rozvoje časopisu.

Zájemci nechť pošlou do 9.března 2012 životopis + stručné odůvodnění zájmu a svého potenciálního přínosu redakci na e-mailovou adresu redakce@globalpolitics.cz a v kopii také na petr.ocelik@gmail.com a daniel@fss.muni.cz. V předmětu e-mailu uveďte „redaktor GP". Více informací zde.

So much sex at Georgetown!?

Georgetown Law se nedávno dostal na titulní strany, když konzervativní komentátor Rush Limbaugh (rétor údajně nejposlouchanější radio show v USA) přirovnal studentku GL k "děvce" a "prostitutce"... Sandra Fluke v Congresu USA vystoupila s řečí na podporu politiky prezidenta Obamy, který požaduje od církevních institucí jako univerzity a nemocnice, aby plně proplácely antikoncepci. 

Téma jsem moc nesledoval, jen před několika týdny jsem v GPS na CNN zaslechl, že půjde o velkou věc, vhledem k citlivosti tématu a blížící se prezidentské kampani... Možná to byla past, Demokraté si udělali slyšení v Congresu, a čekali na reakci... Nuž, toto byla reakce Rushe Limbaugha:

What does it say about the college co-ed Susan [sic] Fluke who goes before a congressional committee and essentially says that she must be paid to have sex.

It makes her a slut, right? It makes her a prostitute. She wants to be paid to have sex. She's having so much sex she can't afford the contraception. She wants you and me and the taxpayers to pay her to have sex.

Skandal. Prezident Obama slečně Fluke zavolal, aby ji podpořil, Georgetown Law nám rozeslalo a zveřejnilo prohlášení na její podporu a tématu se dostalo (mezi)národní pozornosti. Je otázka, komu tento skandal prospěje či ublíží. Rush Limbaugh se už částečně omluvil, nejspíš protože mu sponzoři začali stahovat reklamu z jeho radio show. Obamově politice se ale v této oblasti dostalo dost pozornosti, takže očekávám, že se téma znovu vynoří. Zatím se ale zdá, že Obamův kompromis podporují mnohé katolické organizace. 

Senior administration officials tell The Associated Press the compromise policy says religious employers won't have to cover birth control for their employees, after all. Instead, insurance companies will be directly responsible for providing free contraception. 

Nuž, uvidíme.

Studujte lidská práva v Benátkách

Do 31. března 2012 je možné se hlásit do ročního European Master in Human Rights and Democratisation (E.MA), který probíhá ve spolupráci více než čtyřiceti evropských univerzit. Studium je rozloženo do dvou semestrů. První semestr studenti stráví v italských Benátkách (září 2012 až leden 2013) a druhý na jedné ze zúčastněných vysokých škol (únor až červenec 2013). Mezi partnerské univerzity patří například prestižní univerzity v Leuvenu, Utrechtu, Kodani, Grazu, Dublinu, Padově, Bilbau či Uppsale.

Program E.MA poskytuje posluchačům multidisciplinární přístup, jenž nahlíží problematiku lidských práv a demokratizace optikou různých oborů. Program je orientován na získání jak teoretických, tak praktických dovedností. V roli přednášejících působí akademici z oboru, experti a zástupci mezinárodních i neziskových organizací. Absolventi se mohou následně uplatnit zejména v mezinárodních organizacích, veřejné správě či v akademické sféře.

Součástí programu je také týdenní studijní pobyt v post-konfliktním regionu, v minulých letech se jednalo o Kosovo, kde se studenti osobně seznámili s působením mezinárodních organizací (OSN, NATO, OBSE a EU) v této problematické oblasti.

Uchazeči o přijetí musí mít splněno alespoň 180 ECTS kreditů včetně ukončeného bakalářského vzdělání v oboru příbuzném lidským právům (sociální vědy, právo). Program je tedy vhodný zejména pro studenty magisterského či doktorského stupně. Zájemci by vedle výborné angličtiny měli být schopni porozumět občasným přednáškám a textům ve francouzštině. Nicméně znalost francouzštiny není požadována jako podmínka přijetí ke studiu. Poplatek za studium činí 4000 EUR a navíc registrační poplatek 130 EUR, omezený počet posluchačů obdrží částečné stipendium.

Bližší informace naleznete na internetových stránkách http://www.emahumanrights.org/, popřípadě kontaktujte Huberta Smekala, asistenta ředitele E.MA pro Českou republiku, na e-mailové adrese hsmekal@fss.muni.cz.