Už od základní školy se poslušně učíme, kde že leží hranice našeho kontinentu. Kavkaz, Istanbul, mořem omývaný mys Cabo da Roca. Stejně tak víme, kde leží vnější hranice Evropské unie. Nedávné vystoupení francouzského ministra pro imigraci Brice Hortefeuxe mě však donutilo uvažovat nad smyslem hranic z hlediska plnění jejich zadržovací funkce.
Hortefeux citoval svůj vlastní rozhovor s marockým ministrem vnitra, který se týkal ilegální migrace, jednomu z hlavních témat ze strany EU ve vztazích s Maghrebem. Ten mu v rozhovoru přímo řekl, že 12.000 jeho lidí hlídá marocké hranice jen kvůli evropskému strachu z nelegální migrace a že nevidí důvod, proč by je mělo platit Maroko, když tomu na tom až tak záležet nemusí.
Uvedená příhoda je jen další z mnoha. Účastnil jsem se například jednání EUROMEDu, na kterém bylo jasně vidět rozdílné priority obou bloků. Evropané nechtějí ilegální migraci a chtějí kvalifikované pracovníky. Jejich partneři chtějí peníze. Ať již za pomoc v boji proti nelegální migraci, nebo za odlákávání mozků, popřípadě prostě rozvojovou pomoc jako takovou, jelikož mají přece na ni právo... Tyto priority se prakticky nemají kde protnout.
Zpět snad ke smyslu hranic. Jeden z účastníků debaty zdůraznil, že evropské hranice dnes neleží na evropském pobřeží, ale až na africkém. Hortefeuxova historka nám však vykresluje ještě smutnější scénář - hranice Unie v boji proti nelegální migraci leží hluboko v Africe, případně na východní hranici Ukrajiny a máme jen omezené možnosti situaci řešit - hranice jsou ze své podstaty průchodné, celé uhlídat nejdou. Respektive naše možnosti spočívají v tom, kolik jsme schopni partnerům zaplatit za to, že budou hlídat již předpolí našich hranic.
Tento proces externalizace hranic je poměrně dynamický a rychle pokračující, jeho limity jsou však ve schopnostech a kapacitách přilehlých států. A tak v budoucnu nezbude, než nejen přispívat na to, že naše hranice někdo brání, ale též na to, aby je bránil dobře, tedy na trénink. A v neposlední řadě na rozvoj, jelikož partnery je třeba motivovat. Boj proti nelegální migraci je do značné míry bojem s větrnými mlýny, jelikož trasy ilegální migrace jsou vysoce flexibilní a reagují velmi rychle (nehledě na to, že přes 70 % pozdějších nelegálních migrantů se do Evropy dostane legálně a pak přestojí víza). Evropu však navíc bude stát ještě spoustu peněz.
Příspěvky
3 komentáře:
Hrabíku, velmi zajímavý příspěvek!
Téměř ve všech takových situacích je využitelný (a bohužel i využívaný) můj oblíbený výrok jednoho dánského politika - "My Evropané jsme dobří hlavně v placení peněz". Nicméně v tomto případě bych touto cestou úplně nešel. Než dávat příspěvky na represivní složky ne zcela důvěryhodných států, o jejichž efektivitě mám značné pochyby (o efektivitě represivního působení nepochybuji, mám pochyby ohledně konečné destinace vynaložených prostředků), to raději (s vynaložením cca poloviny peněz) podporovat demokratizaci a ekonomický rozvoj země (pomoc při budování institucí, odstranění bariér obchodu atd.), aby měl menší počet lidí potřebu nelegálně migrovat.
Tvým příspěvkem prezentovaná hypotéza (neříkám, že tebou zastávaná :) ) je tedy asi následující: víc peněz na ostrahu přináší míň ilegálních migrantů. Jak sám uvádíš, posílení "evropských" afrických hranic se týká jen části problému - cca 30 % - protože 70 % bylo původně migrantů legálních. Když už tedy do něčeho investovat, tak do těch 70 %. Dále: silnější represe = asi více lidí ve vězení, více lidí zaměstnaných státem. To není úplně stimulující opatření. Také bych z hlediska morálního nebyl úplně nadšený, kdyby jsme z evropských peněz platili borce, kteří budou střílet po zoufalých lidech, pokoušejících se dosáhnout možnosti žít lépe.
Suma sumárum, jakákoliv ROZUMNÁ investice jinam než do represe je dle mého lepší.
No, ona se cela vec ma podle me jeste trochu jinak. Z pohledu vlad existuji kratkodoba a dlouhodoba reseni. Kratkodobe je zamezit tomu, aby se sem ilegalove dostali nyni. Dlouhodobe muze byt rozvojova pomoc ve forme podpory ekonomiky, demokratizace atd, ze by casem nemeli duvod migrovat.
Z hlediska migrace z Afriky je vsak takove dlouhodobe reseni hodne slozite, uz jenom kvuli efektivite rozvojove pomoci jako takove, predevsim pak ale s ohledem na rozdilne hladiny bohatstvi v tech dvou castech sveta (a nizkemu tempu rustu ekonomik v Africe). Migrace ze subsaharske Afriky tu proste bude i za dvacet ci padesat let.
Jakkoli nejsem zastancem toho postupu, ma tedy extrateritorialni boj s nelegalni migraci z pohledu vlad svoje urcite opodstatneni.
Argument s tim, ze to nemuzeme kontrolovat a ze standardy budou nekde jinde, je samozrejme validni, na druhou stranu si nadtim kazdy milerad umeje ruce, s tim, ze s tim vlastne nemuzeme nic delat, ze to je problem te dane zeme.
Hm, je to síce šialený a kacírsky nápad, ale... čo riešenie, že by sa daným krajinám neposkytovala finančná sanácia, ale priamo jednotky s presným určením? Výhody: platíme vlastných ľudí, naše zložky získavajú skúsenosti z praxe, atď. atď., Nevýhody: príliš citlivá oblasť, aby to tie štáty akceptovali a nepovažovali za formu intervencie (ale nedá sa toto za žiadnych okolností preklenúť?)
Okomentovat