Kam s nimi, s Guantanámci?

Podle všeho to vypadá, že v ČR Guantanámce s otevřenou náručí vítat nebudeme. Nejdříve se pokusím rozebrat důvody pro převzetí vězňů z Guantanáma a následně problémy s tím spojené.

Logika přijetí
Nejpodrobnější vysvětlení, proč se do převzetí Guantanámců nehrneme, představila Veronika Kuchyňková, bezpečnostní ředitelka MZV:

"Pokud vím, tak o tom česká strana neuvažuje. Ze dvou důvod: byl to od začátku americký projekt a také Česko nikdy nebylo zemí, která by proti Guantánamu výrazně protestovala, jeho logiku jsme více méně uznávali."

Oba dva argumenty se dají snadno zpochybnit. Nutnost vzniku tábora pro válečné zajatce (ponechávám stranou debatu o jejich přesném právním statut) se objeví v každém větším ozbrojeném konfliktu (dobře to dokumentuje např. tato publikace mapující nakládání s válečnými zajatci v konfliktech po druhé sv. válce). Jakkoli USA pochytaly vězně z Guantanáma samy, celé operaci podpořené i Radou bezpečnosti vyjádřila Česká republika solidaritu. NATO zde totiž poprvé ve své historii aktivovalo čl. 5 Washingtonské smlouvy tvrdící, že útok na jednoho člena organizace je považovaný za útok na členy všechny. Co víc, o dva roky později byly jednotky NATO v Afgánistánu nasazeny a i naše tam do dnes působí. Je proto s podivem a krátkozraké od vládních představitelů slyšet, že válka proti terorismu a její důsledky jsou čistě projektem USA. Má odbornice zamini přístup k tajným informacím o tom, že pominuly důvody našeho angažmá ve válce proti terorismu? Nestojí ještě dnes před Rádiem svobodná evropa v centru Prahy zátarasy a další bezpečnostní opatření právě proti teroristickým útokům?

S druhým argumentem se to má podobně. ČR sice zřejmě proti Guantanámu nikdy na bilaterálních jednáních nevystoupila, to lze těžko ověřit, nicméně minimálně v rámci rezolucí vydaných Evropskou unií a Radou Evropy (výčet zde) Guantanámo kritizovala. To, že odkazujeme na chápání naší logiky vzniku Guantanáma poněkud přehlíží fakt, že v Bílém domě sedí už jiný šéf, jenž onu logiku zcela nesdílí. I kdybychom ale v minulosti stáli za Guantanámem jako jeden muž, je to stále dostatečný důvod nyní nepomoci ho uzavřít? Velmi snadno zapomínáme na to, jak USA držely ochrannou ruku nad bezpečností Evropy po dobu studené války, že na našem území nasazovaly vlastní životy za osvobození od nacismu a neptaly se, kdo si tu šlamastiku přivodil. Nenajde se u nás dostatek ochoty na to převzít hrstku (Británie jich převzala 9) mužů?

Koho přijmeme?
Na Guantanámu se nyní nacházejí tři skupiny osob. Ti, u nichž je dostatek důkazů k postavení před soud a souzení jako teroristy. Následně ti, které americká vláda z terorismu podezírá, ale dostatek důkazů vůči nim nemá. S těmito dvěma skupinami si opravdu musí Spojené státy poradit samy, což bude pro ně dostatečný oříšek lahodící argumentům "co jste si napekli...".

Evropské země byly ale osloveny s žádostí o převzetí skupiny vězňů, u kterých se předpokládá, že jsou nevinni. Jakkoli jsem principiálně pro vyhovění této žádosti, měli bychom na ni přistoupit jen za splnění několika podmínek. Pokud máme někoho přebírat do vězení, poté by mu měl být poskytnut nejprve v USA spravedlivý proces. Jestli mámě převzít někoho jako azylanta nebo imigranta, poté by měl být nejdříve v USA finančně odškodněn za protiprávní vazbu (jak to odpovídá běžným evropským standardům). Jestliže tyto podmínky USA splní, pak se k nám může nastěhovat třeba 8 ujgurských muslimů. Těm by hrozilo při navrácení do Číny pronásledování, v USA ale nebyli odsouzeni, proto platí presumpce neviny a nepředstavují pro nás žádnou bezpečnostní hrozbu. Nás to nebude stát skoro nic, pomůžeme vyřešit lidskoprávní problém a zároveň si získáme náklonnost nové americké administrativy, jež se nám bude do budoucna určitě hodit.

PS.
V Hospodářských novinách přednesl řadu zajímavých argumentů ve prospěch Daniel Anýž, s protichůdným názorem se mu dnes postavil Tomáš Němeček, oba články stojí za přečtení.