V červenci 2009 jsem se při stručném recenzování německého filmu Životy těch druhých na Politica Mundi pozastavoval nad slabým účtováním české kinematografie s komunistickou minulostí země (dále viz i zde). Od té doby se mnohé změnilo a čeští filmaři se o naši nedávnou historii začali více zajímat. Irena Pavlásková natočila Zemský ráj to napohled, Ondřej Trojan přišel s Občanským průkazem a připravuje se například Don’t Stop Richarda Řeřichy, atd. V roce 2010 pak do kin přišel film Pouta režiséra Radima Špačka, který je k německému Životy těch druhých často přirovnáván a z mého pohledu se jedná o český film roku.
"Československo, 1982. Totalitní režim se zdá jako nekonečný a neukončitelný. Antonín, příslušník tajné policie, je vnitřně neklidný, možná až psychopatický násilník, plný neartikulovaného vzteku a zoufalství. Znuděný vším okolo sebe nasměruje své démony ke zdánlivě čistému, spíše ale neuchopitelnému bodu – k mladé ženě Kláře. ..." Scénář tohoto filmu vznikl před natočením Životy těch druhých, nejde tedy o jednoduchou inspiraci či dokonce o kopii německého filmu. Pouta jsou temnější, drsnější a i hlavní postava je spíše psychopat než sympaticky probuzený příslušník komunistické tajné policie jako v případě kapitána Stassi Gerta Wieslera. "Naše postava je ale mnohem temnější a syrovější než její německý protipól," vysvětluje producent filmu Vratislav Šlajer. "Chceme se pokusit o film nepřikrášlující, nekompromisní, v dobrém slova smyslu východoevropský. Chceme se ale současně vyvarovat pasti moralizovaní, odsuzování a plochého hodnocení "těch druhých". Snad se nám to podaří." (viz zde; oficiální web filmu zde).
A skutečně se to podařilo. Výsledek je spíše psychothriller, než byl o trochu uhlazenější Das Leben der Anderen. Kamera i hudba určují temnou atmosféru. Herecké výkony jsou skvělé. Hlavního hrdinu hraje člen Klicperova divadla Ondřej Malý, který se objevil mimo jiné ve snímku Mrtvej brouk. I další postavy hrají často neokoukaní divadelní herci. Výprava filmu vás pošle přímo do 80. let v ČSSR. Realističnost ve filmu z pozice odborného poradce hlídal Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. Režisérem je Radim Špaček, který se po deseti letech vrací k filmové režii (natočil například Rychlé pohyby očí). Autorem scénáře je novinář a redaktor Lidových novin Ondřej Štindl.
Film je to zvláštní, nejde o jednoduchý popík. Pro mě však vznik filmu znamená jednoznačně pozitivní zprávu. Skvělé je nejen to, že se začínají objevovat filmy zabývající se komunistickou minulostí ČSSR, ale i to, že vznikají specifické žánrové filmy. Dalším kladným trendem je prosazování dobrých divadelních herců do nových českých filmů.
Obrázek: Adam Holý / Bionaut Films
2 komentáře:
Trochu mi v tom tvém výčtu chybí Kawasakiho růže. Viděl jsi? Co na ni říkáš? Podle mě další poměrně zdařilý pokus o film "účtující s naší komunistickou minulostí". Byl jsem příjemně překvapený, byť Hřebejk zcela svůj stín nepřekročil.
Určitě výčet není kompletní. Například film "... a bude hůř" a další by si zasloužili zmínit. Kawasakiho růže jsem neviděl, takže nemůžu hodnotit. Hřebejka jsem ale doposud vnímal jako hlavního představitele toho "přikrášlujícího" retropohledu na české dějiny a zároveň autora žánrově rozmazaných filmů. Ale asi bych si měl doplnit vzdělání, české filmy jsem v posledních letech spíše zanedbával.
Okomentovat