Call for Papers: The Asian 21st Century?

Department of Politics and European Studies, Philosophical Faculty, Palacky University, Olomouc Announces a Call for Participation in the Third Central European Conference of Doctoral Students of Political Science THE ASIAN 21ST CENTURY? CHANGES OF THE WORLD ORDER, Olomouc, May 4, 2011.

The goal of this conference is to present the latest research in the sphere of International Relations, conducted by Ph.D. students from the Visegrad countries. Postgraduate students of International Relations, Politics, Security Studies, Territorial Studies, etc. have a chance to present their research results in the international environment.

The conference comprises three following thematic blocs:
1. Theory of International Relations. Analyses of the future development
of international relations theories/practice
2. “New” emerging (super)powers – “new” issues and challenges
3. Emerging powers and the EU

The abstracts (max. 500 words) of the papers falling under the above listed thematic blocs should be sent to the following e-mail address by March 8, 2011: 2011phdconference@gmail.com. For further information do not hesitate to contact us! Blanka Bednářová (blanka.bednarova@upol.cz, 00420 732 260 035) or Michael Brtnický (michael.brtnicky@gmail.com, 00420 606 218 613).

Gepardi v OBSE

Kdo by neznal 3 "koše" činnosti OBSE - politicko-vojenská dimenze, ekonomicko-environmentální a lidskoprávní. Stejně je také rozdělena agenda Parlamentního shromáždění OBSE, které právě probíhá ve Vídni. Na dopoledním lidskoprávním bloku vystoupila řada řečníků s kritikou Běloruska, například Dunja Mijatovic (Představitelka OBSE pro svobodu médií) nebo Janez Lenarčič (ředitel Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva). Největší aplaus ale sklidil slovenský poslanec Osuský, který ve své řeči citoval z Viscontiho filmu Il Gattopardo a kritizoval Lukašenkův režim za jeho snahu zůstat u moci za každou cenu. Podobně jako se sicilský aristokrat Prince Don Fabrizio Salina snažil v 60. letech 19. století ubránit revolučním událostem drobnými ústupky, tak i Lukašenko hraje dvojí hru: trochu ustoupit kritice EU a hned vzápětí tvrdě potlačit opozici. Zmiňovaná citaze zní: "Things will have to change in order that they remain the same."

Československý den pokračoval odpoledne, kdy se hlavní hvězdou politicko-vojenského bloku stal český senátor Jaromír Štětina, který v ruštině pokáral Rusko za jeho konflikt s Gruzií a vyzval k bojkotu olympijskýh her v Soči. Diplomati si takovou řeč, co předvedl český senátor, dovolit nemohou, tak slovy senátora "jsem se toho zhostil alespoň já".

GY!BE!

Hudební scéna v San Franciscu nezůstává své pověsti nic dlužná. Jak na vlastní kůži zjišťuji, příště si raději koupím lístek s přirážkou v předprodeji. Na Dredg jsem se dostal, ale bylo plno, Neurosis vyprodáno a s brekem bez mé účasti, nyní na Godspeed You! Black Emperor rovněž vyprodáno. Naštěstí jsem dostal spásný nápad a namířil si to z konce více než stometrové fronty lidí s lupeny rovnou ke vchodu, kam se právě vrátilo pár nevyzvednutých rezervací. GY!BE jste mohli v lednu vidět v Praze za našponovaných 650 Kč, v SF lístek přišel na 25 USD. Podobný nepoměr pamatuji třeba ze Sepultury, v Brně za 900, tady stojí myslím pod 30 USD. S cenami CD či knih je to obdobné.

V SF se koncerty konají v krásných meziválečných sálech, na Warfield se jen letmo mrkněte, tak to tam opravdu vypadá. Kam se hrabou naše komunistické kulturáky.

Godspeed You! Black Emperor jsem nijak zvlášť neznal, jejich kultovnímu renomé jsem ale jako občasný příznivec žánru s názvem post-rock nemohl uniknout. Klidně si GY!BE můžete pustit na myspace v práci, po většinu času nebude hudba působit nijak rušivě. Odehrává se v intencích minimalismu, na zvukové smyčky se hromadí postupně další vrstvy, celá masa pomaličku graduje až do finální erupce, kdy si budete asi i podupávat a pohazovat hlavou. Na albech vás čekají dvacetiminutové čistě instrumentální eposy, ale zážitek doma a na koncertě se nedá srovnávat. Živě vidíte, jak se hudba krásně vrství, dvoje bicí, čtyři kytary, baskytara, výrazné housle a občas kontrabas, to už je slušný ansámbl. První ambientní pramínky se slévají polehoučku do sebe, řeka mohutní a v závěru vás čeká už docela impozantní veletok. Chvíli oddech a pak celé nanovo, ale tentokrát s ještě vyšší intenzitou. Avantgardní podívanou skvěle dokresluje promítání na plátno (ukázka zde), které není pouhým přídavkem, ale neoddělitelnou součástí nevšedního, více než dvouhodinového zážitku. Velmi vydařené prezentace mají ostatně i představitelé tvrdších odnoží post-rocku (tu škatulku nemám moc rád, ale co nadělám) - klasikové Neurosis nebo čeští Lvmen.

Kdybyste byli z GY!BE moc vyjevení, tak zkuste japonské experimentátory Mono, jsou trochu přístupnější a v jejich skladbách se toho většinou děje trochu víc, není zde občas hluchých třeba pět minut.

Foto: wordpress.com.

Stupně hrozby terrorismu pro letošní rok

Tentokrát opět trochu nevážně, následující text je vypůjčen od Johna Cleese, člena populární humoristické skupiny Monthy Pythons;)

JOHN CLEESE ON TERRORISM

The English are feeling the pinch in relation to recent terrorist threats and have therefore raised their security level from "Miffed" to "Peeved." Soon, though, security levels may be raised yet again to "Irritated" or even "A Bit Cross." The English have not been "A Bit Cross" since the blitz in 1940 when tea supplies nearly ran out. Terrorists have been re-categorized from "Tiresome" to "A Bloody Nuisance." The last time the British issued a "Bloody Nuisance" warning level was in 1588, when threatened by the Spanish Armada.

The Scots have raised their threat level from "Pissed Off" to "Let's get the Bastards." They don't have any other levels. This is the reason they have been used on the front line of the British army for the last 300 years.

The French government announced yesterday that it has raised its terror alert level from "Run" to "Hide." The only two higher levels in France are "Collaborate" and "Surrender." The rise was precipitated by a recent fire that destroyed France's white flag factory, effectively paralyzing the country's military capability.

Italy has increased the alert level from "Shout Loudly and Excitedly" to "Elaborate Military Posturing." Two more levels remain: "Ineffective Combat Operations" and "Change Sides."

The Germans have increased their alert state from "Disdainful Arrogance" to "Dress in Uniform and Sing Marching Songs." They also have two higher levels: "Invade a Neighbor" and "Lose."

Belgians, on the other hand, are all on holiday as usual; the only threat they are worried about is NATO pulling out of Brussels.

The Spanish are all excited to see their new submarines ready to deploy. These beautifully designed subs have glass bottoms so the new Spanish navy can get a really good look at the old Spanish navy.

Australia, meanwhile, has raised its security level from "No worries" to "She'll be alright, Mate." Two more escalation levels remain: "Crikey! I think we'll need to cancel the barbie this weekend!" and "The barbie is cancelled." So far no situation has ever warranted use of the final escalation level.

Dámy, chcete platit vyšší pojistné? Ano, Ano, ANO!

Celé je to na Kokott. Právě německá generální advokátka vydala 30. září 2010 (ano, trvalo mně 4 měsíce,

než jsem se dokopal napsat tento příspěvek) stanovisko, které zapovídá diskriminaci na základě pohlaví při placení životního pojistného. Ženy běžně platily méně, protože se dožívají vyššího věku. Pokud Soudní dvůr názor Julianne Kokott potvrdí, tak v EU bude napříště rozlišování dle pohlaví při placení pojistného zapovězeno. Německá právnička si možná přála lepší případ pro prosazení rovnosti, než takový, který v důsledku přinese něžnému pohlaví neprospěch. Nedá se předpokládat, že by pojišťovny snížily platby mužům, spíše zvednou ženám, v nejlepším případě proběhne obojí tak, aby se setkaly na střední hodnotě. Ale těžko od pojišťoven čekat takovou velkodušnost, když stačí poukázat, že pojistné zvedají na povel soudu.

Kdyby se někdo chtěl pokochat evropskou právní mluvou, tak stanovisko AG k případu C-236/09 'Test Achats' k přečtení tu, jinak se technikáliemi zabývat nebudu, snad je zjevné, o co ve sporu jde (diskriminace na základě pohlaví, muži a ženy platí nestejně vysoké pojistné; směrnice ale odlišné zacházení dovoluje, AG to považuje za porušení zásady zákazu diskriminace). Ženy mají vyšší očekávané dožití, o příčinách nepanuje ve vědě shoda. Existuje celá řada vysvětlení od biologické podmíněnosti (ženské buňky žijí déle), přes odlišný životní styl (ženy žijí zdravěji) až po větší sklon mužů k riskování (více třeba tu). Touto otázkou se zabývají již po desetiletí jistě stovky odborníků, tak se nebudu ani pokoušet cokoliv rozseknout, ostatně nesnaží se ani generální advokátka ve svém stanovisku. Jen pro názornost ukazuji dva korelační grafy, které zachycují v podstatě to samé - že ženy žijí déle, ale čím déle obě pohlaví žijí, tím se rozdíl v dožití mezi pohlavími snižuje. Zkoušel jsem si poprvé statistický program R, tak vzhled grafů podle toho vypadá, R jinak umí i nádherné věci. Graf s popiskem 'očekávané dožití' (osa x očekávané průměrné dožití mužů, osa y žen) jsem opatřil 45stupňovou linií, která ukazuje, že všechny země (co čtvereček, to země) se nacházejí nad touto linií, tedy ve všech 27 zemích EU se očekává, že ženy dožijí déle. Nicméně regresní linie se k 45stupňové lince přibližuje, v zemích s vysokým dožitím je tedy rozdíl menší.

To jasně ukazuje druhý korelační graf 'Čím více let, tím menší rozdíl'. Od nějakých 12 let rozdílu pro země s průměrnou délkou dožití kolem 70 let až po 4 roky rozdílu u zemí s očekávaným dožitím cca 82 let. Korelace je tedy jasná - ženy žijí déle. Kauzalita nejistá - vypadá to, že životní styl, v němž se rozdíly mezi pohlavími stírají, hraje důležitou roli. Bystrou poznámku měl jeden profesor na Berkeley, se kterým jsem se o případu bavil - zajímavý by byl výzkum dožití u transsexuálů, kteří by měli být biologicky jedním pohlavím, ale psychicky a životním stylem asi pohlavím druhým.

Jen tak sportovně jsem se podíval, jestli rozdíl v dožití může být vysvětlen ekonomickou úrovní. Těžko, ekonomicky ne zcela top země jako Řecko a vůbec celá oblast Středozemí se dožívá pěkného věku, strádají hlavně postkomunistické země. Soukromě si tedy formuluji hypotézu 'bůček, Nova, lahváče + občas něco ostřejšího' (ne nutně v tomto pořadí), alias životní styl.

AG Kokott neměla lehkou pozici, vyslovila názor o nepřípustnosti diskriminace proti stanoviskům šesti vlád, Rady a dokonce i Komise. Ale jedná se o ženu studovanou, která má doktorát z Heidelbergu a SJD z Harvardu. Kdo jiný by se tedy měl pouštět do odvážných výprav? AG začíná svůj rozbor obvyklým ptydepe ohledně lidských práv, rovnosti a diskriminace. Následují krásné body 33 a 35 ve kterých Kokott dává najevo, že ví lépe než státy, které sporné normy přijaly, co dotyčná ustanovení říkají.

Z mého pohledu nejsilnější argument, který AG předkládá, říká, že stejně jako bychom nerozlišovali na základě rasy (černoch by neplatil vyšší pojistné), tak nebudeme přece rozlišovat ani na základě pohlaví. Jinak J. Kokott odmítá použití statistiky jako hlavního prostředku pro ospravedlnění přímé diskriminace (co ESLP a DH?) a vyzdvihuje prominentní postavení zákazu diskriminace na základě pohlaví v evropském právu.

AG dále kritizuje pojišťovny, že aplikují kritérium pohlaví a nepoužívají rozmanitější kritéria (jako hospodářské a sociální podmínky a zvyky jednotlivce - "např. druh a rozsah vykonávané pracovní činnosti, rodinné a sociální prostředí, stravovací zvyklosti, konzumace pochutin nebo drog, činnosti ve volném čase, sportovní činnosti pro určení výše pojistného" (bod 62)). Jakkoliv rozumně se tento návrh může na první pohled jevit, domysleme jeho důsledky. Zatímco pohlaví jde zjistit docela jednoduše a vykazuje značnou stabilitu, životní podmínky a zvyky se mění. Asi si nepřeji, aby o mně pojišťovna schraňovala veškeré údaje rozebírající, kolikrát týdně sportuji, jak často se ožeru a jaké jím klobásy. Když začnu rozumně sportovat, poběžím to nahlásit, protože si zvyšuji délku dožití (a snižuji pravděpodobnost úmrtí v daném roce). Když začnu pít, tak to říct nepůjdu, byť mi to zvyšuje pravděpodobnost úmrtí a měl bych platit vyšší pojistné. A jak jinak by se pojišťovna měla tyto věci dozvědět. Dále, kdybychom měli zohledňovat další faktory, asi dojdeme k závěru, že bohatí lidé si kupují kvalitní potraviny, starají se o sebe, více sportují a žijí rozmanitějším životem, takže se asi dožívají vyššího věku. Měli by bohatí platit nižší pojistné než chudí (ti méně sportují, jí nezdravěji, atd.)?

Bod 63 stojí za ocitování celý: "S ohledem na společenský vývoj a s tím související ztrátu významu tradičních modelových rolí nelze účinky faktorů týkající se chování na zdraví a délku života jednotlivce dávat jednoznačně do souvislosti s jejich pohlavím. Abychom se zmínili opět o některých z výše uvedených příkladech: jak ženy, tak muži vykonávají v současné době náročná a někdy velice stresující povolání. Příslušníci obou pohlaví spotřebují nikoli bezvýznamné množství pochutin a rovněž druh a rozsah sportovní činnosti jednotlivců nelze bez dalšího spojovat s jedním nebo druhým pohlavím." Podle přehledů délky dožití ale stále do souvislosti s pohlavím dávat lze! Korelace je zjevná, kauzalitu nedokážeme. AG Kokott argumentací v tomto bodě vlastně brojí sama proti sobě - říká, že se obě pohlaví chovají cca stejně, tedy mají stejný životní styl, ale délka dožití se různí, pak by tedy délku dožití měly ovlivňovat biologické faktory! A rozdílné zacházení by se mělo připustit.

Jednu poznámku si AG Kokott mohla odpustit - poukazuje na judikaturu amerického Nejvyššího soudu a uvádí, že Soudní dvůr by se ocitnul "v dobré společnosti", kdyby diskriminaci zakázal. Myslí ten Nejvyšší soud, který nemá problém třeba s trestem smrti? Ten Nejvyšší soud, který Evropě blízcí autoři jako Dworkin či Sunstein označují za pravicovou falangu či radikály v róbách? Nebo má na mysli jen liberální soud za Warrena či Burgera a nikoliv ten současný? Jakkoliv považuji SCOTUS za dobrou společnost, tak myslím, že podobné poznámky jsou zbytečné.

Pro zájemce o temporální účinky rozhodně doporučuji přečíst body 73 až 82.

Jak rozhodne Soudní dvůr? Lucemburk většinou stanovisko generálních advokátů následuje, tipnul bych, že tomu tak bude i nyní. U tipů na SD je dobré, že se úplně neztrapníte, vzhledem k tomu, že se nepublikují disenty, ani poměr hlasů, tak není jasné, jestli se rozhodlo nejtěsnější většinou poté, co poražení soudcové za sebou práskli dveřmi a řekli, že s kolegy už nikdy nepůjdou na oběd, nebo jasným poměrem, kdy se všichni ctihodní shodli. Proč si myslím, že SD stanovisko AG podpoří - následky konkrétního případu sice jdou proti ženám (budou platit vyšší pojistné), ale celkově boří další laťku diskriminace. Silní korporátní hráči také nebudou proti - pojišťovnám jde vyšší pojistné k duhu. Státy by díky temporálním účinkům také neměly krvácet. Snad jen britský tisk vypadal, že mu takové rozhodnutí přijde nevhodné.

Jak jsem již psal, za nejsilnější argument považuji srovnání s rasou (černoši nebudou platit víc, i kdyby se dožívali méně). Ale pak se dle mě mohla AG spokojit s prohlášením, že v současnosti si hrajeme v Unii na rovnost pohlaví, tak to prostě tak je. Tečka. A ne to zkoušet přes kauzalitu, kterou trochu domotala.

Co pozoruhodného mi ještě případ ukazuje? Proč se taková věc řeší na úrovni EU? Státy mají výrazně rozdílné délky dožití na základě pohlaví, proč sešněrovávat stejnou kazajkou státy, kde je rozdíl 4 roky a kde je rozdíl 12 let? Jak k tomu přijdou chuděry v Lotyšsku, které mají v daném roce mnohem nižší pravděpodobnost úmrtí, ale musí platit stejnou částku jako Lotyši? Promyslela toto generální advokátka?

A ještě jedna věc, která při celé složitosti případu mohla zůstat nepovšimnuta. Všímáme si, jak veřejná moc zasahuje do svobodné vůle soukromých subjektů? Proč by si podnikatel neměl sám vyhodnotit riziko, které daný zákazník představuje? Proč je seshora diktováno, že vše bude rovné? Mám trochu obavy, aby se to nevymklo z kloubů až příliš.

Ti stateční, kteří dočetli až sem, jistě připojí komentář :)

Pokud to náhodou z textu nevyplynulo - s výsledným názorem advokátky souhlasím, s odůvodněním zcela ztotožněn nejsem.

Údaje ke grafům:

1) Adjusted R-squared: 0.8321; x: 0.53171

2) Adjusted R-squared: 0.6554; x: -0.55224

Miroslav Kalous: Mubárak – lid: K.O. pro prezidenta v osmnáctém kole

Na tom, jak politik odejde ze scény, proklatě záleží. Nějaké dva týdny zpátky, v začátcích protestů, mohl Hosní Mubárak vycouvat, uznat nutnost reforem, vymluvit se na zdravotní stav, předat moc vlastnoručně vybranému nástupci a odklidit se na kliniku do Německa. Místo toho se kousl a ukázal tvrdohlavost. Ta ho však přivedla k tomu, že zahrál svoje karty nejhorším možným způsobem: 10. února pronáší k lidu, že dokončí jako prezident volební období; následuje opravdová „noc hněvu“ a 11. února už někdo jiný lidu oznamuje, že prezident odstoupil. Řečeno mariášovým žargonem, u Bucků zhasli. Mubárak si patrně během 14 dní zajistil odkaz diktátora, kterého svrhl lid.

Tím spíš je však zřejmé, že začíná etapa nového Egypta. Moc drží v rukou armáda, která dost možná Mubáraka přitlačila ke zdi – včera náčelník štábu řekl, že požadavky lidí budou splněny (kontra večerní prezidentův projev) a dnes se k protestujícím otevřeně přidalo prvních 15 důstojníků; jinými slovy, bylo na čase. Co bude dál, to je otázka. Naděje vzbuzuje právě osoba vrchního velitele ozbrojených sil, Sami Emana. Ten má údajně pověst čestného člověka a je fakt, že armáda ustála protesty skoro na jedničku. Na druhou stranu však současné události dosud signalizují ústup ze zásadní role armády v egyptské politice, resp. demokratické volby – pokud je platné srovnání s Tureckem v letech 1960 a 1980 – by tomuto trendu napomohly.

Přesto se mi jako nejvíc pravděpodobné jeví, že armáda dovede zemi do dalších, tentokrát férových voleb. S těmi to však není jednoduché – nejdřív mají být volby prezidentské, až poté parlamentní. Ale kdo se bude moct prezidentských zúčastnit a za jakých podmínek? Všichni, i Muslimští bratří (i když ti o to podle svých slov nestojí)? To asi ne, takže zřejmě nastanou vyjednávání. Těch by se mohla zúčastnit již (krotkou opozicí) ustavená Rada moudrých. Problém je, že rada příliš nezastupuje protestující tam venku, kteří to vše ztropili. Za uplynulých 17 dní se však výraznější vůdce mezi demonstranty neobjevil: Baradej stál napůl mimo; dnes slavný manažer Google mohl být jen několikadenní hvězdou; mládežnická hnutí, která stála na začátku všeho, Hnutí 7. dubna a Kefája, zatím postrádají tah na branku; pak jsou tu ještě režimem tolerované a lidmi málo podporované politické strany.

Pokud se přidržím optimistické varianty, totiž že Egypt omezí vliv prezidenta a dospěje ke svobodným volbám… co pak? Kdo ví. Nejlepší startovní pozici na pohled má Muslimské bratrstvo: je nejlépe organizované a náboženství hraje v Egyptě důležitou roli. Často se diskutuje (a dezinterpretuje) výzkum Pew Research institutu. Podle něj, ve výkladu Juana Colea, to vypadá takto:

„A recent Pew poll found that 59% of Egyptians favor democracy in almost all situations. And fully 60 percent are very or somewhat worried about the specter of religious extremism in their society. About 61% do not even think there is a struggle between modernizers and religion in Egypt.

Among the 31% who did see such a struggle, 59% favored religious forces and 21% favored the modernizers. Barry Rubin and Michael Totten misread this latter statistic to be true of all Egyptians. They are wrong. The statistic is not about Egyptians in general, but about the third of them who see a conflict between modernizers and religion. 59% of 31% is 18% of the whole Egyptian population who favor fundamentalists over modernizers. The rest either favor the modernizers or think it is a phony conflict. Not thinking that modernism and religiosity conflict is generally a liberal point of view.“

To nevypadá tak špatně. Pravdou taky je, že liberální a sociálnědemokratické/socialistické myšlení má v Egyptě své vyznavače, i organizované skupiny. Co víc, náboženská hesla se během protestů prakticky neobjevovala. Naopak chybí silnější tradice politických stran, tedy elementu pro stabilní chod demokracie dost důležitého. Co hůř, třetina populace je negramotná. Takže? Závěr žádný nemám, sám vím o Egyptě příliš málo, abych dělal nějaké odhady.

Riziko, že se ještě všechno zvrtne opačným směrem, tj. k ještě horšímu, než byla Mubarakova vláda, tu určitě je. Podle jednoho z největších studentů revolucí, Jacka Goldstone, se revoluční režimy radikalizují v důsledku vnímaných hrozeb. Co se týče Egypta, mám vcelku důvěru v zdrženlivý přístup Obamy, horší to bude s Izraelem, který nemá k přehnaným reakcím daleko – ve vlastním zájmu by se měl ale držet zpátky. Hrozby také mohou přijít zevnitř – to však všechno bude záležet na tom, kdo vlastně bude revoluční režim tvořit, jestli budou volby, jak dopadnou, co nastane. Pokud ale armáda přistoupí na svou omezenou, „opatrovatelskou“ roli, dokážu si zatím představit vyhrocení vnitřní politiky v takové míře, o jaké mluví Goldstone, jen po ose Muslimští bratři – ostatní skupiny. Prozatím zdrženlivý postup Muslimských bratrů nabádá k opatrnému optimismu.

Foto: foreignpolicy.com

Travails of Serbia or how things are (still) done in the Balkans

Still stretched over the issue of Kosovo (former province of Serbia recognized as independent in February 2008) and plagued by economic, political and social problems stemming from the 1990s, Serbian[1] bid for membership in the EU seems to have ventured into its most troubling phase. Time and again, process of European integration of the largest ex-Yugoslav republic has been stopped and/or postponed, and now it solely rests on solving issues......


The whole article is available at: http://www.deliberacion.org/?p=4146

Internet 2, or when knowledge’s warrant strikes Monterrey`s universities

By Jonathan Gutiérrez

Member of the editorial committee of Deliberacion, head of the Art and Culture section.

I was writing an article for an important newspaper in the city. Obviously, it would never appear on any section. Why? The idiosyncrasy of the business man in Monterrey doesn`t want to see himself in a mirror (progress never looks backwards; remember Walter Benjamin’s interpretation about Angelus Novus). Even on a postindustrial city the need of innovation has its own contradictions. My question was at the beginning of the article: Who stole the culture in the City of Monterrey? The question is false in a certain way. It is impossible to steal culture because we, by any definition, are all culture (maybe we are not clever but we still are). The next question was ‘well, who is hiding it’?

Monterrey has been one of the cities in Mexico most interested on this topic but it is only a manner of interest. There are no actions that can reach the entire society. Knowledge in the universities is a social club cocktail. Outside the universities we only find a few papers interested in the topic: you can see a maximum of two pages dedicated to it. The rest is hegemony of the Narco-culture. So, where is the relation between these two paragraphs and the warrant of knowledge by the new era of Internet. Technology gives us the opportunity to express our ideas outside the box (Universities of Monterrey).

Let’s get back to the title of our friendly dialogue. Internet 2 had the purpose not only to be faster, but to spread a big amount of ideas around the world. In summary, it was meant to improve humanity’s relationship with knowledge. Of course, we see trash videos all the time (by the way, I love some of them too), but there are more things on the Net. If you want to see what am I talking about, open your browser and help me with this exercise.

Write down on YouTube any of this options: Universidad Autónoma de Nuevo León, Tecnológico de Monterrey, Universidad de Monterrey, Universidad Regiomontana and CONARTE. CONARTE is not a university but it is supposed to spread culture around the city. You can correct me but you only see promotional videos, a soccer hymn (Tigres), a bikini contest or a big famous clown presenting Carmen Junco as president of CONARTE. My mistake…it is not a clown. The man is Rodrigo Medina, governor of Nuevo León.

There are only few efforts by people outside the universities that have videos of the kind we want to talk about. One little exception (maybe) is the channel of “Feria Internacional del Libro de Monterrey”. I say “little” because they use cell phone video quality in some interviews. If you see our Channel (Deliberacion), it has more content than any other institution in the city. Sad but true. I would like to be one of the many. The point is that people miss conferences or art presentations. YouTube is only one alternative to give the change to have memory. Do you want good examples of this use of technology out of the city?

You can see on YouTube the channel of the European Graduated School (EGS). What kind of videos? Zizek and Jean Baudrillard. These are just two examples of the many others you can find. What to learn more? Yale University has its own channel where they put courses. The channel is “Yalecourses”. Want some examples in Spanish? The UNAM has a channel dedicated to sciences and also an excellent webpage called “Descarga Cultura UNAM”. You can download conferences or tales like “El rayo Macoy”, the story of a Mexican box fighter and listen to it in the cell phone while you are driving. Do you want critic information about Mexican context? Try “ProyectoEcos”, an excellent effort of communication.

I don’t doubt that Universities of Monterrey has knowledge inside or in some parts of their WebPages. But they are not helpful to society if they hide it or make it hard to access. Let’s make the diffusion easier with a better access just like the last examples we saw in this article. I don’t want to see a remark of Leela - a character of Matt Groening’s Futurama - come true: “Please! Everyone knows 20th century colleges were basically expensive daycare centers”. And still, I think we haven’t left the 20th century.

I really don’t know the real causes of this behavior in Monterrey. I asked some question in that article that would never live for a while in the city: Why that knowledge is not public on the Web? It is because people of Monterrey think that they can’t make money with culture? Or it is just the fear that people would start thinking about their condition? I know that the city is big and everything seems far away. But in the big city of Internet, everything is close if you start spreading the knowledge.

Foto: wikipedia.org.

Příliš mnoho detektivů

Tom Šmíd se tu s námi už dlouho nepodělil o nějaké to moudro, tak aspoň posílám odkaz na článek v Lidových novinách, který sepsal spolu s Petrem Kupkou. Řeší se v něm mimo jiné:

Proč potřebujeme hned tři specializované útvary pro boj s organizovaným zločinem?

Zeptejte se specializovaných policistů, co je to vlastně ten „organizovaný zločin“. Překvapeně zjistíte, že každý používá jinou definici.

Dobrá zpráva - Tom mně slíbil, že na blogu poreferuje o zkušenostech z pobytu na Johns Hopkins University.

Jan Daniel: Brazilské favely pod útokem

Text navazuje na článek Paralelní moc ve favelách Rio de Janeira z časopisu Global Politics.

Podobně jako před několika lety Čína, snaží se i Brazílie vylepšit před velkými sportovními událostmi (mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a olympijské hry v roce 2016) svůj obraz v očích světové veřejnosti. V jejím případě ale nejde tolik o lidská práva, jako o bezpečnostní problémy spojené s městským organizovaným zločinem a kriminalitou. Na konci listopadu loňského roku tak oblétly svět obrazy policejní invaze do skupiny několika favel v severním Rio de Janeiru označované jako Complexo do Alemão. Obdobným způsobem, ovšem tentokrát bez větší mezinárodní mediální pozornosti a bez zásadnějšího odporu ze strany traficantes (osob účastnících se obchodu s drogami), proběhlo během minulých týdnů obsazení další skupiny favel v centru města.

Samotné obsazení favel policií a armádou není v Rio de Janeiru nový jev, neboť vláda se tímto způsobem snažila „řešit“ problém organizovaného zločinu již mnohokrát v minulosti. Tentokrát ovšem zkouší nový postup. Dříve, například v roce 2007 během konání Panamerických her, bylo taktikou ozbrojených složek na favelu zaútočit (hodně medializované bylo v tomto kontextu právě Complexo do Alemão), zahnat ozbrojené traficantes do úkrytů, po dobu trvání akce je, spolu s většinou civilních obyvatel, odříznout od okolního světa a poté se stáhnout. Podobná praxe, byť v menší míře, byla prováděna během mnoha dalších akcí a pěkně ji ukazuje třeba jeden z dílů brazilského seriálu Cidade dos Homens.

V posledních letech se ovšem začala brazilská vláda snažit i o určitou formu rozvoje „dobyté“ oblasti. Ten mají pomoci zajistit jednotky vojenské policie UPP (Unidade de Polícia Pacificadora – Pacifikační policejní jednotka, která má poměrně propracované stránky v angličtině). Ty do oblasti nastoupí poté, co ji speciální jednotky policie a armády „vyčistí“ od traficantes a stabilizují, což bude třeba v případě Complexo do Alemão trvat přinejmenším několik měsíců. Jejich úkolem by měla být spolupráce s místní komunitou, udržování bezpečnosti a také podpora rozvojových a sociálních programů. Jde tedy o zásadní změnu politiky vůči favelám a krok směrem k jejich obyvatelům, který se zatím zdá být, byť v omezeném měřítku, relativně úspěšný. První jednotky UPP byly instalovány do klidnějších a menších favel na přelomu let 2008 a 2009, kdy byly rozmístěny například i ve slavném Cidade de Deus. Zatím poslední (celkově čtrnáctá) jednotka UPP oficiálně zaujala své místo na konci ledna.

Úspěch celého programu je i přes prozatímní pokroky ale pořád ve hvězdách. Klíčovou otázkou je, zda se skutečně povede rozjet ve větší míře rozvojové programy zaměřené nejen na infrastrukturu, ale i na školství, či vznik nových pracovních míst, které by pomohly alespoň trochu pozvednout místní životní úroveň. Lze tak jenom doufat, že program neskončí rokem 2016, ale bude pokračovat i nadále. Zajímavé jsou nicméně některé vedlejší efekty změn, ke kterým v již „stabilizovaných” favelách došlo. Zapojení do oficiální ekonomiky a do života města sebou nese rostoucí životní náklady, například v podobě vyšších nájmů, cen pozemků a plateb za elektřinu (více v angličtině třeba v reportáži AFP nebo v ne příliš optimistickém článku z New York Times).

Na závěr zmíním ještě několik omezení, která dosavadní projekt UPP má. Ozbrojeným silám se i přes události z loňského listopadu povedlo zabrat většinu prozatím obsazených favel poměrně snadno. Na záběrech z vrtulníků ale bylo vidět stěhování traficantes mezi jednotlivými favelami a prosákly také zprávy o zastavení nepřátelství mezi jednotlivými skupinami. Při pokusech o obsazení dalších oblastí se tak lze obávat tvrdších bojů, které bohužel většinou dopadnou nejvíce na civilisty. To platí například o kopcovité favele Rocinha, do které se stáhli ozbrojenci po lednových policejních operacích. Rocinha je zároveň největší favelou v Rio de Janeiru vůbec a podle slov brazilských politiků a policistů by měla být výhledově dalším cílem. Další otázkou je, jak bude policie řešit favely obsazené paramilitárními milicemi. Ty ovládají v Riu nyní asi 40% všech chudinských čtvrtí (pro srovnání jednotky UPP působí asi ve 3%) a nepředstavují tak o nic menší hrozbu, než gangy obchodující s drogami. Závažnost tohoto problému ukazuje i to, že populární brazilský akční film Tropa de Elite, jenž v prvním díle ukazoval boj proti drogovým gangům, se v druhém díle věnuje právě milicím. Všechny velké policejní akce ale byly doposud zaměřeny jen na favely ovládané traficem a prozatím zůstalo jen u prohlášení politiků, že milice pro ně představují stejný cíl jako drogové gangy.

Autor studuje mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě a je redaktor Global Politics.

Obrázek: rioholidays

Miroslav Kalous: Mohutné protesty (nejen) v Egyptě

Egypt je na nohou. Statisíce lidí protestují v největších městech, možná k milionu se v několika momentech uplynulého týdnu blížila účast na demonstracích v Káhiře, s epicentrem na náměstí Tahrír. Všechno začalo již v prosinci minulého roku, ale jinde: v Tunisku. Tamní nepokoje vyhnaly ze země 24 let úřadujícího prezidenta-autokrata Ben Alího. Od té doby vyšli protestující do ulic také v (od západu na východ) Alžírsku, Libyi, Súdánu, Jordánsku a Jemenu. Protesty se údajně připravují v Sýrii. Lidé v ulicích byli nedávno i v Libanonu, tam však v docela odlišném kontextu. Zní to šíleně, ale je to tak: Severní Afrika a Blízký východ se třesou v základech.

Ve všech případech (s výjimkou Libanonu) stojí proti sobě společnost a stát. Státní orgány a politika jsou řízeny více či méně mocným autokratem, společnosti charakterizuje větší či menší nesvoboda a bída. Aktuální situace není všude stejná, záleží na lokálních podmínkách: např. jak moc je vláda vnímána jako legitimní (nejvíce v Jordánsku), jak moc státní moc prostupuje společností (nejméně v Jemenu), nakolik se stát uchyluje v případě problémů k represím (o první příčku soupeří Libye se Súdánem), a tak by se dalo pokračovat.

Vraťme se ale k Egyptu, v němž jsou protesty jednoznačně nejzávažnější. Od počátku masových národních protestů zde vykrystalizoval jako hlavní požadavek vzbouřeného lidu – odchod vládce. Protesty pokračují i přes Mubárakovy snahy rádoby reformními kroky protesty utišit. Požadavek se nemění: zmiz!

Pokud chcete nahlédnout do víru dění, pro „live“ novinařinu zabruste na al-Džazíru, Guardian nebo BBC. Chcete-li se napojit na poprask na blogosféře, vztahující se k událostem, který vás nasměruje i na aktuální tweety, jděte za Andrew Sullivanem. Zážitky z první ruky výborně popisuje The Arabist. Co se týče českých médií, viz post scriptum.

Veřejná debata na západě, která se kolem nepokojů strhla, se odvíjí hlavně podél osy stabilita/demokracie. Ti, co preferují první ideál, varují před Muslimským bratrstvem a vskutku znepokojivou vidinou vypovězení více než třicetiletého míru mezi Egyptem a Izraelem. Ti na opačném pólu zase tvrdí, že nelze věčně stavět naše hodnoty na oltář našim zájmům (pěkné hodnocení situace na v arabském světě, opírající se o tyto hodnoty, nabízí Arab Human Development Report).

Já tíhnu jednoznačně k druhému pólu a zastánce stability považuji za krátkozraké. To, že je Muslimské bratrstvo nejlépe organizovanou opoziční silou v Egyptě je fakt, možnost uzmutí moci z jeho strany a černé zítřky Egypta úplně vyloučit nelze (i když dnešní bratři nejsou teroristé, pořád to jsou islamisti a např. ženy by to pod jejich knutou měly hodně těžké). Stejně tak je však pravdou, že protesty do této chvíle postrádají jakýkoli náboženský prvek a liberální/sekulární síly jsou v Egyptě obecně také silné. Mnozí si vypomáhají analogiemi s Íránem 1979 (někdy i fundovaně), sociální situace obou případů je však do značné míry odlišná (více také zde).

Co bude dál, to nikdo neví. Možností je vícero. Jisté však je, že jde o historické události, které Blízký východ nezažil po desetiletí.

P.S.: K českým médiím: nemám větší přehled, ale co jsem viděl, to byla bída. Na ihned.cz kupříkladu počátkem týdne naskočil titulek o dvou milionech protestujících – to přitom tehdy byla dost nadsazená informace, která se objevila asi na hodinu na al-Džazíře, než byla stažena. Nebo se na hlavní stránce téhož webu objevilo video, ukazující, jak policejní auto vjíždí do demonstrantů – 3 dny poté, co bylo na YouTube. Co hůř, Hospodářské noviny stejně jako Mladá Fronta před víkendem vsadily na příběh honu na cizince (nebo rovnou honu na reportéry). Ti opravdu měli vážné problémy, ale až ve chvíli, kdy Mubarak poslal proti demonstrujícím tisíce svých pohůnků vyzbrojených klacky a šutry. Do té doby – a zase potom, co proti těmto protestujícím-žoldákům zasáhla armáda – se naopak objevovaly zprávy o atmosféře solidarity, na Tahríru už se odehrála i svatba. Takže zavádějící zprávy o tom, jak se “rozzuření Egypťané obracejí proti cizincům”, a vůbec při zpravodajství o takto významných událostech nasazení titulku “Z Egypta s pistolí u hlavy” (MfD), vypovídá hodně o kvalitě zahraničního zpravodajství našich “seriózních” médií (a to obecné hodnocení je pak ke smůle těm několika českým novinářům, kteří v zahraničí odvádějí výbornou práci).

Obrázek: Uprooted Palestinians

Největší polistopadový výsměch?

O podobném případu se Kafkovi ani nesnilo. Kdyby celá soudní tahanice nebyla natolik smutná, tak se nad její směšností křením i ve spánku. Jen doufám, že podobným způsobem nefunguje česká justice častěji. Bývalí studenti architektury se musejí omluvit někdejšímu předsedovi základní organizace KSČ a jejich učiteli Janu Snášelovi za to, že jej křivě nařkli z demagogického, arogantního a kariéristického vystupování. Ještě horší než samotné rozhodnutí je procesní stránka věci. Čtenáře bych poprosil alespoň o přečtení následujícího odstavce, kterému se až nechce věřit.

První Snášelovu žalobu v únoru 1992 Městský soud (MS) v Brně zamítl, ale v září 1993 Krajský soud (KS) rozsudek zrušil. V květnu 1995 MS žalobu opět zamítá, v únoru 1997 KS zamítnutí opět ruší. V červnu 1997 MS potřetí žalobu zamítá, v listopadu 1999 KS tentokrát rozhodnutí MS mění a žalobě vyhovuje. Dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) dopadlo pro ex-studenty dobře a NS v září 2001 rozsudek KS zrušil. KS ale v květnu 2002 žalobě znovu vyhověl a na další dovolání reagoval NS v prosinci 2002 zrušením rozsudku jak KS, tak MS a vrácením věci k MS. Dovolací soud vyžadoval všestranné doplnění dokazování, jako důvod pro zrušení předchozích rozsudků uvedl, že KS dospěl k odlišnému skutkovému zjištění oproti MS, ačkoliv důkazy neopakoval. V dubnu 2003 MS připustil vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalovaných, KS však v červnu 2003 usnesení zrušil. MS v červenci 2003 vstup vedlejšího účastníka nepřipustil, KS to v srpnu 2003 potvrdil a v prosinci 2003 ústavní stížnosti vedlejšího účastníka nevyhověl Ústavní soud (ÚS). MS v červnu 2004 žalobě v meritu vyhověl. Jenže v prosinci 2004 rozhodoval ÚS o ústavní stížnosti ohledně nepřipuštění vedlejšího účastníka, ale tentokrát ze strany samotných žalovaných, nikoliv ze strany nepřipuštěného vedlejšího účastníka. ÚS usnesení MS a KS o nepřipuštění zrušil. KS pak v březnu 2005 zrušil rozsudek MS z června 2004. Vstupu vedlejšího účastníka bylo následně vyhověno a u MS také došlo k všestrannému doplnění dokazování.

O co v případu jde - v lednu 1990 vyjádřili studenti učiteli na architektuře a komunistickému funkcionáři J. Snášelovi nedůvěru a na listině, která jeho vystupování označovala za demagogické, arogantní a kariéristické, se skvěly tři podpisy pozdějších žalovaných. Ti ale zastupovali větší studentskou obec, k čemuž soud odmítal přihlížet. Žalobce tvrdil, že listina je způsobilá poškodit jeho občanskou čest a způsobila mu občanskou a zdravotní újmu.

V prosinci 2010 MS žalobci vyhověl a nařídil žalovaným doručit omluvný dopis žalobci a rovněž VUT a k tomu nahradit náklady řízení ve výši bezmála 38 tisíc Kč. Rozsudku předcházelo doplnění dokazování, které obsahuje třeba i tuto perličku: "Z listinných důkazů byly nově k důkazu provedeny fotokopie ze Všeobecné encyklopedie v osmi svazcích od vydavatelství Diderot, které se týkají encyklopedických hesel arogance, demagog, demagogie, kariéra a kariérista." Jan Snášel za svého působení na VUT například zakázal na jaře 1989 jedné studentce nosit křížek, protože představuje jiný světonázor, než je na fakultě zastáván, a v listopadu 1989 studentům vyhrožoval, že jestli budou stávkovat, tak na škole skončili a poukázal na rok 1968. Po revoluci předseda ZO KSČ Snášel dostal z VUT výpověď, kterou ale úspěšně napadl u soudu. Nebudu příspěvek zbytečně dál natahovat, MS Snášelovi vyhověl a studenti by se měli omluvit. Jenže ti se nechtějí vzdát a případ se potáhne dál, až snad konečně meritorně skončí u ÚS.

V rozsudku je pár chyb a časových nepřesností, ale to je docela jedno. Důležitější je věta, kterou MS vyřkl: "Je třeba vždy pečlivě zkoumat konkrétní jednání toho kterého jednotlivce a neposuzovat jeho osobnostní charakteristiku pouze z důvodu příslušnosti k určité politické skupině nebo jeho funkčnímu zařazení v určité politické skupině. " Svůj názor psát nebudu (snad jen, že advokát žalovaných dle mě nepředvedl nejlepší výkon), tohle bych stejně nepřekonal.

Jaké jsou souvislosti dnešního bouřlivého dění na Blízkém východě

To co se děje na Blízkém východě dnes je proces, který začal už relativně dávno - v období první světové války.

Odhlédněme nyní od detailů bouřlivého vývoje v jednotlivých arabských zemích Blízkého východu, zapomeňme na chvíli na spekulace, jak to nakonec vše dopadne a podívejme se na širší kontext dnešního dění. Dle mého názoru se jedná o pokračování ambicí procesu v arabském světě, který má své kořeny již na konci devatenáctého století a hlavně pak v období první světové války. Národní sebeuvědomnění Arabů (arabský nacionalismus) spojené s touhou po svobodě (a tehdy i po vlastní státnosti) má kořeny právě v té době. Pokračování na Blízkovýchodních stránkách.

Většina Egypťanů chce demokracii

With massive protests threatening to upend the three-decades-long reign of President Hosni Mubarak, the world has been captivated by the events in Egypt. In a survey conducted April 12 to May 7, 2010, the Pew Research Center's Global Attitudes Project examined the views of Muslims in Egypt about politics and the role Islam should play in it. That survey, taken months before the current unrest in the Middle East, found that a majority of Egyptian Muslims said that democracy was preferable to any other kind of government. An overwhelming majority also believes Islam's influence in politics is positive.

Celá zpráva Pew Research Center je zde.