Střední Evropa 2012: Mezi centrem a periférií

(Letos poprvé vydává ÚMV spekulativní publikace typu "scénáře" (více viz zde: http://www.iir.cz/display.asp?ida=884&idi=473), dovoluji si zde upíchnout svůj spekulativní názor na střední Evropu v roce 2012.



Česká republika bude čelit v roce 2012 riziku dvojité periferizace – střední Evropa jako periferie EU a střední Evropa jako geopolitická periferie „západu“. Následující studie definuje klíčové faktory, které budou v roce 2012 působit na strukturální, regionální a vnitropolitické úrovni ve střední Evropě, hlavní rizika a příležitosti, které z vývoje těchto faktorů vyplývají a na jejich základě modeluje tři základní scénáře více či méně pravděpodobného vývoje v roce 2012.
Na strukturální úrovni budou působit tyto klíčové faktory: 1) snaha EU o řešení finanční krize a působení tíživé ekonomické a politické situace v EU; 2) oslabení hodnotového přístupu k integraci ve prospěch problém-řešícího, ekonomizujícího přístupu; 3) Změna zahraničně-bezpečnostní strategie USA a s tím související pokles angažovanosti USA v Evropě; 4) Vývoj v Rusku a reakce na ruské ambice v post-sovětském prostoru. Vývoj v těchto oblastech přináší rizika posílení více-rychlostních tendencí v EU, jejich negativní dopad na elementární shodu V4. Hrozí pokračující ztráta síly „evropských hodnot“ pro východní a jihovýchodní sousedství EU (VJVE) spolu se snižující se ochotou/schopností EU zde působit. Z toho vyplývá hrozba dvojité periferizace SE – v rámci EU tak i geopoliticky mezi „západem“ a „východem“. Rizikem je rovněž rostoucí geopolitická asertivita Ruska a jeho dostředivé působení na VJVE, což spolu s poklesem americké angažovanosti v Evropě zvýší riziko bezpečnostní zranitelnosti SE. Stávající situace rovněž nabízí příležitosti. Mezi ty hlavní patří posílení středoevropské koheze tváří v tvář evropským a transatlantickým výzvám, posílení východního vektoru vnějších vztahů EU v reakci na hrozící periferizaci, nalezení pragmatičtějšího vztahu EU-Rusko a nalezení nové podstaty transatlantických vztahů, založené na silnější regionální i evropské kohezi. Využití těchto příležitostí by vedlo k posílení bezpečnosti a bezpečnostní soběstačnosti díky vyšší regionální propojenosti v bezpečnostních otázkách, přičemž tato koheze je žádoucí i na celoevropské úrovni.
Na regionální úrovni budou hrát hlavní roli 1) obecná shoda/neshoda V4 v elementárních otázkách stran budoucnosti EU; 2) koheze V4 při řešení konkrétních evropských otázek (vyjednávání o novém rozpočtu EU a řešení fin. krize); 3) Efektivita spolupráce při podpoře evropských ambicí VJVE; 4) Efektivita česko-polské spolupráce a míra shody v česko-polských zahraničněpolitických a evropských prioritách. Za této situace bude rizikem prohlubování rozdílů v pojetí budoucnosti EU mezi Polskem a menšími visegrádskými (Polsko jako evropská středně velká mocnost, ČR, Maďarsko a Slovensko jako periferní, nevlivné a/nebo euroskeptické země), převážení národních ambicí při formulaci východní a jihovýchodní politiky EU nad regionálním přístupem s následkem oslabení efektivity působení V4a rozpad silného česko-polského tandemu, který v mnoha oblastech působí jako vůdčí síla středoevropské spolupráce. Naopak regionální příležitosti spočívají v nalezení silné regionální odpovědi na existující evropské problémy a jejich komunikaci na evropskou úroveň, efektivní prosazování regionálních priorit při vyjednávání o novém finančním rámci, posílení spolupráce s VJVE a efektivní komunikace této priority směrem k EU a prohloubení existující spolupráce ČR a Polsko (zejména bezpečnost a zbrojní průmysl, ale též energetika, doprava, hospodářská a vědecká spolupráce).
Na vnitropolitické úrovni budou působit následující klíčové faktory: 1) vnitropolitický vývoj a koheze české vládnoucí koalice; 2) volby na Slovensku; 3) vnitropolitický vývoj v Maďarsku; 4) vývoj napjatých slovensko-maďarských vztahů. Z těchto faktorů vyplývají rizika prohlubující se neschopnosti české vládnoucí koalice formulovat jasnou evropskou politiku a s tím související ztráta důvěryhodnoti v očích středoevropských partnerů (zejména Polska), vznik nacionalisticky orientované, populistické, silné vlády na Slovensku která bude obtížně hledat partnera v SE či naopak vznik křehké a neefektivní koalice v SR, prohlubující se protidemokratické tendence v Maďarsku a prohloubení tamní hospodářské krize, posun Maďarska na periferii EU i střední Evropy. Naopak může dojít k nalezení elementární shody ohledně zahraničněpolitických a evropských otázek v ČR a k posílení politicky i hospodářsky konstruktivní role Polska v evropské politice, k sestavení silné a předvídatelné slovenské vlády s jasným mandátem, jasnou pozicí v evropských otázkách, ochotnou řešit slovensko-maďarskou otázku bez tradičních emocí a ochotu maďarské vlády V. Orbána přehodnotit své pojetí maďarské ‚reformní politiky‘.
SCÉNÁŘE
Zachování evropské solidarity a posílení střední Evropy
EU vyřeší bezprostřední finanční krizi, nedojde k rozpadu eurozóny ani EU. EU nalezne dostatek vůle a potenciálu k zachování základní solidarity a uspěje při formulování nového politického a normativního rámce. Do této diskuse možná zasáhne Polsko, v žádném případě však Česká republika, Slovensko či Maďarsko, tyto země ale budou schopny/ochotny tento rámec přijmout. Díky zachované kohezi regionu dojde k posílení vnitřní spolupráce, zejména v oblasti bezpečnostní, infrastrukturní, energetické, hospodářské či dokonce vědecko-výzkumné. Tím bude posílena konkurenceschopnost SE i schopnost V4 efektivněji komunikovat své priority na evropskou úroveň. SE pokročí ve své formulace nového vztahu k USA, nestane se strategickým partnerem USA, ale budou nalezeny důležité oblasti konkrétní spolupráce (energetika, lidská práva, podpora východního rozšíření EU, posílení bezpečnosti). EU bude mít dostatek vůle ke hledání pragmatického vztahu s Ruskem. Nedojde sice k žádným výrazným průlomům či pokroku, ale bude zachován status quo. VJVE sice nepokročí směrem ke členství do EU, ale zároveň se ani zcela neztratí zájem o rozšíření (na straně EU i na straně zemí VJVE). EU bude působit jako dostatečný korektiv vývoje v Maďarsku a V4 bude hrát stabilizační roli regionu i navzdory eskalaci slovensko-maďarského sporu. Česká diplomacie se bude moci nadále spoléhat na V4 i na česko-polský vztah jako na přirozené a nejbližší spojence, s Polskem začne vytvářet silnější tandem v oblasti bezpečnostní a zbrojní spolupráce, který se stane základem pro širší regionální kohezi v této oblasti.
Evropa více-rychlostní a postupný rozklad střední Evropy
EU vyřeší bezprostřední finanční krizi, nedojde k rozpadu eurozóny ani EU. Cenou za tento úspěch bude posílení dvojrychlostní povahy EU, ztráta solidarity se slabšími členy eurozóny, posílení technokratické, problém-řešící na úkor hodnotové úrovně EU a oslabení zájmu o východní a jihovýchodní sousedství, spolu se ztrátou (zbytků) ochoty členských států uvažovat o dalším rozšíření EU. Zatímco Polsko bude mít vůli i potenciál usilovat o náležitost k jádru EU, ČR díky své politické orientaci a nevypočitatelnosti, Slovensko díky malému významu a politickým turbulencím a Maďarsko díky působení vlády V. Orbána se posunou do ‚Evropy druhé kategorie‘ a tím i posílí své periferní postavení v rámci EU. Posílí geopolitická okrajovost SE, jejíž východní hranice se stane základem pro hranice nového rozdělení kontinentu. Spolu se snižujícím se zájmem USA o SE a o VJVE a se zvyšující se asertivitou Ruska a jeho přitažlivostí pro post-sovětský region zesílí bezpečnostní i geopolitická zranitelnost SE. Posílením nedmokratických tendencí v Maďarsku a po nástupu populistické vlády na Slovensku dojde k zásadní eskalaci slovensko-maďarského konfliktu. Všechny tyto faktory oslabí kohezi i efektivitu V4, v důsledku bude ještě dále oslaben ‚pro-východní‘ hlas v rámci EU i schopnost prosazovat regionální priority v komunitárních politikách EU. Polská diplomacie ztratí zájem o ČR a česká diplomacie tak v oslabeném Visegrádu i vzdalujícím se Polsku ztratí jednu z mála (pokud ne jedinou) platforem pro prosazování svých zájmů v evropské politice.
Rozpad evropského projektu, nestabilita a zranitelnost střední Evropy
EU se nepodaří překonat své vnitřní potíže, dojde k praktickému rozpadu EU, EU přestane působit jako „měkká síla“ ve střední ale i východní Evropě, dojde k posílení populistických a nacionalistických tendencí v SVE, což přispěje k rozpadu principiální středoevropské shody, střední Evropa se stane periferií Evropy, vystavena geopolitickým ambicím Ruska a nestabilitě východního prostoru. Středoevropské vlády budou hledat zejména bilaterální a unilaterální řešení svých problémů. Jediným ‚pozitivem‘ takového vývoje je, že v takovém případě je téměř garantovaný zvýšený zájem USA o středo a východoevropský prostor.
ZÁVĚR
V roce 2012 nejspíše nedojde k výraznějším výkyvům, ovšem i tato střední cesta si vyžádá obrovské úsilí, neboť bez jeho vynaložení je varianta postupného zhoršení vývoje v SE reálná a česká diplomacie musí bojovat i o zachování statu quo. ČR nemá žádné nástroje pro ovlivnění strukturálního kontextu vývoje v SE a jediná možnost jak pozitivně ovlivnit regionální vývoj spočívá ve schopnosti překonat negativní tendence v domácím kontextu zahraniční politiky. Zejména ČR musí nalézt jasnější rámec pro svou evropskou politiku, z čehož bude vyplývat i lepší uchopitelnost pro partnery v SE. Na regionální úrovni by měla česká diplomacie pokračovat v dosvadním směru – hledání a podpora konkrétních a parkticky cílených regionálních projektů v různých oblastech, které budou posilovat regionální propojení a oslabovat centripetální tendence. Bude zapotřebí trvalé a výrazné politické podpory V4 a SE na nejvyšší úrovni a zachovat politiku „flexibility“ a „umění nesouhlasu“, která se ve V4 osvědčila a znamená, že dojde-li na kontroverzní otázku, je možné o ní otevřeně diskutovat a nesouhlas neznamená překážku pro spolupráci v jiných oblastech.

Henrique Capriles alias venezuelský "Pan Vyzyvatel"

V nedávné době proběhly ve Venezuele primárky, ve kterých se sjednocená opozice (pod názvem Mesa de la Unidad Demócratica se skrývá široké spektrum politických stran a hnutí) snažila najít vyzyvatele, který se v říjnových volbách postaví současnému prezidentu Hugu Chávezovi. Už samotný fakt, že se opozice tentokráte dokázala dohodnout a postavit jednoho silného kandidáta, bude letošní prezidentské volby odlišovat od těch předchozích. Co může Venezuele případně přinést Henrique Capriles, který získal v primárkách přes 62% hlasů?

Capriles je ve svých 39 letech mladý kandidát, který není pošpiněn korupčnickým souvládím předchávezovského venezuelského establishmentu. To lze chápat jako jednoznačnou výhodu. Mladý guvernér zalidněného státu Miranda (ve volbách porazil Chávezova blízkého spojence Diosdada Cabella) reprezentuje stranu Primero Justicia, která patří k nejvýraznějším opozičním subjektům a dlouhodobým kritikům režimu. Sám sebe označuje jako středového politika, nicméně z evropského pohledu by ho bylo nutno řadit spíše do levé části spektra. Ostatně jako svůj politický vzor Capriles často cituje bývalého brazilského levicového prezidenta Lulu da Silvu. Každopádně ve srovnání se současným silně socialistickým směrem raženým Chávezem by došlo k výrazné změně kurzu.

Odhadovat Caprilesovy šance na zvolení v tomto okamžiku je poměrně složité. Lze předpokládat, že prakticky jistě za ním budou stát tři miliony voličů opozice, kteří se zúčastnili primárek. Ti tvoří 17% z celkového počtu 18 milionů oprávněných voličů ve Venezuele. K tomuto tvrdému jádru se jistě přidá značné množství lidí, kteří se primárek neúčastnili. Nicméně dle posledních průzkumů má stávající prezident Chávez stále nadpoloviční podporu obyvatel Venezuely. Důležitým faktorem bude jistě Chávezovo zdraví, které se po úspěšné léčbě rakoviny opět horší a prezident bude muset podstoupit další operaci. A Chávezovi nahrává ještě jeden faktor - cena ropy, tedy suroviny, okolo které se ve Venezuele (která má údajně šesté největší zásoby ropy na světě) točí prakticky vše. V současné době je cena na vysoké úrovni, což Chávezovi dovoluje expanzivní fiskální politiku a zároveň to slibuje i dostatek prostředků na předvolební mediální masáž.

Ani samotné vítězství Caprilese by nemuselo pro Venezuelu nutně znamenat výhru. Přestože se Chávez nechal v lednu slyšet, že v případě porážky poklidně odstoupí. platnost tohoto slibu prověří až případná reálná reakce na prohrané volby. Ta rozhodně nemusí být tak poklidná, jak prezident nyní prezentuje. Závěr roku 2012 bude každopádně pro Venezuelu zlomovým obdobím...

Q a Q v rytmu valčíku

Díky finančnímu krytí od FSS jsem se mohl minulý týden zúčastnit zimní metodologické školy ECPR ve Vídni. Konkrétně jsem zvolil kurs Mixed Methods Research and Designs, který vedl Manfred Max Bergman, co-editor prestižního Journal of Mixed Methods Research (impakt faktor 2.22). Na to, že se vybíralo z docela široké nabídky, jsem to trefil výborně, Bergman je vynikající učitel, ani po týdnu intenzivního přednášení se neomrzel. Má za sebou řádku větších projektů, takže výklad propojoval s vlastními zkušenostmi a tipy. MM Bergman učil třeba v Cambridge, nyní působí v Basileji, a pokud budete mít možnost jeho jakýkoliv kurs navštívit, neváhejte. Jak jsem již předestřel, osobně jsem byl s kvalitou kurzu velmi spokojen, úroveň Advanced šla s trochou nasazení zvládat, na rozdíl od jiných kurzů jsme neměli ani nikterak extenzivní reading list. V zásadě jsem se dozvěděl, jaké možnosti a nástrahy vás čekají při kombinaci kvalitativního a kvantitativního přístupu. Ve Vídni byla i řádka kolegů z FSS, někteří ze svých kurzů zrovna odvázaní nebyli, od mých spolustudujících jsem slyšel stesky třeba nad kurzem věnovaným programu STATA. Výtky se obecně týkaly úrovně angličtiny vyučujícího, pomalosti probírané látky či přílišné povšechnosti. Na letní ECPR škole v Lublani bývá paleta předmětů ještě rozmanitější, proto při výběru doporučuji dobře zvážit, kdo kurs vede a jakou náplň má. 

Pár osobních zkušeností a postřehů - překvapila mě genderová nerovnováha v našem kursu, jenž sestával z 12 žen a jen 2 mužů. Oborová skladba účastníků se docela lišila, předmětu se účastnilo překvapivě dost socioložek, s čímž souvisela i různorodost metodologické připravenosti. Například velmi kvantitativně (ale i kvali) pokročile se jevily doktorandky z Nizozemska, a to až s pravidelností přírodního zákona. Zajímavé bylo též sledovat, jak jsou účastníci motivovaní a zapálení. Kurz měl být původně hodinu a půl dopoledne v učebně a hodinu a půl odpoledne v PC laboratoři. Prof. Bergman ale hned na začátku prohlásil, že témat k pokrytí je více než dost, že dopoledne bude probírat dvě hodiny, bez přestávky. Po prvním dni se třída domluvila, že by odpoledne ráda začínala o půl hodiny dřív, takže ze tří hodin denně se rázem staly čtyři. Jak jsem předeslal, ani taková nálož nenudila. Snad jen doplním, že se přednášelo bez powerpointu...

Abraham Lincoln: The Superhero

Máme dnes v USA Den prezidentů (Presidents Day, někdy Presidents' Day nebo President's Day). Nejde totiž jen o narozeniny George Washingtona (22. únor 1732), ale slaví se i ostatní prezidenti, hlavně Abraham Lincoln (12. únor 1809). Když se ale podíváte na IMDb a jejich oslavu prezidentů, najdete kromě Project X nebo Ghost Rider také Abraham Lincoln: Vampire Hunter. CO TO JE? Je Hollywood na steroidech?

Překvapivě ale, Abraham Lincoln je v USA opravdu superhrdina. :) Pro fanoušky Star Treku (Ocelote?) je to možná známý fakt (viz epizoda "The Savage Curtain"), ale pro běžné smrtelníky, jako jsem já, poněkud překvapení. Na webu IMDb jsou stovky filmů s Abem, a nejen historické kousky, na webu Grand Comics Database jsou desítky titulů, jako "Abe Lincoln Comics", "Nuclear President" nebo "Lincoln: The Liberator of Mankind". Ostatně Lincoln lovec upírů je již (údajně) úspěšná kniha. 

Grahame-Smith, author knihy, k Lincolnovi dle webu Hero Complex řekl:

Here was this guy who came from absolutely nothing – no connections, no money, no education – and through the power of his sheer intellect and determination, achieved the highest office in the land and then saved that land. He is as close to an actual superhero as this country has ever seen.

Ostatně není moc amerických prezidentů, které by vzýval jak prezident Obama, tak i ultra-Republikán Bill Oreilly. Takový prezident musí mít nadpřirozené schopnosti... Jak píší autoři Hero Complex:

Almost all of our national icons have collected their share of tarnish. Washington and the other Founding Fathers are tainted by their ownership of slaves. Both Roosevelts, Teddy and Franklin, have been reviled by right-wingers lately for their interference in free markets. And let’s not even start on JFK. But Lincoln is the president everyone still admires in our hyper-partisan country. He is the one Republican even Democrats are willing to claim. 

... možná s výjimkou Reagana, který má právě pěknou výstavu v National Portrait Gallery v DC, o tom ale až přístě. Ještě snad, jak jsou na tom čeští prezidenti a jejich nadpřirozené schopnosti? Václav Klaus má schopnost lámat prsty pouhým dotekem, to jsem si vyzkoušel v Heritage Found na vlastní kůži. Ale co ostatní? Masaryk? Pro mě osobně získal magickou auru v roce 1997, kdy si jeho fotky dala na booklet svého Album of the Year skupina Faith No More. Hlouběji se do tohoto tématu ale pouštět nebudu... snad někdy jindy.

Nový Bulletin je tu!

Lednový Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci přináší lahůdku v podobě rozhovoru Moniky Marekové, která využila své stáže v Haagu a vyzpovídala hlavního žalobce Mezinárodního trestního soudu Luise Moreno-Ocampa. O stavu disciplíny mezinárodního práva referuje z Washingtonu DC Lukáš Hoder, jenž působí na prestižní Georgetown University a navštívil konferenci slovutné American Society of International Law. A k tomu samozřejmě kopec dalších zajímavostí ze světa lidských práv.

Kochat se můžete zde.

Zpráva o stavu mezinárodního práva

Výhodou pobytu ve Washingtonu, DC není jen možnost studovat na Georgetown University Law Center, tedy na jedné ze tří/pěti nejlepších právnických fakult v oblasti mezinárodního práva, ale samozřejmě i příležitosti, které se nabízí v hlavním městě USA. V centru Washingtonu sídlí všechny zásadní federální instituce USA od Nejvyššího soudu po Bílý dům, nejvlivnější americké think-tanky od Heritage Foundation po Brookings Institute, ambasády celého světa, mezinárodní instituce jako Světová banka, ale i American Society for International Law (ASIL). Není jednoduché sledovat a navštěvovat všechny nejzajímavější akce pořádané v DC, ale v lednu se mi podařilo vypravit na seminář „Reassessing International Law Scholarship”, který ve svém sídle pořádala právě Americká společnost pro mezinárodní právo.

Malý seminář ve starobylém sídle ASIL navštívila asi stovka právníků, diskutujícími byli Harold H. Koh z Yale University a v současnosti hlavní právní poradce na Ministerstvu zahraničí USA, Lori Damrosch z Columbia University a co-šéfredaktorka American Journal of International Law, a dále Diane Amann z University of Georgia School of Law, Curtis Bradley z Duke Law School a Makau Mutua, děkan SUNY-Buffalo School of Law. Mezi návštěvníky jsem následně identifikoval řadu mladých právníků z amerických ministerstev nebo i osmdesátníka Roberta Daltona, profesora na Georgetownu a stále pracující legendu Ministerstva zahraničí USA v oblasti mezinárodního smluvního práva. Vybraná společnost.

Irelevantní?

Hlavním řečníkem byl Koh, který je v současnosti jedním z nejvlivnějších právníků v USA v oblasti mezinárodního práva a lidských práv, a to v kombinaci svých akademických úspěchů (např. bývalý děkan Yale Law) a pozice důležitého právního poradce Obamovy administrativy. Jeho pohled na disciplínu mezinárodní právo byl nicméně velmi kritický. Sice uvítal evidentní posun k multidisciplinaritě (Hubert Smekal z Berkeley či David Kosař z NYU o tom ví své) a zájem badatelů o zásadní a doposud neuspokojivě řešené otázky jako je například samotný princip dodržování mezinárodního práva státy, ale zároveň si postěžoval na malý význam mezinárodního práva, jeho formální (dlouhé, komplexní a irelevantní články) a obsahové (slabý progresivismus) nedostatky.

Koh má zkušenosti z amerického ministerstva spravedlnosti už z dob Reaganovy administrativy, za Clintona byl náměstkem ministra zahraničí pro demokracii, lidská práva a práci, a za Obamy je hlavním právníkem na Ministerstvu zahraničí. Přirozeně proto zdůrazňoval nezbytnost praktických zkušeností pro mezinárodní právníky, ne jen sedět v knihovně nebo přednášet. Curtis Bradley z Duke Law School se vyjádřil v podobném duchu. Mezinárodní právo se za posledních dvacet let výrazně proměnilo, stále však často působí nepraktickým a povrchním dojmem, kdy se například snaha publikovat co nejvíce článků co nejčastěji odráží na jejich kvalitě. Bradley zkritizoval i samotný peer-review proces většiny odborných časopisů, který dle něj vede k prosazení spíše “akceptovatelných” a „normálních“, než originálních nebo provokativních článků. Prostě proto, že se na jeho protlačení musí shodnout několik zasloužilých akademiků.

Jiný internet

Tento trend zřejmě souvisí s rozvojem internetu, odborných blogů a webových časopisů (což můžeme v ČR vidět v podobě Jiného práva). Originalita a svěžest se zřejmě přesouvá mimo tradiční a zavedené časopisy, jak ostatně potvrdila jedna z diskutujících, Diane Amann z University of Georgia School of Law, zakladatelka úspěšného blogu Intlawgrrls, který publikuje posty o mezinárodním právu od právniček z celého světa.

Debata se stočila i na možnosti reformy amerického právního vzdělání a programů J.D., pozitiva aktivismu právníků, otázky globální konkurence mezi právníky nebo i na pochvalu otevřenosti amerického systému. Koh v tomto smyslu prohlásil, že může již teď říci, která z evropských zemí bude za několik let nominovat kterého zasloužilého právníka na post soudce Mezinárodního soudního dvora. V tomto ohledu jsou dle něj USA mnohem otevřenější konkurenci v rámci profese, a proto méně předvídatelné. Ostatně když se člověk po diskusi seznámí s mladými právníky z amerických ministerstev, jeden z Harvardu, jeden z Berkeley a jeden z Georgetownu, je jasné, jak velkou výhodu v tomto ohledu USA mají.

Na videozáznam této akce ASIL se můžete podívat na YouTube.

Tento text vyšel v lednovém čísle Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci (www.iips.cz). Text vznikl s podporou Fulbrightovy nadace.

KONFERENCE K 20. VÝROČÍ RATIFIKACE ÚMLUVY O OCHRANĚ LIDSKÝCH PRÁV A ZÁKLADNÍCH SVOBOD

POŘADATELÉ: Česká společnost pro evropské a srovnávací právo a Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

DATUM: Pátek, 25. května 2012, 9:30 hod – 17:30 hod

MÍSTO: Velký sál Ministerstva zahraničních věcí, Černínský palác, Loretánské náměstí 5, Praha

V roce 2009 uplynulo 60 let od založení Rady Evropy a 50 let od vytvoření Evropského soudu pro lidská práva. O rok později oslavila šedesátiny Úmluva o ochraně lidských práva a základních svobod. Česká republika sice nestála u jejího zrodu, v březnu 2012 tomu však bude již 20 let, co uložením ratifikačních listin se i tehdejší Česká a Slovenská Federativní republika stala smluvní stranou Úmluvy. Dvě desetiletí představují nepochybně dostatečně dlouhou dobu, aby stálo za to zavzpomínat na počátky, zhodnotit toto období z různých úhlů a zamyslet se i nad některými obtížemi, které „život s Úmluvou“ přináší z pohledu českých orgánů. 

PROGRAM:

9:30 ÚVODNÍ SLOVO: 

Tomáš Boček, velvyslanec ČR při Radě Evropy

KŘEST KOMENTÁŘE K ÚMLUVĚ: 

Helena Válková, šéfredaktorka nakladatelství C. H. Beck

10:00 PANEL 1: PŘISTOUPENÍ ČESKÉ REPUBLIKY K ÚMLUVĚ A PRVNÍ LÉTA – VZPOMÍNKY PAMĚTNÍKŮ

Moderuje: Jan Kratochvíl, kancelář Evropského soudu pro lidská práva 

Průběh přistoupení k Úmluvě - Jiří Malenovský, soudce Soudního dvora Evropské unie (bývalý stálý představitel ČR u Rady Evropy)

Fungování „starého“ Evropského soudu pro lidská práva - Karel Jungwiert, soudce Evropského soudu pro lidská práva od roku 1993

Fungování bývalé Evropské komise pro lidská práva  - Jiří Mucha, soudce Ústavního soudu (člen Evropské komise pro lidská práva v letech 1993-1998)

Zastupování ČR v řízení před orgány Úmluvy - Jana Wurstová, Česká advokátní komora (bývalá ředitelka mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti)

Diskuse [… přestávka na oběd … ]

13:30 PANEL 2: ČESKÁ REPUBLIKA PŘED EVROPSKÝM SOUDEM PRO LIDSKÁ PRÁVA – BILANCE PRVNÍCH DVACETI LET

Moderuje: Jiří Kmec, kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva 

Pohled ze strany vlády  - Vít A. Schorm, vládní zmocněnec ČR před Evropským soudem pro lidská práva 

Pohled ze strany stěžovatelů - David Strupek, advokát

Pohled ze strany nevládních organizací - Barbora Bukovská, Article 19 

Pohled zevnitř Evropského soudu pro lidská práva - Eva Hubálková, kancelář Evropského soudu pro lidská práva 

Diskuse [ … přestávka na kávu … ]

15:30 PANEL 3: IMPLEMENTACE EVROPSKÉ ÚMLUVY A JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA ČESKÝMI ORGÁNY

Moderuje: Michal Bobek, Institute of European and Comparative Law, University of Oxford Faculty of Law 

Pohled Ústavního soudu - Ivo Pospíšil, vedoucí analytického oddělení Ústavního soudu 

Pohled obecných soudů  - Pavel Simon, soudce, Nejvyšší soud a Jakub Camrda, soudce, Nejvyšší správní soud

Pohled zákonodárce - Jan Kysela, Kancelář Senátu PČR a Právnická fakulta UK

Pohled správních orgánů - Jitka Morávková, Odbor všeobecné správy, Ministerstvo vnitra

Diskuse

17:00 SHRNUTÍ A ZÁVĚREČNÉ SLOVO

Jan M. Passer, předseda České společnosti pro evropské a srovnávací právo, soudce Nejvyššího správního soudu

***

REGISTRACE:

Konferenci je otevřena všem. Je však nezbytné se registrovat, a to nejpozději do 1. května 2012 na emailové adrese: 20letumluvy(zavinac)gmail.com

Při registraci uveďte prosím Vaše jméno a místo profesního působení.

Měl by Západ vzít hrozbu jaderného Íránu vážně a připravovat se na útok? Nebo by se měl s íránským jaderným programem smířit jako s realitou a doufat, že se vše časem nějak vyřeší?

Anketa z aktuálního čísla časopisu Respekt

Zora Hesová, politoložka 

Útok na Írán na základě protichůdných zpráv o nukleárním programu by byl opakováním roku 2003 s mnohem závažnějšími důsledky. Program by se nezastavil; definitivně by byly ztraceny šance na politickou změnu a nadlouho by se upevnil populistický nacionalismus; regionálně by to znamenalo vážnou nestabilitu a řadu konfliktů a zakonzervovalo by to ty, které je nutné nejvíce řešit; slibné, ale velmi křehké demokratizační procesy v arabských zemích by možná byly nenávratně poškozeny. Celá debata je špatně postavená. Jedna věc je nepřát si Írán s nukleární kapacitou, druhá věc je nepřát si tento Írán s bombou. Dnešní režim má praskliny, na jaře budou volby. Na Blízkém východě začala nová éra a mění se způsob politiky. Měli bychom jej podporovat, a ne jej pohřbívat kontraproduktivními akcemi. 

Lamis Khalilová, The German Marshall Fund of the United States 

Postavení Íránu ve světě slábne. Embargo na dovoz ropy, hospodářské sankce a izolace od světového bankovního systému dovedly zemi k 40% inflaci a 30% nezaměstnanosti. Země připomíná papiňák před výbuchem. Írán se sice snaží svět vydírat mj. i hrozbou blokády Hormuzského průlivu, která by však podle expertů trvala nanejvýš čtyři hodiny. Páteční výhrůžný proslov ajatolláha Chameneího potvrzuje, že Írán sám ztrácí půdu pod nohama. Úspěch tlaku na Írán může přinést nová metoda cukru a biče, kdy bič bude v ruce třímat EU a USA naopak nabízet dialog. Íránský jaderný program by se neměl stát skutečností, ale je třeba vzít v úvahu i řadu dalších významných faktorů.

Pokračování na Blízkovýchodních stránkách

Vyhodnocení ankety

Jasná většina tipujících prokázala solidní predikční schopnosti - na Írán do konce ledna podle všeho k žádnému rozsáhlému útoku zvenčí nedošlo. Gratuluji!

Zároveň, stydíc se, přiznávám, že jsem anketní otázku položil ze zcela sobeckých důvodů. Bohužel, cestu za poznáním Teheránu, Isfahánu apod. pohřbily termínové kolize, kvůli nimž bychom následně nestihli vyřídit víza. Expertízy Pepy Krause snad využijeme příště. 

Náhradou za cestu do Íránu se stala štreka skrze Apeninský poloostrov na Sicílii za lákadly italské mafie. Roli poučeného průvodce a nepoučeného hostitele skvěle zvládl Petr Kupka, který se organizovanému zločinu věnuje na výzkumném pobytu na univerzitě v Katánii. Petr s Tomem Šmídem nedávno vydali knihu Český organizovaný zločin, takže bylo co poslouchat a srovnávat. 

Možná časem přidám pár fotek, rozhodně ale cestu po stopách sicilské mafie doporučuji, toulky po Palermu, Katánii, Corleone, Tarpani apod. jsou rozkošné a poučné. I Neapol má své kouzlo, třebaže si od pplk. Marka Suchánka vysloužila přezdívku "Kampánské Mogadišu"... 

Reporting Europe Prize 2012

UACES and Thomson Reuters invite you to nominate a piece of outstanding journalism for the Reporting Europe Prize 2012. The Prize honours excellence in reporting on the European Union during the last 12 months. Any English-language media (print, radio, television or blog) will be accepted. The winner of the Prize will be announced at an Award Ceremony at the Thomson Reuters building in Canary Wharf,London on 24 May 2012. 


If you would like to attend, RSVP with your name and affiliation to admin@uaces.org. To find out more about the prize and to nominate visit: www.reportingeurope.eu. Deadline for nominations: 2 March 2012.