Pozvánka na sympozium k české zahraniční politice

Vážení, dovoluji si pozvat Vás na zcela první a ojedinělé multiperspektivní, multidisciplinární a multiobědové sympozium "Česká zahraniční politika a její výzkum", které proběhne 11.2. a 12.2. 2009. Kromě atraktivity prostorů Zrcadlového sálu a Hudebního salónku Ministerstva zahraničních věcí, pozvaných hostů a probíraných témat jistě není bez zajímavosti, že se sympozia aktivně zúčastní i řada pravidelných přispěvatelů Politica Mundi (více zde: http://iir.cz/events_calendar.asp?action=description&idi=86&ecid=259). Vše, co potřebujete učinit je zaregistrovat se do následujícího pátku na conference_service@iir.cz či na telefonním čísle 251 108 260, dorazit v úterý a středu 11. a 12. února na Loretánské náměstí a stát se svědky unikátní události, založení tradice akademických celorepublikových sympozií k české zahraniční politice :-)

CIA jak jste ji ještě neviděli

Včera jsem po delší době zamířil do kina na nový spektákl mých oblíbených bratrů Coenových "Po přečtení spalte" (Burn after reading). Po úspěchu filmu Tahle země není pro starý byla laťka nasazena pekelně vysoko a Po přečtení spalte po pravdě tak vysoko nevyskočilo, i když je to stále velmi dobrý film.

Celý film je postaven jako dosti černá komedie s prvky osobních dramat, herecky v něm vynikají především Brad Pitt v roli věčně energií nabitý zaměstnanec fitness centra a John Malkovich jako bývalý agent CIA propuštěný ze služby kvůli problémům s pitím. Právě přístup k CIA, která se v celém filmu má neustále spoustu informací, ale není z nich schopna vyvodit žádné důsledky, je v celém filmu asi nejvtipnější a výborně zahraný. Samozřejmě je to dotáhlé ad absurdum, nicméně výzvědné služby dostávají v tomto filmu "pěknou sodu", přestože hrají jakousi vedlejší roli. Za vše hovoří závěrečný rozhovor, následující po zametení všech stop:

CIA Superior: What did we learn, Palmer?

CIA Officer: I don't know, sir.

CIA Superior: I don't fuckin' know either. I guess we learned not to do it again.

CIA Officer: Yes, sir.

CIA Superior: I'm fucked if I know what we did.

CIA Officer: Yes, sir, it's, uh, hard to say.

CIA Superior: Jesus Fucking Christ.

A tady je celá závěrečná zametací scéna:

http://www.youtube.com/watch?v=ccaOAAScJho

Kam s nimi, s Guantanámci?

Podle všeho to vypadá, že v ČR Guantanámce s otevřenou náručí vítat nebudeme. Nejdříve se pokusím rozebrat důvody pro převzetí vězňů z Guantanáma a následně problémy s tím spojené.

Logika přijetí
Nejpodrobnější vysvětlení, proč se do převzetí Guantanámců nehrneme, představila Veronika Kuchyňková, bezpečnostní ředitelka MZV:

"Pokud vím, tak o tom česká strana neuvažuje. Ze dvou důvod: byl to od začátku americký projekt a také Česko nikdy nebylo zemí, která by proti Guantánamu výrazně protestovala, jeho logiku jsme více méně uznávali."

Oba dva argumenty se dají snadno zpochybnit. Nutnost vzniku tábora pro válečné zajatce (ponechávám stranou debatu o jejich přesném právním statut) se objeví v každém větším ozbrojeném konfliktu (dobře to dokumentuje např. tato publikace mapující nakládání s válečnými zajatci v konfliktech po druhé sv. válce). Jakkoli USA pochytaly vězně z Guantanáma samy, celé operaci podpořené i Radou bezpečnosti vyjádřila Česká republika solidaritu. NATO zde totiž poprvé ve své historii aktivovalo čl. 5 Washingtonské smlouvy tvrdící, že útok na jednoho člena organizace je považovaný za útok na členy všechny. Co víc, o dva roky později byly jednotky NATO v Afgánistánu nasazeny a i naše tam do dnes působí. Je proto s podivem a krátkozraké od vládních představitelů slyšet, že válka proti terorismu a její důsledky jsou čistě projektem USA. Má odbornice zamini přístup k tajným informacím o tom, že pominuly důvody našeho angažmá ve válce proti terorismu? Nestojí ještě dnes před Rádiem svobodná evropa v centru Prahy zátarasy a další bezpečnostní opatření právě proti teroristickým útokům?

S druhým argumentem se to má podobně. ČR sice zřejmě proti Guantanámu nikdy na bilaterálních jednáních nevystoupila, to lze těžko ověřit, nicméně minimálně v rámci rezolucí vydaných Evropskou unií a Radou Evropy (výčet zde) Guantanámo kritizovala. To, že odkazujeme na chápání naší logiky vzniku Guantanáma poněkud přehlíží fakt, že v Bílém domě sedí už jiný šéf, jenž onu logiku zcela nesdílí. I kdybychom ale v minulosti stáli za Guantanámem jako jeden muž, je to stále dostatečný důvod nyní nepomoci ho uzavřít? Velmi snadno zapomínáme na to, jak USA držely ochrannou ruku nad bezpečností Evropy po dobu studené války, že na našem území nasazovaly vlastní životy za osvobození od nacismu a neptaly se, kdo si tu šlamastiku přivodil. Nenajde se u nás dostatek ochoty na to převzít hrstku (Británie jich převzala 9) mužů?

Koho přijmeme?
Na Guantanámu se nyní nacházejí tři skupiny osob. Ti, u nichž je dostatek důkazů k postavení před soud a souzení jako teroristy. Následně ti, které americká vláda z terorismu podezírá, ale dostatek důkazů vůči nim nemá. S těmito dvěma skupinami si opravdu musí Spojené státy poradit samy, což bude pro ně dostatečný oříšek lahodící argumentům "co jste si napekli...".

Evropské země byly ale osloveny s žádostí o převzetí skupiny vězňů, u kterých se předpokládá, že jsou nevinni. Jakkoli jsem principiálně pro vyhovění této žádosti, měli bychom na ni přistoupit jen za splnění několika podmínek. Pokud máme někoho přebírat do vězení, poté by mu měl být poskytnut nejprve v USA spravedlivý proces. Jestli mámě převzít někoho jako azylanta nebo imigranta, poté by měl být nejdříve v USA finančně odškodněn za protiprávní vazbu (jak to odpovídá běžným evropským standardům). Jestliže tyto podmínky USA splní, pak se k nám může nastěhovat třeba 8 ujgurských muslimů. Těm by hrozilo při navrácení do Číny pronásledování, v USA ale nebyli odsouzeni, proto platí presumpce neviny a nepředstavují pro nás žádnou bezpečnostní hrozbu. Nás to nebude stát skoro nic, pomůžeme vyřešit lidskoprávní problém a zároveň si získáme náklonnost nové americké administrativy, jež se nám bude do budoucna určitě hodit.

PS.
V Hospodářských novinách přednesl řadu zajímavých argumentů ve prospěch Daniel Anýž, s protichůdným názorem se mu dnes postavil Tomáš Němeček, oba články stojí za přečtení.

Zapomětlivý kníže

Tož dnes ještě jedna reportážní, přímo z pupku Evropy - Evropského parlamentu. Byl jsem se tam podívat na tradiční "grilování", tedy otázky europoslanců ministrům předsednictví. Z tria Julínek, Nečas a Schwarzenberg jsem zvolil jednoznačně posledně jmenovaného.

Projev páně Schwarzenbergův byl vyrovnaný, byl jsem s ním spokojený a na ministra patřičně hrdý. Jako červená nit se jím táhla nutnost společné evropské politiky k Rusku a nutnost energetické nezávislosti, vyrovnaně hovořil i o Gaze.

Přesto však projev nebyl bez chybičky. Zcela dle očekávání zástupci Europarlamentu zmínili i Lisabonskou smlouvu (bodejť by ne, už se těch svých rozšířených pravomocí nemůžou dočkat:)). Ministr jim na otázku odpověděl následovně: "I am absolutely sure we will ratify. But I am not a member of the parliament and which day or which week of February exactly it will happen, I cannot tell you,". Že by Karel Schwarzenberg nebyl členem Parlamentu, to mě překvapilo. Já jsem Senát vždy za jednu z jeho komor považoval a občas ho tu vídám. Otázka je, jestli jen zapíral jako svatý Petr, nebo skutečně pouze zapomněl;).

Povinná četba 22. 1. 2009

V minulých dnech bylo docela těžké najít něco jiného než oslavy změny v USA, tak alespoň pár drobků:

• Profesor z LSE Conor Gearty o Gaze a mezinárodním právu.
• Dlouholetý poradce GWB Karl Rove se zastává svého bývalého šéfa.
• Muammar Kaddáfí radí v NY Times, co s Izraelem a Palestinou.
• Javier Solana vysílá signál Obamovi.

Bush nám bude chybět

Poněkud provokativní nadpis, ale někomu George Bush skutečně chybět bude, dle BBC. Třeba v Izraeli nebo v Libanonu. A například skrze Afriku Bush vyvolává pozitivní ohlas u 80 % respondentů průzkumu Pew Research Center. Po osmi letech vlády republikánského prezidenta stále převažuje pozitivní náhled na USA v zemích jako Mexiko, Brazílie, Indie či Japonsko (viz zde). U evropských zemí (VB, Francie, Španělsko, Německo) samozřejmě došlo k poměrně výraznému poklesu příznivého hodnocení USA (viz zde). Ze stejného průzkumu však také vyplynulo, že během posledních osmi let u Muslimů výrazně klesla popularita bin Ládina, stejně jako podpora sebevražedných útoků.

Nejvíce postrádat však George Bushe budou prý američtí karikaturisté a kreslíři vtipů. Dle ankety Washington Post jim bude chybět mnohé:

Matt Wuerker (Politico.com): I'm going to miss having a president like Bush who writes all his own political cartoons.

Steve Breen (The San Diego Union-Tribune): The confidence and swagger. We love to hit people in power but especially prideful people in power. I'll also miss the squinty eyes.

Signe Wilkinson (Philadelphia Daily News): Is he still president?

Podobný přehled uveřejnil i web Vanity Fair, kde vyvěsili některé karikatury bývalého prezidenta. Výše je jedna z nich, Bush the Smaller, od Paula Davise.

Entropa národů

Navrátiv se z Bruselu nemůžu než poreferovat o největším tamním spektáklu těchto dní - Entropě. Měl jsem to štěstí a viděl ji poslední den, než bylo Bulharsko zahaleno do černočerné plachty.

Prvním dojmem byla velikost samotného díla. Naživo vypadá Entropa daleko impozantněji než ne fotkách , zabírá poměrně značnou část vchodu do Rady a celé hale dominuje. Jako druhou věc zaznamenáte velký zájem o dílo samotné. V pondělní poledne Entropu studovala nejméně stovka lidí, což je asi více, než ve stejnou dobu stálo před Monou Lisou v Louvru:) Většina se zdržela řádně dlouhou dobu a koukala se na hýbající se a hrající výtvor.

Sám se musím přiznat k tomu, že se mi Entropa jako nápad líbí, problém jsem měl pouze s určitou nevyrovnaností, kdy jedna země je čokoládovou pralinkou a druhá tureckým záchodem. Bulharsko bylo již přeci jen trochu za hranicí dobrého vkusu.

Ještě zajímavější bylo diskutovat o Entropě se zástupci různých národů. Z Entropy se pro Čechy stalo dobré "ice-breakingové" téma, všichni ostatní s nimi chtějí o ní diskutovat. Zaznamenal jsem bohužel reakce pouze pár národů, ale většinou byly pochvalné a souhlasné. Například všichni Belgičani si vyložili pralinky nikoliv tak, že by Belgie produkovala dobrou čokoládu, ale tak, že jejich země je tak nudná, že asi nic lepšího vymyslet nešlo:) Kolega z holandského Senátu pak komentoval zatopené Nizozemsko následovně: "Já to plně chápu. Proti vodě bojujeme už nekolik století, no a ty mešity? Ty tam prostě dnes stojí:)". Britové se pak vůbec nedivili, že jejich ostrov v Entorpě chybí, stejný pocit měli ze své země. Slovenskou reakci bohužel nemůžu pokládat za plnohodnotnou, jelikož dotyčná byla slovenská Maďarka a s uherákem přepásaným trikolórou nadšeně souhlasila:).

Vzato kolem a kolem má Entropa mezi eurolidem celkem pozitivní přijetí. Vítězem celé kauzy je jednoznačně David Černý, ani bych se nedivil, kdyby po konci vystavování skončilo v nějaké věhlasné galerii (třebas Tate, aby se Britové mohli chodit dívat na chbějící Británii:)). Podařilo se mu kolem něj vyvolat pořádný humbuk a lidé na Entropu chodí. Poražený je asi také zřejmý - Alexandr Vondra, ze kterého si vystřelil (kterého podvedl) jeho kamarád David Černý a který se následně musel omlouvat.

Bush: z Oválné pracovny rovnou do vazby?

Když minulý týden George W. Bush ve svém závěrečném projevu hájil odchozí administrativu a když se v ten samý pátek ex-ředitel CIA Michael Hayden postavil za "enhanced interrogation techniques" včetně waterboardingu, ani jeden netušili, jak se obrazně zuby nehty brání novému trendu. V americkém tisku totiž mezi tím došlo k zvláštnímu posunu. Otevřeně a s každodenní frekvencí se na obou pobřežích začala diskutovat otázka stíhání bývalých vysokých představitelů odcházející administrativy. Aby toho nebylo málo, celý trend byl zároveň podpořen vládními úřady - v úterý vydal Výbor pro spravedlnost Sněmovny reprezentantů 500stranovou zprávu mapující obvinění z mučení, rendicí, neoprávněného odposlouchávání atd. Zpráva vyzývá k zahájení trestního stíhání, aby byla všechna tato dobře zdokumentovaná podezření ověřena před soudem. Doplňuje tak zprávu Senátního výboru pro ozbrojené síly, který vydal podobnou zprávu v prosinci. V té byla naznačena trestní odpovědnost vrcholných bushových kolegů včetně Donalda Rumsfelda.
Ve čtvrtek byl nový trend zpečetěn, když kandidát na nového ministra spravedlnosti Eric Holder odmítnul užití waterboardingu s tím, že se rovná mučení.

Jaké jsou možnosti stíhání bývalých vysoce postavených představitelů Bushovy administrativy? Jednak je možné je postavit před běžný soud a trestně stíhat jako obyčejné občany. Tato varianta se zdá být ale extrémní, rozdělující společnost, zasahující do vod "doktríny politických otázek", tvrdící, že některá rozhodnutí jsou politická rozhodnutí, nemají být proto přezoumávána soudy. Ostatně osoby, které se dopouštěly těchto excesů, dostaly retroaktivní imunitu zákonem The Military Commissions Act of 2006 a není jasné, jestli by se tato vztahovala i na vysoké vládní představitele (imunity z mezinárodního hlediska by se už na _bývalé_ vysoké státní představitele podle rozsudku MSD Kongo proti Belgii z 11.4. 2000 nevztahovaly).

Další možností je založení "komise pravdy a usmíření", kam by se zajištěnou imunitou mohli předstoupit všichni zúčastnění a dobrovolně popsat události, jak k nim došlo, kdo vydával komu jaké rozkazy, kdo je plnil a kdo to odmítal. Toto je tradiční mechanismus užívaný po celém světě zeměmi v tranzici, které se potřebují nenásilně vypořádat se svou minulostí. Smyslem by bylo zjistit přesný historický záznam událostí bez obav, že by byl někdo stíhaný a otevíraly by se staré rány.
Další variantou, která přichází do úvahy je tzv. blue-ribbon panel, komise expertů s pravomocemi vyslýchat, pátrat v archivech opět s cílem sepsat závěrečnou práci nastiňující "chain of command", vazby mezi aktéry, odpovědnosti.

Poslední možností je verdikt vnějšího tribunálu, ať už mezinárodního tělesa, což se zdá být právně i politicky vyloučené, nebo národního soudu fungujícího na bázi tzv. univerzální jurisdikce (právní možnost soudit nejvážnější zločiny i bez vazby na soudící zemi). O toto se v případě Donalda Rumfselda dvakrát pokoušela německá justice. V roce 2004 D.R. málem nedorazil do Německa na konferenci, protože zde na něj čekala podobná obvinění jako ta dnešní. V roce 2007 bylo bez výsledku ukončeno i druhé stíhání proti Rumsfeldovi.

I kdyby se nakonec nepodařilo dotáhnout do konce žádnou z nabízených možností, už nyní je učiněn precedent v tom, jak otevřeně a detailně se propírá prošetřování těch "nejvyšších" na veřejnosti. Pro budoucí generace by bylo dostatečným dědictvím Obamovy administrativy, kdyby se jí podařilo nastavit do budoucna mechanismus, který by formalizoval podobná šetření, znemožňoval utajování důležitých memorand a udílení si imunit k schování nejdůležitějších osob do bezpečí.

Projevy

Dnes je odkaz jasný:

• Inaugurační řeč Baracka Obamy a jeho nové prezidentské stránky.
• A nyní sólo pro Václava Klause: dopis G. W. Bushovi; entropická omluva do Sofie aneb já říkám, co je umění; entropický dopis Topolánkovi.

Něco na dívání

Dnes nečtěte a podívejte se na nahrávku rozhovoru s Martinem Lutherem Kingem v BBC z roku 1964.
Jímavá vzpomínka Little Rock 9. Skutečně doporučuji věnovat dvě minuty vzpomínce BBC na černošské studenty, kteří pomáhali bořit rasovou segregaci v USA. Od této události uplynulo pouze 50 let!
Na závěr něco nevážného - oslavy v japonském městě Obama.

Politické "řešení" situace v Gaze

Před týdnem jsem napsal jeden post o Gaze, ovšem nechal jsem jej rozepsaný na jiném počítači. Mezitím se k jednomu zmiňovanému tématu vyjádřil ve svém textu např. NYT či krátce a hrubě v týdeníku Euro Jefim Fištejn. Svůj post vyvěšuji až teď.

Marek Čejka zásadně kritizoval izraelský postoj vůči Palestincům, dle kterého jsou prý jejich životy považovány za méně cenné ve srovnání s těmi izraelskými. Toto klasické a přirozené vymezení „My“ vůči „Ono“ – princip, který mnohé společnosti drží pohromadě, však mnoho neříká o možném řešení konfliktu. Pozitivnější pohled Izraelců na Palestince spor obou stran dle mého nevyřeší. Jaké je politické řešení současné krize, alespoň ve střednědobém horizontu? Platí Luttwakovo „Give War a Chance“ s tím, že nejasné kompromisní řešení konflikt pouze „zakonzervuje“, aby se o pár let později rozhořel znovu a více? Radikální Krauthammer by asi souhlasil:

Such a deal would buy Israel maybe a couple of years. After which, Round Two -- with Hamas rockets by then killing civilians in Tel Aviv, making Ben-Gurion airport unusable and reaching Israel's nuclear reactor in Dimona.

A nebo je možné říci, že podobné vojenské řešení je kontraproduktivní a naopak extremisty posiluje? Existuje pouze politické řešení sporu za dohledu velmocí?

Pokud tedy docházíme k základu možného dalšího uspořádání, je ještě vůbec udržitelné „two-state solution“, tedy dva samostatné státy – Izraelský a Palestinský? Například John Bolton navrhuje „three-state solution“, tedy přičlenění Gazy k Egyptu a Západního břehu k Jordánsku. To by však tyto státy musely být ochotné si tento „horký brambor“ nechat předat do rukou… Asi těžko, že? Prozatím tedy zbývá jen střední cesta – konec vojenského zásahu Izraele, neúčinné mezinárodní pozorovatelské síly a za několik let „druhé kolo“.

Povinná četba 18. 1. 2009

Víkendový výběr:

• Editorial IHT - Bushovo Guantanámo
• Colin Powell: Obnovme společně Ameriku
• Zahraniční komisařka EU Margaret Wallströmová o Entropě
• Bushova rozlučková řeč
• Medveděv - za vše může Ukrajina
• Ekonomický výhled OSN na rok 2009 (pdf, 188 stran)
• Jordánský princ Hassan o Gaze
• Ian Buruma k Číně, demokracii a lidským právům
• Harvardský profesor Joseph Nye o potížích s právem na sebeurčení
• Profesor z Cornell University Mike Dorf o principu proporcionality v Gaze

Gaza: Značně kontrastní postoje dvou potomků obětí holocaustu

Arnošt Lustig: Mrzí mě, že český tisk, v znepokojujícím rozsahu, straní té druhé straně, oklamán arabskou propagandou, která je stejně prolhaná jako kdysi nacistická propaganda pana Goebbelse.
http://pravo.novinky.cz/minule/p012a06e.php


Gerald Kaufman, UK Labour Party legislator: "My grandmother was ill in bed when the Nazis came to her home town.... A German soldier shot her dead in her bed, he said. My grandmother did not die to provide cover for Israeli soldiers murdering Palestinian grandmothers in Gaza," the MP said.

http://www.haaretz.com/hasen/spages/1055922.html

Povinná četba 16. 1. 2009

• Libertas v Polsku - pane Rokkane, máme další cleavage!
• Konflikt v Gaze a mezinárodní právo - rezoluce OSN, zprávy a výroky představitelů OSN, Mezinárodního výboru Červeného kříže apod.)
• Ben Bernanke: Co s krizí? - nečetl jsem, jen jsem narazil na odkaz. Kdyby se někomu chtěl udělat stručný srozumitelný výcuc, je plně podporován!
• Rezoluce Rady pro lidská práva OSN ke Gaze (originál tu) - Rada dle očekávání silně odsoudila válečné akce izraelské armády v Gaze, které vedly k masivním hrubým porušováním lidských práv palestinského lidu (docela zajímavý odskok od práv jednotlivce k právům kolektivním - rezoluce říká "human rights of the Palestinian people"). Vyzývá okupační mocnost Izrael k okamžitému ukončení operací a ke stažení z Gazy a také dává vzniknout "fact-finding mission", která prozkoumá porušování lidských práv Palestinců. Jako obvykle (Rada se v tomto ohledu oproti Komisi vůbec nezměnila), rezoluce je čistě jednostranně zaměřená proti Izraeli, o palestinských raketách se nedočteme nic. Ostatně, záznam hlasování hovoří za mnohé - proti rezoluci si troufla hlasovat jen Kanada (USA v Radě nejsou), 13 států se zdrželo (7 z EU, 3 další evropské a Korea, Japonsko a Kamerun) a 33 států hlasovalo pro (tedy asijské státy - včetně Číny či Indie, africké a jihoamerické - včetně Argentiny, Brazílie či Mexika, a také Rusko a Azerbajdžán).
• Joschka Fischer k Rusku.
• Budoucí americká stálá zástupkyně u OSN Susan E. Rice před Senátem.
• Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph E. Stiglitz o cestě z krize.
• Timothy Garton Ash o spuštění íránské BBC.
• Dahlia Lithwick a Phillipe Sands k novým skutečnostem o mučení za Bushovy éry. Kdyby to někoho zaujalo, od Sandse mám v kanceláři knihu "Torture Team".
• Paul Krugman o možnosti přezkoumání zločinů za Bushovy vlády.
• Harvardský profesor Joseph S. Nye o nástrahách pro americkou zahraniční politiku.

Batman ochráncem rule of law

Tom Blažek ve svém postu na Jiném právu přesvědčivě poukázal na jedno z hlavních témat batmanovského filmu Dark Knight, tedy konkurenci principů bezpečnosti a svobody v rámci současné liberální demokracie. Tom se přiklonil k interpretaci filmu jakožto „…varování před nebezpečím odstranění bariér, které nám vláda práva klade v liberálních demokraciích“. Hlavním důvodem pro tento závěr má být především „ … otázka (ne)úplatnosti mocí. Zde je tím, kdo plně obstojí, Batman, což je však v podstatě comicsový hrdina. Je však něčeho podobného schopný „řadový“ člověk? Státní návladní Dent v tomto ohledu fatálně selhává“. Této interpretaci rozumím, nicméně myslím, že je možné ji zpochybnit nebo alespoň velmi výrazně doplnit.

Zápletka filmu může být vnímána nejen na úrovni sporu právních principů v rámci liberální demokracie, ale i na poli mezinárodních vztahů, kde chaos vyvolávající teroristé (Joker) čelí nejen legálním prostředkům států a jejich organizací, ale i nekodifikované nadnárodní autoritě a moci USA (Batman). Nemusíme však rozebírat paralely s teoriemi hegemonické stability. Důležité pro moji argumentaci zde jsou především tři body.

1. Batman má nebývalé schopnosti.
Výrazné schopnosti Batmana jsou v příběhu velmi důležité. Ukáží se například v jeho možnosti nerespektovat omezení národní jurisdikce při únosu bankéře mafie z Hongkongu nebo ve scéně, kde se s gothamskou kriminalitou pokouší bojovat i „řadoví“ občané převlečení do batmanovského kostýmu („copycats with guns“). Když ostatní „Batmany“ i kriminálníky Batman odzbrojí, ptá se ho jeden napodobovatel:

„BATMAN“: What gives you the right?! What's the difference between you and me?!
BATMAN: I'm not wearing hockey pads.

„Nenosím hokejové chrániče“? Základní rozdíl je tedy v moci, v efektivitě? Ve formě, nikoliv v obsahu? Je zřejmé, že moc a schopnosti Batmana jsou při zvažování jeho postavení a jeho práva bojovat proti Jokerovi považovány ve filmu za velmi důležité.

2. Batman je jen člověk.
Je třeba si uvědomit, že Batman není klasický „comicsový hrdina“ typu Supermana, který má nadpřirozené schopnosti, ale je jen „řadový“ občan s velmi neobvyklými technickými možnostmi. To je zdůrazněno hned na začátku filmu v rozhovoru Bruce Wayna (tj. Batmana) s jeho sluhou Alfredem, po návratu z náročné akce:

ALFRED: Know your limits, Master Wayne.
WAYNE: Batman has no limits.
ALFRED: Well, you do, sir.
WAYNE: I can't afford to know them.

3. Batman využívá své schopnosti k ochraně práva a řádu, ale jeho legitimita je sporná.
„Řadoví“ občané (napodobovatelé Batmana, Dent) a vlastně ani „řadoví“ kriminálníci (mafie města Gotham) proti anarchistickému Jokerovi nic nezmohou. Jedním z důležitých témat filmu je právě křehkost řádu západní civilizace, který si sám s mimořádnými hrozbami poradit nedokáže a může být jednoduše zbořen. Tento argument je zásadní v okamžiku, kdy Joker mluví k zohyzděnému Dentovi a převádí ho na „temnou stranu síly“:

JOKER: Nobody panics when the expected people get killed. Nobody panics when things go according to plan, even if the plan is horrifying. If I tell the press that tomorrow a gangbanger will get shot, or a truckload of soldiers will be blown up, nobody panics. Because it's all part of the plan. But when I say that one little old mayor will die, everybody loses their minds! Introduce a little anarchy, you upset the established order and everything becomes chaos. I'm an agent of chaos.

Nebo v jiné scéně:

JOKER: Their morals, their code... it's a bad joke. Dropped at the first sign of trouble. … when the chip are down, these civilized people... they'll eat each other.

Když dochází k násilí podle plánu, je vše ok. Jakmile přichází chaos nebo problém, je zle. Je na „zvyku dodržovat plán“ založena stabilita naší civilizace? Nestačí jedno malé postrčení, aby se celá konstrukce zbořila? Právě proto je zde Batman, který proti tomuto nebezpečí bojuje v případě nutnosti i nekonvenčními prostředky. Je pravdou, že například ve scéně s dvěma podminovanými trajekty plnými lidí se po nervy drásajícím rozhodování ukáže vlastně dobrý (tedy v daném okamžiku neracionální?) charakter běžných občanů Gotham City (nevyhodit do povětří druhý trajekt jako způsob sebezáchrany), nicméně to samo o sobě by Jokerovi nezabránilo zmáčknout vlastní detonátor, kterým by nechal vyhodit do povětří obě lodi zároveň. V tom mu zabrání až Batman. A při té příležitosti dojde k zásadnímu dialogu mezi Batmanem a Jokerem:

JOKER: You truly are incorruptible, aren't you? You won't kill me out of some misplaced sense of selfrighteousness... and I won't kill you because you're too much fun. We're going to do this forever.

A podobně i v jiné scéně:

BATMAN: Then why do you want to kill me?
JOKER: I don't want to kill you. What would I do without you? … You. Complete. Me.

Film Dark Knight ukazuje střet dvou principů, chaosu a řádu. Spor sil, které zde budou vždy. Film tvrdí, že k ochraně řádu je mnohdy potřeba mimořádných prostředků. To je ukázáno na více místech, nejen skrze hypermoderní Batmanův odposlouchávací přístroj, který pomocí mobilních telefonů dokáže sledovat a odposlouchávat každého ve městě (a po svém využití je zničen), ale i v neustále se vracejícím tématu selhávání „řádných“ lidí v boji s Chaosem. Sice souhlasím s tím, že poslední příběh Batmana obsahuje „varování před nebezpečím odstranění bariér, které nám vláda práva klade v liberálních demokraciích“, ale dle mého názoru film říká především to, že mimořádné posunutí těchto bariér je k ochraně Řádu často nezbytné.

Sarko - nejvýraznější aktér svétové politiky???

I jeden z Hubových posledních článků mě donutil zamyslet se nad mediálním pokrytím, které se dostává současnému francouzskému prezidentovi Nicolasu Sarkozymu. V následujících řádcích se pokusím představit faktory, které mohly jeho současné "záření" ovlivnit. A které mohou ovlivnit průvěh českého předsednictví.

1.) Přirozenost - Sarkozy nemůže být politikem-sucharem, hyperaktivita je mu zjevně vrozená. Na druhou stranu mu v genetickém fondu i přes ne příliš statnou postavu nelze upřít značnou dávku osobního šarmu. Sarkozy je osobnost.

2.) Absence lídrů - s celým světem natěšený na Obamovu změnu se na Bushe poněkud zapomnělo. Nudný Brown v Británii snad ani nemá ambice být světovým státníkem. Merkelová se stará o vnitřní problémy svého Německa. Je tu někdo jiný? Nikoliv. Sarko má volné pole působnosti.

3.) Domácí scéna - ačkoliv je na tom s popularitou co se týče vnitřní politiky stále bídně -dle průzkumů mu nevěří 56 procent Francouzů, zahraniční politika je něco jiného. Francouzi touží po zašlé "grandeur" a zahraniční eskapády svého prezidenta podporují.

4.) Domácí scéna II. - Sarkozyho další výhodou je kritický stav Parti socialiste. V rozhádané straně nedávno boj o předsednické místo prohrála Sarkozyho konkurentka Royalová a do čela nastoupila Aubryová. Bude chvíli trvat, než stranu zkrotí.

5.) České předsednictví - rozhodně nemyslím s ohledem na jeho případnou slabost, ale spíše na to, jak Sarko chápe, kdo nastupuje po něm (cikáni z gumáků nebyli asi až tak daleko:-)). Sarkozy nečeká větší odpor a pokračuje na své akční vlně.

Celkově vzato nám francouzské předpředsednictví byl čert dlužen, zvláště s aktivním Sarkozym v čele. Lze očekávat, že pokud Česko nedosáhne většího úspěchu, bude se muset smířit s větší či menší měrou sarkointerference do svého evropského lodivodství. Následující měsíce ukáží.

Povinná četba 15. 1. 2009

Po chvilce odmlčení doplním, co vám mohlo uniknout:

• Maďarský MEP a profesor politologie z University College London György Schöpflin označuje současné slovensko-maďarské vztahy za "studenou válku" a dumá nad možnostmi EU co s tím.
• Napravuji Gaza-deficit a posílám odkaz na výběr odkazů Stephena Walta.
• Realismus a waterboarding (mučení) - zajímavý pohled S. Walta.
• Článek na EUObserver o tom, kterak Topolánek málo podpořil Lisabonskou smlouvu při projevu k europoslancům ve Štrasburku.
• Zbigniew Brzezinski o americko-čínských vztazích - volání po prohloubení spolupráce a zahájení neformálních schůzek G2, včetně hlubokých diskuzí prezidentů.
• Pokračujeme v článcích titánů: Henry Kissinger o novém světovém řádu.
• Terry Miller o pozitivní korelaci mezi ekonomickou svobodou a národních důchodem - svobodnější ekonomiky podporují nejen prosperitu, ale i politickou svobodu a ochranu životního prostředí. Nejvíce si meziročně pohoršily Zimbabwe a Venezuela, naopak na špici se drží Hong Kong, Singapur, Austrálie, Irsko, Nový Zéland a USA.
• "Skutečný mučedník" - WSJ o Palachovi.
• Havel a spol. o Gaze - zhruba to, co byste od Havla očekávali. A zhruba to, co byste také chtěli, ale víte, že to není tak jednoduché...
• Human Rights Watch a Freedom House vydávají své zprávy o stavu svobody a demokracie, respektive lidských práv ve světě.
• Vojtěch Šimíček (soudce NSS) o tom, zda prezident republiky může odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy. Podle pana docenta může a nelze jej právně jakkoliv nutit k podpisu smlouvy, s níž nesouhlasí. Uvidíme, na jak hrdinskou roli si pan prezident troufne při (ne)podpisu Římského statutu (Mezinárodního trestního soudu) a Lisabonské smlouvy.
• Izraelské válečné zločiny v Gaze - užití silných granátů v obydlených oblastech s vědomím možnosti mnoha mrtvých civilistů, užití zakázaných zbraní, držení Palestinců jako živých štítů, útoky na zdravotnická zařízení, zabití velkého počtu policistů, kteří neměli vojenské úkoly.
• Daniel Schwammenthal - Evropou obchází strašidlo antisemitismu.
• Americký filosof Michael Walzer o proporcionalitě v souvislosti s konfliktem v Gaze. Doporučuji!!

Doufám, že si vyberete. Pěkné počtení!

Konflikt v obrazoch

The Big Picture, jedna z najzaujímavejších stránok venovaná aktuálnej reportážnej fotografii, reportuje z Gazy:
31. 12. 2008
7. 1. 2008

Povinná četba 12. 1. 2009

Moc práce, prostoru pro kratochvilnější četbu málo, proto jen drobečky:

• Velmi zajímavý Fareed Zakaria o tom, že izraelská ofenziva může být nepěkně kontraproduktivní, protože výrazně zhoršuje pozici umírněných arabských států (Jordánsko, Egypt, Saúdská Arábie) a posiluje tradičně halasnou rétoriku Íránu, který se v očích "arabské ulice" stává jediným pravým ochráncem trpících Palestinců. Írán a libanonský Hizballáh dokonce vyzýval Egypťany a spol., aby dali svým vládcům pořádně najevo, že se jim alespoň ze začátku zdrženlivé chování nelíbí. Pokud chtěl Izrael atakem na Hamás, íránského to chráněnce, oslabit Írán, pak se mu povedl spíše opak - Ahmadinedžád nemusí vysvětlovat, proč jsou ceny ropy tak nízké a ekonomice se úplně nedaří, ale vystačí si s pár protiizraelskými frázemi.
• Týden přináší francouzské reakce na nefungující předsednictví.
• Právní autority o tom, jak se vyrovnat s osmi lety vládnutí G. W. Bushe, během nějž mimo jiné docházelo k mučení a rozsáhlým zásahům do osobní svobody. Profesor z Yale Law School Jack M. Balkin a Charles Fried z Harvardu - naše rozsáhlá neocon anti-LPM klika ať to raději nečte...
• Bývalý americký velvyslanec u OSN John Bolton o neobvyklé americké abstenci. USA se při hlasování o britské rezoluci 1860 volající po ukončení násilí v Gaze vzdaly hlasování, čímž se rozešly se svou tradiční praxí zastánce izraelských aktivit na půdě Rady bezpečnosti. Bolton vypočítává, proč nehlasování Spojené státy oslabuje, jak k němu došlo a proč potěšilo Obamu.
• David Marsh o napětí v eurozóně, aneb Německo versus Jih EU v čele s Francií.

ANKETA: Kdo bude předsedou vlády ČR v momentu převzetí funkce předsednictví EU?

Nový rok začal pre českú politickú garnitúru veľmi intenzívne. Každý tušil, že viesť Úniu bude náročné, ale neviem, či premiér, prezident a celá vláda naplno počítali s tým ako dôsledne budú v súvislosti s predsedníctvom v podstate od prvých minút a hodín vtiahnutí do kontinentálneho a globálneho diania.
My sme sa vás v poslednej ankete pýtali, na to, kto bude za Českú republiku predsednícke žezlo v roli premiéra preberať. Sme radi, že sa potvrdilo, že čitatelia tohto bloku sú politicky veľmi gramotní. Ukázalo sa totiž, že absolútna väčšina z vás (53 z 66) správne predpokladala, že Mirek Topolánek zostane premiérom aj na začiatku roka 2009, aj keď jeho pozícia bola nahnutá (ktovie, ako by sa situácia vyvinula, keby mu Pavel Bém na sneme dokázal lepšie kontrovať).
Je na čase vyhlásiť anketu novú. Presunieme sa z prostredia českej politiky opäť na pole medzinárodných vzťahov. Izraelsko-palestínske vzťahy sú dlhodobo nepriaznivé a čas od času vyústia do krvavého konfliktu. Postoje oboch strán majú svojich zástancov a odporcov. My samozrejme v rámci tolerancie odlišných názorov nechceme súdiť váš vlastný postoj. Zaujíma nás ale, či si myslíte, že sa niekomu podarí tento spor adekvátne vyriešiť. A komu?

Dryml sobě obhájcem na ČT24

Sledujte od 1:04:00. Přiznám se, nevěřil jsem. Mé institucionální zařazení mi asi nedovolí komentovat více, ale vy to určitě zvládnete:)

http://www.ct24.cz/vysilani/2009/01/11/209411030510111-13:05-otazky-vaclava-moravce-2-cast/

Rusko se nezmění

Po delší době se ozývám na blog. Pauza způsobená tím, že jsem neměl světu co říci, končí, protože není plyn, který by být měl. Nebudu příliš akcentovat, jaké to se sebou nese komplikace, všichni to ostatně víme.
Pozastavím se krátce u jednoho fenoménu, který se týká především některých západoevropských elit, ale i části českých elit (teď tedy nevím, jestli to nedat do uvozovek, protože většina představitelů ČSSD a všichni bolševici si označení elita rozhodně nezaslouží, ale budiž…). Tito bláhoví lidé totiž pořád čekají, že Rusko se změní k obrazu jejich, neustále s nadějí očekávají, že s Ruskem bude rozumná řeč, že se z něj stane spolehlivý a odpovědný partner. Rusko (resp. v letech 1917 - 1991 SSSR) již nesčetněkrát dokázalo, že spolehlivým partnerem nikdy nebude a že jeho vliv stojí pouze na vojenské síle (a později tedy na surovinovém bohatství) a tuto svoji sílu bude uplatňovat naprosto neurvale a téměř při jakékoliv příležitosti. Rusko se chová jako banánová republika a nic na tom nemění ani fakt, že Ukrajina není na této aktuální situaci také bez viny. Je to vyděračský a nespolehlivý partner a celá situace jenom volá po tom, aby byl akcelerován a dokončen projekt Nabucco a aby do Evropy proudil plyn z oblastí, kde Rusko nebude mít přímý vliv na dodávky. Ostatně říká si o to samo – kdyby chodily dodávky včas a nebyly zneužívány k politickým cílům, tak člověk i může vidět Rusko jako vcelku rozumného partnera.
A že se Rusko měnit nebude, k tomu není třeba silných argumentů – učí nás tomu celé dějiny a přečtete – li s třeba skvělou knihu Richarda Pipese Rusko za starého režimu, pochopíte mnohé.

Facebook: When People Say Waltz I Say Wendt

Narazila som na Facebook skupinu "When People Say Waltz I Say Wendt" a do pozornosti odporúčam aktivitu jedného jej člena, Peera Schoutena, ktorý založil web Theory Talks, kde sa dajú nájsť aktuálne interview s najvýznamnejšími teoretikmi v odbore (medzi posledných dotazovaných patrili napr. Wendt, Nye, Lijphart, Keohane, Wallerstein, Krasner a ďalší).
A potom že "surfovanie" na Facebooku pred skúškou je zabitý čas. :-)

Načo diverzifikovať?

Aj v tomto zmysle, čo bolo možno sčasti myslené vážne, sčasti cielené na zobudenie niektorých podriemkavajúcich divákov, zaznelo vyjadrenie z úst člena predstavenstva spoločnosti RWE Transgas Wolfganga Petersa počas jeho zaujímavého vystúpenia na konferencii o energetickej bezpečnosti kaspického regiónu, ktorú na FSS organizoval Mezinárodní politologický ústav. Ešte vtedy, koncom roka 2008, sa viera niektorých v komfortnosť riešenia energetickej situácie strednej a východnej Európy prostredníctvom výlučného, alebo aspoň značne prevažujúceho spoliehania na ruský plyn, videla neotrasiteľná.

Možno by bolo zaujímavé dohľadať názory jednotlivých odborníkov na energetiku z decembra 2008, porovnať ich s názormi z januára 2009, a pokúsiť sa vysledovať príčinnú súvislosť medzi miestom ich bydliska a prípadnými zmenami v ich postojoch k otázke dodávkam plynu. Ak sa o to niekto pokúsi, verím, že Politica Mundi poskytne dôstojnú platformu pre prezentovanie zistení :-).

Riešenie tejto logickej hádanky však nateraz bude musieť počkať. Na Slovensku sa debata odohráva v iných rovinách. Decision-makeri riešia otázku, čo bude s krajinou o 9 dní, kedy plyn zrejme definitívne nebude (na ich obranu treba povedať, že si problém energetickej závislosti Slovenska všimli niektoré relevantné orgány už skôr, viď napr. článok SAC). Akademická verejnosť, zdá sa, mlčí (prípadné linky na vyjadrenia slovenských odborníkov na energetiku vítam v diskusii, z českého prostredia stojí za zmienku komentár analytika z Cyrrusu), a laická verejnosť nakupuje elektrické ohrievače, plánuje sťahovanie k príbuzným, dovolenku v Thajsku, alebo dočasnú energetickú emigráciu na západ. Slušný počet obyvateľov sa snaží vytesňovať spravodajstvo z Balkánu v slovenských médiách (aj vo svetových) a v záujme zachovania pokoja optimisticky tvrdí, že "do 9 dní sa tí Rusi s tými Ukrajincami snáď nejak dohodnú".

Premiér Fico ukázal schopnosť identifikovať príležitosť premeny snáď každej situácie v preferencie a populárnou "power speech" dal voličovi vedieť, že je preňho na prvom mieste pred akýmikoľvek medzinárodnými záväzkami (SME, viď box "Fico je ochotný porušiť zmluvu s EÚ"). Racionálny postoj, inak by preferencie mohli doslova "zamrznúť".

Proti opätovnému spusteniu druhého bloku elektrárne v Jaslovských Bohuniciach sa prekvapivo nijak ostro nevyjadrili zástupcovia EÚ, nespokojnosť s týmto rozhodnutím však vyjadrilo hnutie Greenpeace, ktoré zároveň za riešenie navrhlo šetriť plynom. Možno by bolo vhodné niektorým aktivistom pripomenúť, že v sofijskej ZOO mrznú aj zvieratká.

Túto voľnú úvahu s podtitulom "Aj tak som vždy chcela vidieť Thajsko" zakončím netypickým vyjadrením nádeje, že tento článok bude, aj vďaka správam, ako je táto, neaktuálny čo najskôr a vtipom, ktorý mi včera prišiel e-mailom od občana toho správneho štátu, ktorého decision-makeri vedia, že Nórsko nie je len o lososoch a Röyksopp:

TELEGRAM z Ruska: Gratulujeme k zavedeniu eura STOP plyn STOP ropa STOP

Pre Politica Mundi Jana Kovačovská, Bratislava

Povinná četba 9. 1. 2009

Tak zatím držím frekvenci nad očekávání!

• Roger Altman v novém čísle Foreign Affairs o geopolitických důsledcích ekonomické krize.
• Profesor mezinárodních vztahů na Harvardu Stephen Walt o tom, zda byl Bush úspěšným realistou (moc ne).
• Bill Schabas rozhořčen chováním britského soudu, který neuposlechl předběžné opatření Evropského soudu pro lidská práva a pokračoval ve vydávání dvou Iráčanů z britských rukou v Iráku.
• Wall Street Journal pochvalně o českém předsednictví.
• Timothy Garton Ash kritizuje EU za dvě velké promarněné šance pro její zahraniční politiku - Gazu a ruský plyn. Stejně jako během konfliktu v Jugoslávii, okno pro "hodinu Evropy" se mohlo otevřít, leč bylo ještě přibouchnuto okenicí vlastní slabosti a nejednoty. Přitom v období, kdy jeden americký prezident už nic moc dělat nemůže a druhý ještě nemůže, se aktivní EU přímo nabízela. Jenže ani české předsednictví, ani Nicolas "L'Europe, c'est moi" Sarkozy potřebný impuls nepřinesli. Ash prezentuje poněkud zoufalý a nereálný návrh, co s tím.

Povinná četba 8. 1. 2009

Aby vám i nám něco z mezinárodního dění neuniklo, pokusím se s pravidelnou frekvencí na blog umísťovat odkazy na zajímavé články. Jakýkoliv další odkaz je vždy vítán v komentáři.

• Klasický Václav Klaus ve Financial Times - ostrý a neomylný. A pohled bloggera FT Tonyho Barbera na našeho prezidenta.
• Karel Schwarzenberg o našem předsednictví - ekonomie a Rusko, nic extra.
• Profesor ekonomie z Mnichovské univerzity Hans-Werner Sinn o překvapivé neúčasti německého zástupce na schůzce Sarkozy - Brown - Barosso. Důvody: Německo na tom není zatím tak zle (žádná realitní bublina, nejnižší nezaměstnanost za 16 let) nebo se už Unie Němcům zajídá?
• Profesor mezinárodních vztahů z Harvardu Stephen M. Walt o kolegovi Samu Huntingtonovi. Předchází jej rovněž zajímavý příspěvek Minxin Peie.
• Návrat spravedlivých válek? Docela kontroverzní článek předního římskokatolického filosofa Roberta Spaemanna.
• A nyní várka k Palestině. Začínáme profláklými mediálními celebritami: přehledný a zajímavý Thomas L. Friedman a sen Rogera Cohena.
• "Skoro vše, k čemu jste byli vedeni věřit o Gaze, je špatně" profesor Rashid Khalidi z Columbia University vám řekne proč (například proč většina obyvatel Gazy nežije ve svém domově dobrovolně).
• Doporučuji analýzu Stratforu na téma Hamás a arabské státy (aneb Egypt teď sousedí s Íránem).
• Profesor mezinárodních vztahů z Oxfordu Avi Shlaim svou zemi vůbec nešetří. Článek, který se bude hodně líbit Marovi Čejkovi.
• Jimmy Carter o tom, že konfliktu v Gaze šlo zabránit.

V období hlídání testů toho člověk přečte docela dost :-)

Lisabonská smlouva? A to je jako co?

Po téměř měsíční prodlevě se dostávám k jednomu rozkošnému výzkumu CVVM, který zase poodhalil kousek našeho ignorantství. Lisabonská smlouva, pojem přetřásaný nejméně půlroku na předních stránkách novin, je velmi dobře známa pouze 5 % respondentů a 19 % je známa. To znamená, že zhruba čtvrtina naší populace starší 15 let zhruba tuší, co se děje za hranicemi obce. Výhledy na nějakou evropskou demokracii či Habermasovská panevropská referenda tedy ještě ani nedorazily do říše snů. Jinak pro úplnost, 43 % jenom matně tuší, co LS znamená, 33 % neví vůbec. Pozoruhodné je, že počet nic netušících vzrostl od září 2008 o 6 %, úsměvné.
Jinak muži jsou se smlouvou obeznámeni lépe, tady se však nabízí alternativní vysvětlení - mužům dělá větší problém přiznat svou nevědomost, CVVM by tedy mohlo na závěr zařadit nějaký test znalostí, aby se ověřila pravdivost výpovědí. Dle očekávání, vzdělanější část populace o LS ví víc.
Ještě lépe vypovídající čísla o zájmu veřejnosti přinášejí názory na dostatečnost informování o Lisabonu, plných 76 % se cítí být informováno málo! Nedostatek informací přitom pociťují spíše lidé s nižším formálním vzděláním a ženy. Kromě poplatků u lékaře a radaru přitom nevím o tématu, které by bylo debatováno častěji. Není bez zajímavosti (copyright na slovní spojení: Marek Čejka), že čísla se u žádné kategorie v průběhu roku nijak závažně neměnila. Tento trend ostatně potvrzuje další měřená kategorie, kterou představuje míra zájmu o LS ze strany respondentů - ti, kdo pouze matně tuší či neví, co Lisabon znamená, se nezajímají. Ale zároveň si stěžují, že nejsou dostatečně informováni. Obávám se, že s takovou masou lidu bude těžké pořízení na jakémkoliv tématu, které se vysvětluje hůře než jednou větou nebo se jí dotkne tak bezprostředně, jako vzdání se jednoho piva ve prospěch návštěvy lékaře.
Na závěr mě napadá ještě jeden typický aspekt - lidé, kteří vědí a zajímají se, čtou tisk a sledují pořady, které informují o LS kvalitně (HN, diskuze později večer na ČT2). Ti, kteří nevědí a nezajímají se, buď nečtou nebo čtou, co snídala Lucie Borhyová. Ti , kteří matně vědí a možná by se i zajímali, čtou mainstream typu DNES, kde se o EU také moc kvalitně neinformuje. Zřejmě začarovaný kruh.
Osobní douška: občas jsem s některým z kolegů přednášel vyučujícím ze ZŠ nebo SŠ o evropské integraci, tedy publiku, které by mělo být obeznámeno a zajímat se, nicméně skutečná úroveň vědomostí a diskuze se až na výjimky nepohybovala nikterak vysoko. Na druhé straně, často mě potěšil zájem a překvapení z perspektivy, jakou lze EU též sledovat. Zájem o informace by snad šel u této důležité cílové skupiny vystopovat, ale lidé, kteří by je uměli s porozuměním problému jednoduše a poutavě podat, zřejmě nejsou. A pokud náhodou jsou, dají přednost něčemu jinému... Ale to teď střílím do vlastních řad :)

Autorita o izraelské akci

Nathan Šaranský o izraelsko-palestinských vztazích ve WSJ; na nikom nezůstává nit suchá. Všichni se chovají racionálně, ale jedna strana ještě o něco racionálněji aneb kdyby ta televize nebyla.

Dodatek: šlo lehce vytušit, komu bude WSJ ve sporu stranit, dnes dostal prostor i Bibi Netanjahu. Jeho sugestivní proslov, o tom, že když se jedná o právo na sebeobranu, neexistuje v Izraeli opozice a koalice, ale jen jednotný Izrael, čtěte zde.

Propaganda war: trusting what we see? (BBC - Paul Reynolds - Gaza)

Zajímavý článek ze stránek BBC:
http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/7809371.stm

Marek Čejka: Zde jsou mé odpovědi na níže uvedené dotazy:

Autor má ve všem pravdu: Až na to, že obyvatelé Gazy si Hamas sami zvolili za svého politického představitele.

Zvolení Hamásu ve volbách bylo demokratické rozhodnutí, se kterým je možné těžko polemizovat. Zavádění demokratických metod na Blízkém východě bylo mj. jedním z hlavních cílů politiky odcházejícího amerického prezidenta. Jen dodávám, že v silách Izraele bylo kandidátku Hamásu zakázat. Pokud to nebylo učiněno, lze lidem těžko vyčítat jejich vlastní rozhodnutí.

…Ledaže by někomu na Západě vadilo, že si Palestinci nezvolili právě toho koho by si (podle něčích názorů) správně zvolit měli…

Zde bych rád připomněl slova Fareeda Zakarii:
Američané a Arabové na toto téma (lidských práv a demokratizace Blízkého východu) mluvili během dlouhých let několikrát. Když požadoval prezident Clinton po palestinském vůdci Jásiru Arafatovi, aby souhlasil s mírovým plánem z Camp Davidu, poukázal Arafat údajně na to, jaký to bude mít dopad: „Poslechnu-li vás, bude zítra u moci Hamás“.
Princ Bandar bin Sultán, nejotevřenější z mluvčích saúdské monarchie, často americké úředníky upozorňuje, že pokud budou na jeho vládu příliš naléhat, pravděpodobnou alternativou režimu nebude jeffersonovská demokracie, ale teokracie tálibánského ražení.

Zakaria, F.: Budoucnost svobody, Academia, Praha 2004, str. 147-148

Až na to, že "tak málo mrtvých" na straně Izraele není důkazem útlocitnosti a humánnosti palestinských teroristů, ale je způsobeno pouze nedokonalostí jejich výzbroje a především důslednou obrannou taktikou Izraele.

Nikdy jsem neobhajoval ani nebudu obhajovat taktiku násilí ze strany Hamásu. Teď čistě technická věc: rakety Hamásu jsou přes zvyšující se dolet stále relativně primitivní co se týká přesnosti. Tisíce jich nezasáhly žádný cíl, některé dokonce padly přímo do pásma Gazy. Pokud by byly rakety přesnější, mám za to, že by Hamás usiloval hlavně o zasažení strategických cílů v Izraeli (ministerstva, vládní budovy, vojenské cíle atd.). Je samozřejmě možné, že by Hamás ostřeloval civilní cíle i takto, protože považuje vzhledem k povinné branné službě mužů a žen všechny Izraelce za vojáky. Tato filozofie Hamásu vyznávající kolektivní vinu všech Izraelců je dle mého názoru hluboce negativní a destruktivní.

Až na to, že Hamás neupustil od sebevražedných útoků nýbrž Izraelská obranná taktika dělá tyto útoky čím dál méně proveditelnými.

Pozastavení sebevražedných útoků bylo jistou snahou Hamásu o změnu svého image po vítězství ve volbách. Výstavba separační bariéry sice průnik teroristů na izraelské území částečně omezila, z vlastní zkušenosti ale vím, že např. ze Západního břehu se lze stále do Izraele dostat relativně snadno. Nehledě na to, že pásmo Gazy bylo ohraničeno bariérou už dávno před započetím výstavby zdi kolem Západního břehu, přesto z něj v době největší intenzity sebevražedných atentátů pronikla řada palestinských teroristů.

Až na to, že veškerá "diskriminace" Palestinců ze strany Izraele je pouze sebeobranou, která má zabránit neustávajícím útokům na životy jeho občanů.(Dr No)

Zde musím odkázat na izraelské statistiky, které prokazují hluboký nepoměr mezi zabitými Izraelci a Palestinci od počátku druhé intifády v roce 2000:
http://www.btselem.org/English/Statistics/Casualties.asp
Pramen: B´Tselem - The Israeli Information Center for Human Rights in the Occupied Territories,

Dovolí-li mi to časové možnosti, na další otázky se pokusím odpovědět v průběhu nadcházejících dní.

Marek Čejka v defenzívě po izraelské ofenzívě?

Otevřený pohled Mary Čejky na izraelskou ofenzívu, publikovaný vedle PM i v Kavárně na iDnes, vyvolal v diskuzi pod článkem skutečně bouřlivou odezvu. Mezi tunami balastu a zbytečných invektiv se vyskytlo i pár poznámek k věci, proto prosím Marka, jestli by na ně prostřednictvím blogu nemohl reagovat.

Vybírám:

Autor má ve všem pravdu
Až na to, že obyvatelé Gazy si Hamas sami zvolili za svého politického představitele.
Až na to, že "tak málo mrtvých" na straně Izraele není důkazem útlocitnosti a humánnosti palestinských teroristů, ale je způsobeno pouze nedokonalostí jejich výzbroje a především důslednou obrannou taktikou Izraele.
Až na to, že Hamás neupustil od sebevražedných útoků nýbrž Izraelská obranná taktika dělá tyto útoky čím dál méně proveditelnými.
Až na to, že veškerá "diskriminace" Palestinců ze strany Izraele je pouze sebeobranou, která má zabránit neustávajícím útokům na životy jeho občanů.
(Dr No)

300:20 za posledních 10 let? Kolik bylo obětí při sebevražedných atentátech v autobusech, kavárnách a pod! To se nepočítá?
Navíc: argumentovat sociálním systémem Hamasu, který je placen financema z EU a OSN, to je něco neuvěřitelného!
(jirři)

Vidim, ze si pan Cejka libuje ve statistikach, tak bych pro nej taky nejake mel.
Pro zjenoduseni budeme pocitat pouze poslednich deset konfliktu mezi Izraelem a palestinci. Kolikrat zahajil utok - Izrael : 0 palestinci : 10, kolikrat zahajili mirove jednani - Izrael : 10 palestinci : 0, kolikrat by jeden stat ochoten tolerovat existenci toho druheho - Izrael : 10 palestinci : 0, kolik utoku bylo cilene vedeno na civilni obyvatelstvo - Izrael : 0 palestinci : 10 ...
(gorythc)

Hamas jednostraně vypověděl příměří a i během příměří ostřeloval Izrael. Sám tvrdí, že rakety budou lítat pořád. (…) Dle mezinárodního práva má každý stát právo na obranu svého území a svých obyvatel. Když je Hamas taková oběť, proč útočí na civilní cíle, proč nezaútočí na armádu, proč se schovávají za sukně a za děti?
(MANUTD)

Sami Palestinci
urcili svou cenu, kdyz pozadovali vymenu 1000 palestinskych zlocincu za 1 izraelske rukojmi.
(General Custer v.2)

Ved Izrael sa stiahol z pasma gazy, napriek odporu miestnych osadnikov. Nasledne nepodnikal voci Gaze ziadne vojenske operacie. Nasledne zacali z Gazy padat rakety... To ze zahynulo podla autora "len" 12 izraelcov je prave dokazom, nie je dovod aby suverenny stat neodpovedal na vojensku aktivitu zo susedneho uzemia.
(martine1)

A jedna reakce za všechny zbývající :)
Za hodne mluvi to
ze clanek je umisten v rubrice kavarna. To je typicky misto, odkud se podobny pseudohumanisticky blaboly rodej. Typ manicka u kaficka tam bude celej den plkat o rovnosti Palestincu, romu apod. Pak si odjede do svyho cinzovniho bytecku v lepsi ctvrti, o realnym zivote nemaje paru. Pral bych jim pobejt treba mesic nekde, kam arabaci denen mrskaj raketky nebo na sidlisti v Janove.

(gambleralkac)