Pěkný start do nového týdne

Zahajujeme článkem z the Economist z minulého týdne, který jsem přečetl až dnes - o teoriích spiknutí v USA. "26% of Republicans think Mr Obama is probably foreign-born. Other conspiracy theories about Mr Obama are even loopier. For example, some Americans think he is the Antichrist. The evidence for this, apparently, is that in the Bible Jesus is quoted as predicting that Satan will come down like lightning from heaven, and the words for “lightning” and “heaven” in Hebrew sound a bit like “Barack Obama”. (...) Some people, including Mr Obama’s own former pastor, Jeremiah Wright, believe that AIDS was cooked up by the government to kill blacks. A staggering 18% of Americans think that the government of George Bush probably knew in advance about the attacks of September 11th 2001 but allowed them to proceed anyway."

Paul Krugman postrádá Nixona, ačkoliv to byl "surely the worst person other than Dick Cheney ever to control the executive branch." Jeho návrh reformy zdravotnictví byl však paradoxně Krugmanovi blíž než současné snahy v době, kdy "America is a better country in many ways than it was 35 years ago, but our political system’s ability to deal with real problems has been degraded to such an extent that I sometimes wonder whether the country is still governable."

Profesor ekonomie na Columbia University Jeffrey D. Sachs hodnotí vládní zásahy pro boj s krizí. Zatímco čínský stimulační balík si vysloužil pozitivní evaluaci, s USA je to složitější, daňové úlevy Američané patrně spíše ušetřili než utratili. "In short, the US stimulus effects on spending have probably been positive but small, and without a decisive effect on the economy. Moreover, concerns about the enormous US budget deficit, now running at $1.8 trillion (12% of GNP) per year, are bound to increase, not only creating enormous uncertainties in politics and financial markets, but also dimming consumer confidence as households focus their attention on potential future budget cuts and tax increases." Pro USA se otevírá historická příležitost v této chvíli "to compensate for low consumer spending with increased investment spending on sustainable technologies."

Risto Karajkov: "Lost in Lustration: Transitional Justice at 20" - srovnání lustrací ve střední Evropě a na západním Balkáně, vskutku zajímavé počtení.

Michal Bobek, jehož sláva již dávno přesáhla české luhy a háje, hodnotí dvacet let naší justice:(R)Evoluce, která se nekonala.

Big names on the list: Eric Hobsbawm: C (for Crisis) a Slavoj Žižek: Berlusconi in Tehran.

A ještě jeden dluh splatím - minulý týden vyšel v Lidových novinách článek Václava Klause s názvem "20 let poté: proč jsme nespokojeni", jeden z nejlepších, co jsem poslední dobou od pana prezidenta četl.

Evropská unie: irští odboráři řeknou Lisabonu NE, komisařka Margot Wallström k obsazování vrcholných postů v EU, Barrosovy priority.
Dominique Moisi vidí Sarkozyho plán na vůdčí roli "Club of Six" v EU jako nereálný a místo toho říká, že "the time has come once again for a major Franco-German initiative." Německo s Francií se až na rozdílné názory ohledně reakce na ekonomickou krizi a vztah k Rusku docela shodují, což by mohly demonstrovat i na nějaké velké společné bezpečnostní iniciativě, která "would also have the benefit of sending a message to the rest of the EU, particularly to its Václav Klauses: “If you decide to paralyze the Union through stubborn ill will, you will only end up excluding yourselves, rather than dictating Europe’s fate.” France and Germany cannot move Europe alone, but Europe without them cannot move at all."

Na víkend

Zahajujeme typickou víkendovkou - quasi Nick Hornby - "The Ghost of Football Past".

Člen britské Sněmovny lordů a emeritní profesor politické ekonomie na Warwick University Robert Skidelsky o mikrostátech, zejména z postsovětského regionu. "(...) the unraveling of multi-national states is a false path. The way forward lies in democratic forms of federalism, which can preserve sufficient central authority for the purposes of statehood, while respecting local and regional cultures."

Paul Krugman se zadlužování státu nebojí, ba naopak: "So new budget projections show a cumulative deficit of $9 trillion over the next decade. According to many commentators, that’s a terrifying number, requiring drastic action (...). The truth is more complicated and less frightening. Right now deficits are actually helping the economy. In fact, deficits here and in other major economies saved the world from a much deeper slump. (...) The official White House forecast shows a nation stuck in purgatory for a prolonged period, with high unemployment persisting for years. If that’s at all correct — and I fear that it will be — we should be doing more, not less, to support the economy."

Bjorn Lomborg se sice trochu opakuje, ale stále přináší zajímavé čtení o vhodném boji s globálním oteplováním.

Charlemagne (The Economist) je z dovolené zpět a hned píše o "glum atmosphere" v Bruselu.

Pěkná recenze knihy o soudci amerického Nejvyššího soudu Anthonym Kennedym, který hraje roli jazýčku na vahách. "He sits dead center in a court still polarized between four conservative justices and four liberal ones. In the 2006-07 term, for instance, Justice ­Kennedy joined the majority in all its 5-4 decisions. (...) Justice Kennedy acts as a "supermedian justice," because the views of even his proximate colleagues on the right and left are so distant from his own."

Na závěr lahůdka: Paul Wolfowitz o realismu.

Páteční oblažení

Newsweek pokračuje v debatě, zda mučení skutečně pomáhá při získávání informací a ukazuje, že to není tak jasné, jak se na první pohled zdá. Odtajněné zprávy CIA totiž neobsahují informace o tom, kdy byly informace při výsleších získány - jestli už před mučením nebo až po, a nakolik byly pravdivé.
WSJ se obává plánovaného dohledu nad výslechy - "Interrogation techniques will be limited to those in the Army Field Manual or that are "noncoercive," which suggests more constrained than a big-city police department. Authority is being moved from the CIA to the FBI. This means that the class of person who blows up skyscrapers, American embassies or the USS Cole would spend less time under a bare light bulb than a domestic robbery suspect."
Richard N. Haass v pěkně logicky vystavěném článku s přiléhavým názvem "Climate Change Realism" charakterizuje stav před prosincovým setkáním vrcholných politiků v Kodani ohledně klimatických změn, představuje důsledky nedohody a nastiňuje dílčí řešení, na nichž by se měli vůdcové shodnout. V kostce - raději udělat menší kroky než nechat úplně padnout odvážné řešení.
Profesorka sociální psychologie Chiara Volpato o tom, že italským ženám se sexista Berlusconi už zajídá, a tak (možná) povstanou.
Tomáš Sedláček varuje před hazardem se státními financemi: "Ať se do každého rozpočtu pěkně napíše, o kolik se zvednou implicitní daně na jednoho výdělečně činného občana z titulu nového dluhu. Takže zaokrouhleně například pro příští rok: pokud bude deficit 240 miliard korun a v ČR je něco přes pět milionů výdělečně činných, abychom měli vyrovnaný rozpočet, měla by se daň jednoho pracovníka zvýšit o 48 tisíc korun ročně, tedy 4000 měsíčně. V současnosti průměrná Češka či Čech na dani zaplatí ročně 28 tisíc korun, celkem 143 miliard, méně než celý deficit dohromady."
Na závěr zajímavý případ ze Štrasburku - ESLP ve věci Giuliani a Gaggio v. Itálie (tisková zpráva, rozhodnutí v plném znění), který se týkal zabití demonstranta policistou během nepokojů při zasedání G8 v červenci 2001 v Janově, sice uznal, že policista byl terčem násilného útoku, že policista varoval, že vystřelí, držel zbraň viditelně, střílel, až když útok pokračoval, tedy celkově užití síly ve stádiu paniky nebylo disproporční (policista prošel při jednání v sebeobraně testem absolutní nevyhnutelnosti), nicméně Itálie přesto musí platit pozůstalým celkem 40 000 EUR odškodnění. Důvodem je nedostatečné procesní vypořádání se s případem ze strany Itálie - nedostatečné prošetření úmrtí a nedostatečné analýza policejní akce jako celku. Soud vlastně v důsledku trestá Itálii nikoliv za akci policisty, ale za systémové nedostatky - za to, že neprovádí pitvy či obecně posmrtné ohledání podle jeho gusta, a za to, že italská policie nedostatečně analyzuje, co vše se může stát, když se sejde proti policistům krvelačný dav s železnými tyčemi a krumpáči. Podle druhého bodu této logiky by rozhodně neobstál třeba český zákon o nepřítomnosti policie na fotbalových stadiónech, protože něco semlít s tragickými následky se může vždy a stát zodpovídá za to, že policie neměla analýzy apod. Nemohu si pomoci, ale kloním se instinktivně (instinktivně uvádím schválně, protože jsem případ nestudoval dopodrobna, je skutečně hodně rozvláčný a detailistický) spíš k částečným disentům soudců Casadevalla a Garlickiho:

"5. On the first point we are of the view that, once it had been established that there was a causal link between the action of the person firing the shot and the effect produced, and that the victim had in fact been killed, no further autopsy was really necessary in order to determine the truth (except possibly as a matter of forensic interest). Carlo Giuliani was killed by M.P., who admitted having fired two shots, in circumstances generated by the sequence of events.

In deciding on the question before us, whatever additional information might have been obtained concerning the metal fragment, the distance from which the shot was fired, its trajectory, the angle of fire or the possible collision with a stone or other intermediate object is of little relevance. Such information, in our view, would have done nothing to alter the key elements of the tragedy: the person who fired the shots, the victim and the cause of death. The victim's body was not released to the family until after the autopsy, and it was at their request that the public prosecutor, having no compelling actual or foreseeable reason to refuse such a request, and wishing to avoid prolonging the family's distress needlessly, authorised its cremation. The dead man's relatives knew that cremation would destroy the body irreversibly and that no further autopsy would be possible."

Itálie tak pyká za to, že konala na přání stěžovatelů - poněkud absurdní výsledek celého případu.

Zpravodajské perličky

Dnes žádné serióznější čtivo nestíhám, tudíž jen základní zprávy z Týdne a EUObserver:

• Děsivý milión sledovacích kamer v Londýně, a přitom docela bez účinku,
  
• Čínská cesta orgánů - z popraviště do nemocnice,
• Rekordní počet sebevražd v americké armádě,
• Radar nebude - podle Riki Ellisona, předsedy Missile Defense Advocacy Alliance, která čítá na deset tisíc členů, je americkému nadšení pro radarový štít v Polsku a ČR konec. Místo toho se má protiraketová obrana realizovat z lodí nebo zřejmě z méně citlivých (??) míst jako Izrael, Balkán či Turecko.
• Ryanair pro Lisabon.
  

Středeční čtení

Bjorn Lomborg nepolevuje ve svém tažení a staví se za co nejpozdější zavedení karbonových limitů, protože v současnosti by se to příliš prodražilo. Navíc navrhuje vícero alternativ: "It would be smarter to act cautiously by implementing a low carbon tax of about $0.5 per ton – about 0.5 US cent per gallon of gas or 0.1 euro-cent per litre of petrol – and increase it gradually through the century." Dále, "There are other ways to cut carbon from the atmosphere. One of these is protecting forests, since deforestation accounts for 17% of emissions." CO2 navíc není jediným plynem, způsobujícím oteplování, druhým hlavním "oteplovatelem" je metan, proto by šlo (a jednodušeji) zahájit boj s ním. A zaměřit se na "black carbon", který údajně způsobuje 40 % oteplení a třetinu arktického tání.

Amnesty International vyzvala Kanadu ke zrušení turistických víz - více v rozhovoru s ředitelkou AI ČR Dášou van der Horst.

Energetický expert Michael Lynch zpochybňuje "peak oil theory" ("theory that geological scarcity will at some point make it impossible for global petroleum production to avoid falling, heralding the end of the oil age and, potentially, economic catastrophe"). Lynch tvrdí, že "most arguments about peak oil are based on anecdotal information, vague references and ignorance of how the oil industry goes about finding fields and extracting petroleum."
Svou filipiku zakončuje odvážnou předpovědí: "Oil remains abundant, and the price will likely come down closer to the historical level of $30 a barrel as new supplies come forward in the deep waters off West Africa and Latin America, in East Africa, and perhaps in the Bakken oil shale fields of Montana and North Dakota."

Jim Webb, demokratický senátor kritizovaný zprava zleva za svou cestu do Myanmaru, označuje dosavadní sankční politiku USA a EU k Myanmaru za kontraproduktivní a navrhuje, jak by měla vypadat politika účinnější.

Wall Street Journal nevynechá sebemenší příležitost ke šťouchnutí do Obamy - další příklad - Foud Ajami z Johns Hopkins University začíná svůj článek nazvaný Obama's Summer of Discontent následovně: "So we are to have a French health-care system without a French tradition of political protest. It is odd that American liberalism, in a veritable state of insurrection during the Bush presidency, now seeks political quiescence." Politika charismatu je podle něj politikou zemí třetího světa, nikoliv USA.

Když dva píší o tom samém, ale úplně jinak - aneb Torture Papers v podání New York Times a Wall Street Journal. Marc Thiessen, speechwriter GWB, obhajobu CIA zakončuje slovy: "The CIA's interrogation practices were lawful, they were necessary, and they were effective. Reading this report, the real crime that comes to light is the Obama administration's decision to eliminate this capability and prosecute those who stopped the next attack."

Justice a vnitro je sexy;)

Kdyby někdo pochyboval o tom, že justice a vnitro, které mám tu čest přednášet, je sexy agenda, o opaku ho přesvědčí obrázek na začátku desáté lekce internetové příručky Evropa ve dvanácti lekcích. Nemá sice sílu tištěné příručky, kterou jsem nafasoval a leží na stole přede mnou, jelikož muskulatura není ideálně vidět a je nahrazena čtverečky, ale přesto se jedná o další cennou lekci z evropského sebemarketingu. Jen mě mrzí, že třeba politika sousedství a rozšíření nejde stejnou cestou, fotky hanbatých Ukrajinek, Chorvatek či Islanďanek by určitě získaly velkou podporu pro připojení okolních států;)

Přečtěte si

Mezi hvězdami Harvardu a Princetonu to jiskří. Niall Ferguson a Paul Krugman se do sebe pustili v renomovaných tištěných a elektornických médiích a vzduchem létají slova jako verbální průjem či pozér. Oba profesory spojuje jejich chuť vystavovat své názory ve veřejném prostoru a břitký jazyk. Zjevně je však rozděluje náhled na správné řešení krize. Zatímco Ferguson tvrdí, že veřejný dluh by se měl začít řešit okamžitě, Krugman by tak nespěchal. Krugman vyhlašuje, že "We’re all socialists now,”, naproti tomu Ferguson s všemohoucím státem nesouhlasí: "My worry is that we end up with an over-reaction. All this zeal for regulation actually grows out of a very faulty analysis. If deregulation were such a big problem, why was it that the most regulated entities, banks, caused the biggest trouble?"
A typická ukázka vzájemné náklonosti? "For the record, I don’t think that Professor Ferguson is a racist. I think he’s a poseur. I’m told that some of his straight historical work is very good. When it comes to economics, however, he hasn’t bothered to understand the basics, relying on snide comments and surface cleverness to convey the impression of wisdom. It’s all style, no comprehension of substance. And this time he ended up choking on his own snark," říká velký Paul.

Tak to vypadá, že vyšetřování mučení zajatců v amerických zadržovacích zařízeních skončí z lidskoprávního pohledu pěknou blamáží. Což se Wall Street Journal docela zamlouvá, zejména Bretu Stephensovi, který si do liberálů šťouchne milerád.

Robert J. Samuelson kritizuje nadšení Obamovy administrativy pro velké investice do železniční dopravy.

Na závěr velmi poučná a informovaná debata mezi Michaelem Kocábem a Lianou Janáčkovou (z pořadu Otázky Václava Moravce):

Liana JANÁČKOVÁ, senátorka
Tak, já se teda zeptám pana ministra, kolik si myslí, protože to půjde zákonem zřejmě, tak jaké finance to vlastně spolkne? Já jsem si přečetla, že loni Česko na zlepšení životních podmínek v romské komunitě vynaložilo 117 miliard korun.

Michel KOCÁB, ministr pro lidská práva a národnostní menšiny
Milionů.

Liana JANÁČKOVÁ, senátorka
117 to bylo, miliard, takže to mě velmi šokovalo.

Michel KOCÁB, ministr pro lidská práva a národnostní menšiny

Paní Janáčková, to by bylo ale vyřešený přímo za pět minut.

Liana JANÁČKOVÁ, senátorka

A takže vy víte kolik je neziskovek? A co by bylo vyřešeno? Pane ministře, co by bylo vyřešeno?

Michel KOCÁB, ministr pro lidská práva a národnostní menšiny

No celá ta problematika.

Liana JANÁČKOVÁ, senátorka

Romové by žili ve zlatě a ti ostatní?

Něco ke čtení

Lidská práva
Další informace o tom, jak probíhaly výslechy v amerických zadržovacích zařízeních.
Newsweek diskutuje přínos "záchranných misí" amerických osobností v jihovýchodní Asii (Clinton a dvě novinářky v Severní Koreji a senátor Webb v Barmě).
"Why were three idiots worth rescue missions by a former U.S. president and a serving U.S. senator? They weren't kidnapped; they weren't hostages. All three knowingly broke the laws of the countries they were in, and, in the process, brought harm to innocents. (...) The answer is realpolitik. The Obama administration wants lines of communication to the North Korean and Burmese governments. "Humanitarian" missions to free Americans offer Obama an opportunity he wouldn't otherwise have."
Článek v Guardianu - Secret prisons and sovereignty.
Film o ICTY.

Paul Krugman se rozčiluje, že "Washington, it seems, is still ruled by Reaganism — by an ideology that says government intervention is always bad, and leaving the private sector to its own devices is always good." a vysvětluje, proč by věk Reagana měl být již dávno pryč. Krugman právě v reaganistech vidí původce ekonomické krize.

Podle Luboše Palaty se na stránkách ruského ministerstva obrany píše, že druhou světovou válku rozpoutalo Polsko.

Víkendové počtení

Skutečně vřele doporučuji kousek s případným názvem "Against the law" o pohnuté historii obhájce zločinců proti lidskosti Jacquese Vergese. Jedná se sice o delší textík, ale přečtete jej jedním dechem.

Můj oblíbenec, chicagský profesor Richard A. Posner (čtu jej vždy se zájmem, třebaže s ním občas nesouhlasím), kritizuje v článku s názvem "Honesty about the Stimulus" realizaci amerického stimulačního balíku a s ním i veřejné intelektuály v čele s předsedkyní Rady ekonomických poradců prezidenta Christiny Romerové (její hodnocení stimulu tu), nobelistou Paulem Krugmanem či Larrym Summersem, kteří podle něj v roli veřejných intelektuálů zapomínají na akademické ctnosti.

Volby se pomalu blíží, takže pár rozhovorů z domácí scény:

S bývalým ministrem obrany a velvyslancem v Rusku Lubošem Dobrovským.

S ministrem financí Eduardem Janotou:

Kde podle vás dnešní problém s obřím deficitem vznikl?

Základní problém našich financí je na straně výdajů. Bohorovně jsme snižovali daně a na druhé straně nesnižovali výdaje. Navýšením sociálních výdajů o 70 miliard na rodičovský příspěvek, porodné, pastelkovné, důchody, nemocenskou a další věci před volbami v roce 2006 (návrh vlády ČSSD, poznámka redakce) jsme se vymkli realitě. Nebylo to vidět, protože ekonomika rostla a s ní i výběr daní. Nyní je to naopak a nepoměr výdajů a příjmů rozpočtu se projevuje v plné nahotě. V době, kdy ekonomika stagnuje nebo klesá, nemáme na to, abychom takovou sociální síť ufinancovali. Opatření v sociální oblasti, která navrhuji, nás přivedou zpět do roku 2006.

Jste na ministerstvu financí už od roku 1978 a od poloviny 90. let připravujete státní rozpočet. Varoval jste ministry, zejména ty sociálnědemokratické, že by měli v dobách ekonomického růstu šetřit a nezadlužovat stát?

Samozřejmě! Každý materiál, který jsme předkládali, začínal větou, že Česká republika má sice poměrně nízkou úroveň zadlužení, ale že trend a razance zadlužování je velmi vysoká a že při tehdejším vysokém růstu ekonomiky mezi čtyřmi až šesti procenty (roky 2004 až 2007) by k tomuto nemělo docházet. Před volbami v roce 2006, za sociálnědemokratického ministra Sobotky, jsem v televizi poměrně drze upozornil, že pokud schválíme zákony, které povedou k navýšení sociálních výdajů o 70 miliard, tak bude euro v nedohlednu. Tehdy se mluvilo o jeho přijetí v roce 2011. Jenže ministři se pochopitelně řídili svým rozhodováním a stranickou ideologií, a proto zadlužování pokračovalo.

Drobky na víkend

Tak v Británii jsou na tom se vztahem k EU podobně jako u nás - Unii nemají rádi zejména lidé staří, s nižším vzděláním a venkované. Stejně jako u nás toho o Unii moc neví, ale nevadí jimo to. Nejlepší odpovědi se tazatelé dočkali na otázku, kolik % HNP do unijního rozpočtu Británie přispívá - průměrná odpověď zněla 23 % (ve skutečnosti cca 0,2 %). Unii naopak Britové kladně hodnotí za zásluhy v ochraně lidských práv, boji s klimatickými změnami, terorismem a finanční krizí, což jsou mimochodem oblasti, v nichž stále hrají prim státy...

Lidská práva
Guánaël Mettraux navrhuje, aby byl pro vězně v Guantánamu zřízen mezinárodní tribunál (A Nuremberg for Guantánamo).
Šest členskýh zemí EU přijme vězně z Gitma a dalších pět to zvažuje.
Drsné čtení o nelehké situaci gayů v Iráku - zpráva Human Rights Watch.

Ministr Füle k návrhu senátorů na přezkum Lisabonské smlouvy.

Bankovní loupež v USA nejpravděpodobněji proběhne v pátek mezi 9. a 11. dopolední, pouze ve 4 % dojde i na násilí.

Počtení na čtvrtek

Na dnešek zbyl hodně rozmanitý mix. Na začátek článek Davida Cronina z Guardian "No justice in EU extradition system", pojednávající o předávání dle eurozatykače. (Nejen) autor je z dosavadního fungování institutu, napadeného u ústavních soudů vícero členských zemí, dost rozpačitý. Za zmínku stojí výrazná aktivita polských soudců, kteří se dožadují s přehledem nejvíce předání - z celkem téměř 12 tisíc unijních eurozatykačů jich od našich severních sousedů vyšlo 4829, avšak jen u 617 skutečně došlo k předání do Polska.

Walt versus Obama - zatímco Obama hájí americké vojenské angažmá jako "war of necessity", protože “If left unchecked, the Taliban insurgency will mean an even larger safe haven from which al Qaeda would plot to kill more Americans. So this is not only a war worth fighting. This is fundamental to the defense of our people.”, harvardský profesor Stephen M. Walt předkládá šest důvodů, proč brát Obamovo vyjádření s rezervou a zakončuje slovy: "For a realist, the "safe haven" argument is the only possible rationale for a large military commitment in Afghanistan. But the case is actually quite dubious, and somebody in the administration really ought to take a hard look at it. I doubt anyone will, however, because Obama is now committed, and his administration is filled with "can-do" types who never saw an international problem they didn't think the United States could fix."

Sám velký Zbigniew Brzezinski se s námi podělil o názor na budoucnost NATO. Podle něj si aliance musí vypořádat zejména vztahy se třemi subjekty - Afghánistánem, Ruskem a asijskými mocnostmi. K tomu ZB doporučuje v rámci NATO přechod od rozhodování konsenzem k průchodnějšímu způsobu rozhodování. NATO by podle něj nemělo "simply expand itself into a global alliance or transform itself into a global alliance of democracies. A global NATO would dilute the centrality of the U.S.-European connection, and none of the rising powers would be likely to accept membership in a globally expanded NATO." Ideálně by NATO plnilo roli "the hub of a globe-spanning web of various regional cooperative-security undertakings among states".

Zřejmě vůbec nejzajímavější článek z dnešního výběru napsal šéfredaktor časopisu Foreign Policy Moisés Naím. Snad vás naláká následující tvrzení: "poor but resource-rich countries tend to be underdeveloped not despite their hydrocarbon and mineral riches but because of their resource wealth." Naím využívá výzkumů, které zjistily, že "since 1975 the economies of underdeveloped resource-rich countries have grown more slowly than countries that could not rely on the export of minerals and raw materials. Even when resource-fuelled growth takes place, it rarely yields growth’s usual full social benefits." Vysvětlení pro tento zajímavý fenomén zní následovně: "A common trait of resource-based economies is that they tend to have exchange rates that stimulate imports and inhibit the export of almost everything except their main commodity. It is not that their leaders fail to realise the need to diversify; in fact, all oil countries have invested massively in other sectors. Unfortunately, few of these investments succeed largely because the exchange rate stunts the growth of agriculture, manufacturing, tourism and other sectors." Jako poslední návnada k přečtení: "Statistically, an authoritarian oil country is far less likely to move to democracy than a resource-poor autocracy. Oil-rich governments in developing countries spend two to 10 times more on their militaries than poor or middle-income countries, and are more prone to go to war."

Velmi čtivé pojednání další z harvardských IR ikon Josepha S. Nye s názvem "The Making of Great Communicators" o rétorických schopnostech velkých mužů světové politiky. Co do čtivosti si s Nyem nezadá ani "Sex, Berlusconi, and Putin's Bed" bývalého italského poslance Arnolda Cassoly, který ukazuje, že velký Silvio může padnout dříve, než si většina Evropy myslí - "image becomes hard to stomach when the prime minister launches a campaign to eradicate street prostitution, with possible jail sentences for clients, while sleeping with paid escorts." Cassola zároveň poukazuje na velkou změnu v italské společnosti, ke které zřejmě přispěly Berlusconiho televizní kanály. Zatímco v 70. letech chtěly italské maminky ze svých potomků lékaře či právníky, dnešní maminky doufají, že jejich dcerušky se budou pohybovat spoře oděné jako uvaděčky v televizních show a randit s fotbalisty (a jmenovat se Alena...).

Investiční mazák Warren E. Buffett přezkoumává možnosti, jak se vypořádat s nejvyšším americkým schodkem rozpočtu od roku 1920 (vyjma válkou ovlivněných let 1942 až 1946). Půjčovat si od občanů, půjčovat si od cizinců nebo tisknout peníze? Buffett zdůrazňuje, že musí dojít k velkým změnám v daních a ve výdajích. Ale: "Legislators will correctly perceive that either raising taxes or cutting expenditures will threaten their re-election. To avoid this fate, they can opt for high rates of inflation, which never require a recorded vote and cannot be attributed to a specific action that any elected official takes. (...) Unchecked carbon emissions will likely cause icebergs to melt. Unchecked greenback emissions will certainly cause the purchasing power of currency to melt. The dollar’s destiny lies with Congress."

Články Bjorna Lomborga čtu rád, bývají provokativní, ale chytré a informované (na rozdíl od ...). S novým Lomborgovým návrhem pro boj s globálním oteplováním (využití tzv. "climate engineering") mám dva problémy - zaprvé, navrhované řešení neléčí příčinu, ale následek; za druhé, zřejmě neexistuje studie, co by jeho realizace udělala s vnějším světem mimo Zemi.

Evropská unie
Tak čeští senátoři to se svým protilisabonským tažením dotáhli až do zpravodajství EUObserver. Škoda, že pouze do kategorie zpráv a nepokoušejí se zapojit do evropské debaty a vyplodit něco typu Comment. To by se neexistující evropský lid pěkně pobavil.
EurActiv o irském protilisabonském táboru.
Švédské předsednictví podává ruku Bělorusku.

Nemáte co číst?

Ruský koutek:
Anders Aslund poukazuje na skutečnost, že tvůrci ruské zahraniční politiky nebyli schopní zajistit dobré vztahy s post-sovětskými republikami, dokonce už i Bělorusko hledá alternativy.
Oksana Antonenko se vrací k rusko-gruzínskému konfliktu a kritizuje OSN a OBSE za neprodloužení misí v Abcházii a Jižní Osetii, což znamená, že v obou separatistických regionech nebudou poprvé po patnácti letech mezinárodní pozorovatelé. Autorka upozorňuje na výrazně nesouladný stav na papíře a v praxi - Abcházie a Jižní Osetie by měly být de iure pod gruzínskou suverénní správou, ale de facto tu k současné tisícovce ruských vojáků má přibýt dalších 3600 a vyrůst ruská vojenská zařízení za 465 miliónů dolarů, což je zhruba dvojnásobek celého abchazského HDP.
Třetí zásek přímo z Ruska - profesor Sergej Karaganov, bývalý poradce Jelcina a Putina, jasně ukazuje, že mezi Východem a Západem stále zeje propast. Z mého pohledu jsou některé formulace až neuvěřitelné, například neskrývaný odpor vůči NATO, na druhé straně mi to alespoň ukazuje, jak rozdílná je ruská perspektiva. Zatímco na Západě se debatuje vůbec o přežití NATO, zda má ještě smysl, Rusko v něm stále vidí strašáka a bojí se jeho rozšiřování. ("Russian troops crushed Georgia’s army on the ground, but they also delivered a strong blow against the logic of further NATO expansion, which, if not stopped, would have inevitably incited a major war in the heart of Europe.") Hlavní účel NATO dnes představuje obranná klauzule, tak proč by se mírumilovné Rusko mělo obávat? Autor si dále stěžuje, že "No peace treaty ended the Cold War, so it remains unfinished.". Copak ona byla nějaká Cold War oficiálně vyhlášena? Navíc snad existuje OBSE a její Pařížské charty apod., ne?

Lidská práva: rady ve WSJ ohledně americké politiky vůči Íránu - americký odpor vůči jadernému programu Íránce spojuje, co takhle zkusit osvědčenou sázku na lidská práva?
Edward Dawey z Guardianu upozorňuje, že Guantanámo je třeba proti Bagramu letním táborem.

Charles Grant, ředitel the Centre for European Reform, hodnotí desetiletku ESDP jako nevyvedenou. EU měla ukázat vedle soft power i hard power, jenže selhala. Pouze pět zemí vydává na obranu více než 2 % HDP a mnoho slavných battlegroups existuje jen na papíře. Na vině jsou hlavně státy velké trojky, Grant navrhuje využít možnosti flexibilní integrace, nicméně ta také prozatím v praxi nic nepředvedla...

Financial Times probírají pro a proti národní regulace soukromých bezpečnostních společností (PSC). Zajímavé! Jen v Iráku dodnes působí 32 PSC, zaměstnávajících na 132 tisíc cizinců a 36 tisíc Iráčanů. Jedná se o byznys, ve kterém leží miliardy dolarů, problémem se například již stalo, že schopní lidé přecházejí z armády do PSC, kde si mohou vydělat až 350 liber denně. A co Britům brání v regulaci? Zejména nízká možnost dohledu nad konáním PSC - jak asi bude probíhat supervize v Iráku či Afghánistánu? Mimochodem, v těchto místech používají pracovníci britského zamini právě ochrany PSC... Takže pod ochranou PSC by se dohlíželo na PSC? Dohled by také implicitně znamenal oficiální uznání PSC.

Proč mají konzervativci méně rádi americký Nejvyšší soud než liberálové, ačkoliv současná sestava soudců je spíše konzervativní? Dvě vysvětlení tu.

New York Times podporují Cháveze, alespoň v náhledu na etičnost golfu.

Co s načatým večerem?

Pár tipů na četbu:
Lidská práva - v Evropě již zprávy o úmyslu Intelu odvolat se s poukazem na porušení práva na spravedlivý proces proti miliardové pokutě udělené Evropskou komisí za provinění proti pravidlům hospodářské soutěže proběhly dříve, NY Times přidávají zajímavou americkou perspektivu. Co je na tom celém k povšimnutí? Relativně nové téma (nebo spíše nově na výsluní) lidských práv právnických osob (obchodních společností apod.).
Revue Politika převzala článek Ondřeje Šlechty z Reflexu na moderní téma politické korektnosti. Argumentace tradiční, styl místy trochu přepjatý, ale jinak text stojí za přečtení. Mám jednu poznámku, autor tvrdí: "Mediální šikanování ze strany politickokorektních elit vytváří ve většinové společnosti pocity ublížení a xenofobie. Jinak řečeno, pokud nemůžete určité věci ventilovat „normální mluvou", vede vás to k podpoře extrémních sil." Šlechta tedy vidí příčinnou souvislost v boji za politickou korektnost a vzrůstem extremismu, matně si však vzpomínám na nějaký výzkum v USA (bohužel, odkaz nedohledám), který tvrdí opak, tedy, že politicky korektní jazyk vede k uvolnění napětí mezi skupinami ve společnosti. Hypotéza je to testovatelná, nechce se do toho někomu?
Švédský konzervativní poslanec Karl Sigfrid brojí proti novému irskému zákonu, který umožňuje potrestat blasfemii pokutou až 25 tisíc euro. "A statement is blasphemous only within a religious context, and the systematic avoidance of blasphemy is part of religious practice. Thus, a law against blasphemy is an obligation to live your life according to the religious beliefs of others. (...) There is no obvious reason why free speech should not include the right to characterise religious views or symbols in a way that some might find offensive." Trochu to připomíná Rasmussenovu odpověď na rozhořčené stížnosti muslimů proti karikaturám v dánském tisku a potvrzuje sympatický skandinávský pro-free-speech drajv. Má otázka do budoucna - co s tím EU? Představte si trička nějaké kinder-blackmetalové kapely, která se rouhačskými symboly a hesly jen hemží, v konfrontaci s irským zákonem - zboží, které můžete prodávat třeba ve Skandinávii, nebude požívat svobody pohybu v Irsku, tedy jasná překážka volnému pohybu, případ pro předběžnou otázku k Soudnímu dvoru jak vyšitý. Ten by se navíc tentokrát nemohl vykroutit jak v (opět irském) případu Grogan, že tu chybí "economic link". Docela by mě zajímalo, zda by Irsko případný zákaz (či spíše penalizaci) prodeje triček ustálo před SD s poukazem na veřejnou morálku. Pokud někdo dováží náhodou trika do Irska, ozvěte se prosím!

Ekonomika - Dr. Doom Nouriel Roubini nezklamal - ekonomické zotavení nevidí růžovými brýlemi.
Profesor ekonomie na Columbia University Joseph E. Stiglitz povzbuzuje k dalšímu velkému finančnímu stimulu (Stimulate or Die).
Zajímavé kratičké záseky z blogu nobelisty Paula Krugmana na téma nerovnost a rozporuplnost německé reakce na krizi.
Chcete být chvíli v kůži Bena Bernankeho? Zkuste si tuto online hru!

Fareed Zakaria o docházejícím toaletním papíru na Kubě.

Barack Obama: Proč potřebujeme reformu zdravotnictví?

Trocha četby o tortuře

Aneb Obama je jen převlečený Bush - něco podobného alespoň v náznacích tvrdí Naomi Wolfová (po kliknutí na vlaječku přístupné i v češtině) a Scott Horton.

Četba na víkend

Nina L. Khrushcheva (odkazuji záměrně na anglické znění, u článků z Project Syndicate je ale k dispozici i znění české, nicméně překlad občas zaskřípe) se zamýšlí nad odkazem svého slavného praděda, a to ve spojitosti s osudy generála Bély Királyho, vůdce maďarských protiokupačních bojovníků z roku 1956, a nedávno zemřelého polského filosofa Leszeka Kolakowského.

Bývalý eurokomisař pro vnější vztahy a současný rektor Oxfordské univerzity Chris Patten doporučuje NATO ještě setrvat v Afghanistánu, přičemž uvažuje v širších perspektivách domino efektu a kreslí paralely s Mnichovem a Vietnamem.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon vyzývá Čínu k boji proti klimatickým změnám.
"China is one of the world’s fast-growing economies. Last year it also became the leading emitter of greenhouse gases.(...) I urge China to exercise still further the global responsibilities that come with global power. I ask China to act in the global public interest, as well as its national interest."

Spíše k pobavení: Švédové bojují s Bruselem o svůj cucací tabák.

Zajímavý postřeh the Economist s přiléhavým názvem: Swastikas are funny things.

Pod švédským předsednictvím se začínají dít věci! EU speaks out on Chechnya murders.

Někdejší Bushův mozek Karl Rove se s Obamou příliš nemazlí.

A závěr patří krizi - ředitel EBRD Thomas Mirow doporučuje, co má Evropa dělat, aby vyšla z krize silnější. Dost diskutabilní příspěvek bývalého francouzského premiéra a lídra Socialistické strany Michela Rocarda nejen o krutosti kapitalismu, ale i o špatném vkusu evropských voličů ("In these circumstances, a majority of European voters have recently shown, once again, that they favor the right and its tendency to support the fortune seekers. A bleak future awaits us.").
Profesor ekonomie z Berkeley Brad deLong chce, abychom se zamysleli "how conservative the policies implemented by the world’s central banks, treasuries, and government budget offices have been. Almost everything that they have done – spending increases, tax cuts, bank recapitalization, purchases of risky assets, open-market operations, and other money-supply expansions – has followed a policy path that is nearly 200 years old, dating back to the earliest days of the Industrial Revolution, and thus to the first stirrings of the business cycle." DeLong dodává, že "Ever since, whenever governments largely stepped back and let financial markets work their way out of a panic out by themselves – 1873 and 1929 in the United States come to mind – things turned out badly. But whenever government stepped in or deputized a private investment bank to support the market, things appear to have gone far less badly." A navíc má ještě one big question: "why didn’t the US Congress follow the RFC/RTC model when authorizing George W. Bush’s and Barack Obama’s industrial and financial policies? Why haven’t the technocratic institutions that we do have, like the IMF, been given a broader role in this crisis?"

Doporučená četba

Včerejší rezidua znamenají, že si dneska můžete vybírat ze slušné nabídky, která se dotýká těchto témat:

• Jaderné odzbrojení - podle mediální pozornosti posledních dní se zdá, že téma světa bez jaderných zbraní se vrací zpět na výsluní. Po jarním Obamově pražském proslovu, jenž problematiku nakousnul, se k nukleární hrozbě v posledních dnech vyjádřil generální tajemník OSN Pan Ki-mun se svým plánem, jak hodit bombu do koše. Pan Ki-mun upozorňuje na nesplněná očekávání po ukončení studené války, kdy místo aby se rychle se zbraněmi skoncovalo, tak ve skladech zůstává přes dvacet tisíc jaderných hlavic a provedlo se více než tucet testů. S velmi zajímavým a skutečně specifickým příspěvkem přichází bývalý izraelský ministr zahraničí Shlomo Ben-Ami, rozebírající pozici jediného jaderného státu na Blízkém východě v době vzrůstající americké podpory kampaně proti nukleární proliferaci. Včera se svou troškou do mlýna přispěla i profesorka z LSE Mary Kaldorová a musím připomenout též loňskou výzvu bývalých amerických ministrů zahraničí v čele s Henry Kissingerem, nazvanou příznačně - Towards a Nuclear-Free World. Když už člověk není u moci, tak se může věnovat i bohulibostem...
• Ekonomická krize - a vítězem se stává... McDonald's!!! Nobelista Paul Krugman velebí roli velkého státu v době krize, zatímco profesor historie a mezinárodních vztahů z Princetonu Harold James se táže, jak reagovat na krizi. V zásadě vidí dvě hlavní kategorie reakcí - institucionální a radikální, které se snaží změnit způsob, jakým lidé přistupují k životu. James kritizuje obě reakce, tu první výrazně méně, bohužel však sám žádnou lepší nenabízí. V článku alespoň nešetří množstvím zajímavých a dobře podaných postřehů, namátkou: "Záchrana automobilek se zamlouvá jejich zaměstnancům i dodavatelům. Náklady ale musí nést všichni, včetně firem, které nikdo nezachraňuje – zřejmě proto, že pracují efektivněji – a které jsou v důsledku toho konkurenčně znevýhodněné. Takové záchrany, stručně řečeno, budí dojem, že pomáhají velkým společnostem se špatnými manažery.";
  

  "V praxi mají k levným úvěrům přístup pouze banky, aby si mohly zalátat bilance tím, že si samy půjčují levně, ale ostatním půjčují draze. Právě proto banky znenadání vypadají tak nečekaně ziskově. Kontrast mezi ziskovostí bank a strastmi všech ostatních ale rozpaluje politický žár kolem centrálních bank, které musí vysvětlovat, proč pod vrtulníkem shazujícím peníze stojí jen jejich „kamarádi“, totiž banky."
  

  "Už dlouho před krizí se například experimentální ekonomové spojili s psychology ve snaze změřit různé míry sklonu k chamtivosti. Určité důkazy naznačují, že existuje vazba mezi hladinou dopaminu, závislostí a nenasytným chováním. Jelikož obecně rozšířená diagnóza problémů vznikajících ve finančních službách má za to, že na vině je lidská chamtivost, jeden německý think tank nedávno nadnesl, že lidem s genetickým sklonem k vyšším hladinám dopaminu by nemělo být dovoleno zastávat vrcholné posty ve finančních ústavech."

• Barma - reakce na proces se Su Ťij od britského premiéra Gordona Browna, mezinárodního poradce Su Ťij Jareda Gensera, BBC a ve Wall Street Journal.
  
• A na závěr něco domácího - otevřený rozhovor s prominentním advokátem Tomášem Sokolem. Návnada:
  

  "HN: Znepokojuje vás, když vidíte, jak bývalý šéf rozvědky Karel Randák běhá pro Praze a s evidentním potěšením nosí novinářům fotografie?

  To je dehonestující. Proboha, bývalý generál by se přece neměl zabývat roznášením šmíráckých materiálů. Je možné ty fotky udělat, je možné je dát novinářům. Generál by na to ale mohl alespoň mít svého pucfleka.

  HN: Byl jste ministrem vnitra, znáte bezpečnostní služby. Měli bychom mít nějaké "karantény" pro vysloužilé rozvědčíky?

  Jsem proti takovým regulacím. Tváří v tvář tomu, že jeden z šéfů BIS nastoupí jako ředitel kasina a druhý se zabývá roznáškou letních fotografií, ale takové úvahy asi nejsou úplně mimo. Nevím, jestli by je neměli na konci kariéry úředně utrácet. Přes všechny maléry ale tak hrozní nejsou. Pan Randák se nedopustil ničeho, co by zemi ohrozilo."

  "HN: Znalci poměrů tvrdí, že politický vliv na policii zesílil v časech opoziční smlouvy v roce 1998. Byl to jistý civilizační zlom? Bylo tam období, kdy speciální týmy nebudily důvěru.

  HN: Kdy? Bylo to v době, kdy byl ministrem vnitra Stanislav Gross.

  HN: Jaké to byly týmy? Byly to ty speciální týmy kolem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. On je všechny naprosto pustil z uzdy. Dílem za to, že mu nosili nějaké informace a dílem i z nějaké naivity.

  HN: Skončilo to s Grossem? Neumím to úplně časově zařadit. Nepochybně se to začalo měnit po jeho odchodu. Nedokážu ale přesně říct, jaký vliv na to měl další ministr za ČSSD František Bublan a jaký pak nástup Ivana Langera."

Povinná četba

Po delší době se hlásím s doporučenou četbou, která by mohla obohatit vaši prázdninovou pohodu. Doufám, že se mi podaří udržet jakous takous frekvenci, alespoň do začátku semestru.

• Trošku starší kousek - Dr. Doom Nouriel Roubini o zemích, které krize posílí.
• Z naší katedry dobře známý Ronald Asmus o Rusku a Gruzii, dosti progruzínský kousek.
• Harvardský ekonom Gregory Mankiw radí Obamovi, co dělat s navrhovaným zákonem proti klimatickým změnám. Velmi srozumitelné, pro nás zajímavé zvláště ve vztahu k českým povolenkám.
• John Bolton ostře kritizující Obamovo rozhodnutí udělit Medaili svobody Mary Robinsonové.
  

Kľúče k úspechu PhD študentov

Tento post píšem z Lublane, z letnej školy Európskeho konzorcia pre politologický výskum zameranej na výskumné metódy a techniky. V utorok tu boli v rámci veľkej prednášky prezentované výsledky výskumu uskutočnenom v Slovinsku a v ďalších európskych krajinách, ktorý sa snažil zodpovedať si otázku, čo robí doktoranda úspešným. Niektoré z výsledkov štúdie, ktorú viedla profesorka Anuska Ferligoj (spolu s H. Iglič, F. Mali, U. Matelič a P. Ziherl) a ktorá by mala byť v odborných zdrojoch vyhľadateľná pod názvom The Effects of Social Networks on the Performance of Phd Students: the Case of Slovenia, sa tu pokúsim zhrnúť.

Autori sa zamerali na hodnotenie vzťahu študent – vedúci práce, na výskumné skupiny, tj. skupiny študentov a vyučujúcich pracujúcich spolu na jednej téme, a to aj naprieč inštitúciami, prípadne aj v komerčnej sfére a snažili sa zodpovedať, aké atribúty týchto vzťahov prispievajú k väčšiemu publikačnému výkonu daného PhD študenta. Výsledky boli v niečom predvídateľné, v iných aspektoch zas pomerne prekvapujúce.

Za najvýraznejší pozitívny efekt autori označili situáciu, kedy vedúci práce nekontroluje študenta príliš prísne, nevnucuje mu svoje idey a nenúti ho ísť vo výskume cestou, akú študent sám nepreferuje. Prof. Ferligoj toto niekoľkokrát zdôraznila a so zdvihnutým obočím sa pozrela na niektorých svojich kolegov sediacich v prvých radoch, ktorí sa pod jej pohľadom začali síce s úsmevom, ale aj tak nepokojne mrviť – dáta totiž ukázali, že toto má až približne dvakrát výraznejší pozitívny dopad na publikačný výkon študenta ako čokoľvek iné.

V tesnom závese v pozitívnom vplyve nasledovala možnosť študenta kedykoľvek, ak je to potrebné, konzultovať prácu s vedúcim, inými slovami, ochota vedúceho a jeho dostupnosť pre konzultácie.

Až po týchto dvoch kritériách nasledovalo to, čo by nejeden považoval za kľúčové – motiváciu vysokým záujmom o skúmanú problematiku. Približne rovnako je podľa tímu, ktorý štúdiu realizoval, dôležitá autonómia študenta a jeho pomerne veľká voľnosť, ktorá podľa autorov jednoznačne prispieva kreativite, zatiaľ čo naopak príliš formálne prostredie a pevný rozvrh kreativite škodí.

Taktiež sa ukázalo, že študenti, ktorí sa počas doktorátu výrazne venujú aktivitám nesúvisiacim s predmetom výskumu, čím sa nemyslela ani tak výuka, ako skôr ďalšie zamestnanie popri doktoráte, majú podstatne horšie výstupy.

Z hľadiska sietí, do ktorej je výskumník – doktorand zapojený sa ukázalo, že najvýraznejší pozitívny vplyv má diverzita týchto výskumných sietí, a to vo všetkých významoch tohto slova. Najúspešnejší sú študenti, ktorí sú zapojení do pomerne veľkých (cca 20 členov) sietí, ktoré pozostávajú z členov rôznej národnosti, veku, pohlavia, vzdelanostného zázemia a ďalších charakteristík.

Dôležitá je podľa prof. Ferligoj taktiež kohéznosť výskumnej skupiny, ktorú určovali okrem iného podľa toho, či spolu jej členovia trávia miestami aj voľný čas. Vzťah kohéznosti skupiny a výkonu študenta má však parabolický charakter, to znamená, že extrémne nekohézna skupina má rovnako negatívny vplyv na výkon ako opačný extrém, kde spolu jej členovia trávia množstvo voľného času. (Inými slovami, chodiť obdeň na pivo s vedúcim a spolupracovníkmi neprispieva publikačnej morálke. :-))

Za prerekvizitu k vysokej kreativite a publikačnej produktivite je podľa prof. Ferligoj nevyhnutné považovať aj pomerne voľnú organizačnú štruktúru výskumnej inštitúcie, pocit bezpečia študenta, a jeho vnútornú motiváciu.

Konečne extrémne silný negatívny dopad má vonkajšia motivácia, a to predovšetkým finančná – študenti motivovaní primárne kariérnymi cieľmi a vidinou vyššieho platu po získaní PhD titulu zďaleka nedosahujú výsledky ich kolegov motivovaných záujmom o problematiku.

Na koniec je treba zmieniť, že štúdia pracovala so študentmi sociálnych aj prírodných vied a medzi týmito dvomi skupinami vzhľadom k skúmanej téme nezaznamenala štatisticky relevantný rozdiel.

V diskusii som sa prof. Ferligoj spýtala, čo by poradila tým, ktorí sa (ešte) PhD štúdiu neupísali. Odpoveď je jasná: prvoradý je záujem o problematiku, ktorý, ako povedala, je možné odhadnúť podľa toho, ako často človek obetuje socializáciu v nočných hodinách štúdiu, a to navyše s radosťou. Ďalším nevyhnutným predpokladom je voľba vhodného vedúceho. Až potom nasleduje – ale stále tam je – diverzita inštitúcie; pocit istoty; či sústredenie sa len na doktorát a s tým súvisiaca napríklad absencia nevyhnutnosti pracovať na so štúdiom nesúvisiacich projektoch za účelom dostatočného finančného zabezpečenia.

Reakcie sú viac než vítané :-)

nová kniha Komunistické právo

Důvodem vydání tohoto „sborníku“ byl pocit jeho editorů, že v oblasti práva nedošlo od listopadu 1989 k žádné formě sebereflexe. Byl převzat komunistický právní řád, který byl postupně novelizován. Právo vyučovaly stále stejné osoby, začasto stále stejným způsobem, stejné osoby působily v justici a dalších právních profesích. Obsahová, myšlenková i personální kontinuita s předchozím režimem, která přímo svádí k úvahám, zda se vlastně vůbec jednalo o revoluci, anebo o pouhé znuděné předání kolabující moci, také zapříčinila, že zůstaly nezodpovězeny klíčové systémové otázky.

Na tyto otázky se pak jednotlivé texty snaží odpovědět... Knihu vydal MPÚ a další informace najdete na jejím webu, kde je možné stáhnout některé kapitoly, například tu o mezinárodním právu od Pavla Molka.