Páteční oblažení

Newsweek pokračuje v debatě, zda mučení skutečně pomáhá při získávání informací a ukazuje, že to není tak jasné, jak se na první pohled zdá. Odtajněné zprávy CIA totiž neobsahují informace o tom, kdy byly informace při výsleších získány - jestli už před mučením nebo až po, a nakolik byly pravdivé.
WSJ se obává plánovaného dohledu nad výslechy - "Interrogation techniques will be limited to those in the Army Field Manual or that are "noncoercive," which suggests more constrained than a big-city police department. Authority is being moved from the CIA to the FBI. This means that the class of person who blows up skyscrapers, American embassies or the USS Cole would spend less time under a bare light bulb than a domestic robbery suspect."
Richard N. Haass v pěkně logicky vystavěném článku s přiléhavým názvem "Climate Change Realism" charakterizuje stav před prosincovým setkáním vrcholných politiků v Kodani ohledně klimatických změn, představuje důsledky nedohody a nastiňuje dílčí řešení, na nichž by se měli vůdcové shodnout. V kostce - raději udělat menší kroky než nechat úplně padnout odvážné řešení.
Profesorka sociální psychologie Chiara Volpato o tom, že italským ženám se sexista Berlusconi už zajídá, a tak (možná) povstanou.
Tomáš Sedláček varuje před hazardem se státními financemi: "Ať se do každého rozpočtu pěkně napíše, o kolik se zvednou implicitní daně na jednoho výdělečně činného občana z titulu nového dluhu. Takže zaokrouhleně například pro příští rok: pokud bude deficit 240 miliard korun a v ČR je něco přes pět milionů výdělečně činných, abychom měli vyrovnaný rozpočet, měla by se daň jednoho pracovníka zvýšit o 48 tisíc korun ročně, tedy 4000 měsíčně. V současnosti průměrná Češka či Čech na dani zaplatí ročně 28 tisíc korun, celkem 143 miliard, méně než celý deficit dohromady."
Na závěr zajímavý případ ze Štrasburku - ESLP ve věci Giuliani a Gaggio v. Itálie (tisková zpráva, rozhodnutí v plném znění), který se týkal zabití demonstranta policistou během nepokojů při zasedání G8 v červenci 2001 v Janově, sice uznal, že policista byl terčem násilného útoku, že policista varoval, že vystřelí, držel zbraň viditelně, střílel, až když útok pokračoval, tedy celkově užití síly ve stádiu paniky nebylo disproporční (policista prošel při jednání v sebeobraně testem absolutní nevyhnutelnosti), nicméně Itálie přesto musí platit pozůstalým celkem 40 000 EUR odškodnění. Důvodem je nedostatečné procesní vypořádání se s případem ze strany Itálie - nedostatečné prošetření úmrtí a nedostatečné analýza policejní akce jako celku. Soud vlastně v důsledku trestá Itálii nikoliv za akci policisty, ale za systémové nedostatky - za to, že neprovádí pitvy či obecně posmrtné ohledání podle jeho gusta, a za to, že italská policie nedostatečně analyzuje, co vše se může stát, když se sejde proti policistům krvelačný dav s železnými tyčemi a krumpáči. Podle druhého bodu této logiky by rozhodně neobstál třeba český zákon o nepřítomnosti policie na fotbalových stadiónech, protože něco semlít s tragickými následky se může vždy a stát zodpovídá za to, že policie neměla analýzy apod. Nemohu si pomoci, ale kloním se instinktivně (instinktivně uvádím schválně, protože jsem případ nestudoval dopodrobna, je skutečně hodně rozvláčný a detailistický) spíš k částečným disentům soudců Casadevalla a Garlickiho:

"5. On the first point we are of the view that, once it had been established that there was a causal link between the action of the person firing the shot and the effect produced, and that the victim had in fact been killed, no further autopsy was really necessary in order to determine the truth (except possibly as a matter of forensic interest). Carlo Giuliani was killed by M.P., who admitted having fired two shots, in circumstances generated by the sequence of events.

In deciding on the question before us, whatever additional information might have been obtained concerning the metal fragment, the distance from which the shot was fired, its trajectory, the angle of fire or the possible collision with a stone or other intermediate object is of little relevance. Such information, in our view, would have done nothing to alter the key elements of the tragedy: the person who fired the shots, the victim and the cause of death. The victim's body was not released to the family until after the autopsy, and it was at their request that the public prosecutor, having no compelling actual or foreseeable reason to refuse such a request, and wishing to avoid prolonging the family's distress needlessly, authorised its cremation. The dead man's relatives knew that cremation would destroy the body irreversibly and that no further autopsy would be possible."

Itálie tak pyká za to, že konala na přání stěžovatelů - poněkud absurdní výsledek celého případu.