Doporučená četba

Včerejší rezidua znamenají, že si dneska můžete vybírat ze slušné nabídky, která se dotýká těchto témat:

• Jaderné odzbrojení - podle mediální pozornosti posledních dní se zdá, že téma světa bez jaderných zbraní se vrací zpět na výsluní. Po jarním Obamově pražském proslovu, jenž problematiku nakousnul, se k nukleární hrozbě v posledních dnech vyjádřil generální tajemník OSN Pan Ki-mun se svým plánem, jak hodit bombu do koše. Pan Ki-mun upozorňuje na nesplněná očekávání po ukončení studené války, kdy místo aby se rychle se zbraněmi skoncovalo, tak ve skladech zůstává přes dvacet tisíc jaderných hlavic a provedlo se více než tucet testů. S velmi zajímavým a skutečně specifickým příspěvkem přichází bývalý izraelský ministr zahraničí Shlomo Ben-Ami, rozebírající pozici jediného jaderného státu na Blízkém východě v době vzrůstající americké podpory kampaně proti nukleární proliferaci. Včera se svou troškou do mlýna přispěla i profesorka z LSE Mary Kaldorová a musím připomenout též loňskou výzvu bývalých amerických ministrů zahraničí v čele s Henry Kissingerem, nazvanou příznačně - Towards a Nuclear-Free World. Když už člověk není u moci, tak se může věnovat i bohulibostem...
• Ekonomická krize - a vítězem se stává... McDonald's!!! Nobelista Paul Krugman velebí roli velkého státu v době krize, zatímco profesor historie a mezinárodních vztahů z Princetonu Harold James se táže, jak reagovat na krizi. V zásadě vidí dvě hlavní kategorie reakcí - institucionální a radikální, které se snaží změnit způsob, jakým lidé přistupují k životu. James kritizuje obě reakce, tu první výrazně méně, bohužel však sám žádnou lepší nenabízí. V článku alespoň nešetří množstvím zajímavých a dobře podaných postřehů, namátkou: "Záchrana automobilek se zamlouvá jejich zaměstnancům i dodavatelům. Náklady ale musí nést všichni, včetně firem, které nikdo nezachraňuje – zřejmě proto, že pracují efektivněji – a které jsou v důsledku toho konkurenčně znevýhodněné. Takové záchrany, stručně řečeno, budí dojem, že pomáhají velkým společnostem se špatnými manažery.";
  

  "V praxi mají k levným úvěrům přístup pouze banky, aby si mohly zalátat bilance tím, že si samy půjčují levně, ale ostatním půjčují draze. Právě proto banky znenadání vypadají tak nečekaně ziskově. Kontrast mezi ziskovostí bank a strastmi všech ostatních ale rozpaluje politický žár kolem centrálních bank, které musí vysvětlovat, proč pod vrtulníkem shazujícím peníze stojí jen jejich „kamarádi“, totiž banky."
  

  "Už dlouho před krizí se například experimentální ekonomové spojili s psychology ve snaze změřit různé míry sklonu k chamtivosti. Určité důkazy naznačují, že existuje vazba mezi hladinou dopaminu, závislostí a nenasytným chováním. Jelikož obecně rozšířená diagnóza problémů vznikajících ve finančních službách má za to, že na vině je lidská chamtivost, jeden německý think tank nedávno nadnesl, že lidem s genetickým sklonem k vyšším hladinám dopaminu by nemělo být dovoleno zastávat vrcholné posty ve finančních ústavech."

• Barma - reakce na proces se Su Ťij od britského premiéra Gordona Browna, mezinárodního poradce Su Ťij Jareda Gensera, BBC a ve Wall Street Journal.
  
• A na závěr něco domácího - otevřený rozhovor s prominentním advokátem Tomášem Sokolem. Návnada:
  

  "HN: Znepokojuje vás, když vidíte, jak bývalý šéf rozvědky Karel Randák běhá pro Praze a s evidentním potěšením nosí novinářům fotografie?

  To je dehonestující. Proboha, bývalý generál by se přece neměl zabývat roznášením šmíráckých materiálů. Je možné ty fotky udělat, je možné je dát novinářům. Generál by na to ale mohl alespoň mít svého pucfleka.

  HN: Byl jste ministrem vnitra, znáte bezpečnostní služby. Měli bychom mít nějaké "karantény" pro vysloužilé rozvědčíky?

  Jsem proti takovým regulacím. Tváří v tvář tomu, že jeden z šéfů BIS nastoupí jako ředitel kasina a druhý se zabývá roznáškou letních fotografií, ale takové úvahy asi nejsou úplně mimo. Nevím, jestli by je neměli na konci kariéry úředně utrácet. Přes všechny maléry ale tak hrozní nejsou. Pan Randák se nedopustil ničeho, co by zemi ohrozilo."

  "HN: Znalci poměrů tvrdí, že politický vliv na policii zesílil v časech opoziční smlouvy v roce 1998. Byl to jistý civilizační zlom? Bylo tam období, kdy speciální týmy nebudily důvěru.

  HN: Kdy? Bylo to v době, kdy byl ministrem vnitra Stanislav Gross.

  HN: Jaké to byly týmy? Byly to ty speciální týmy kolem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. On je všechny naprosto pustil z uzdy. Dílem za to, že mu nosili nějaké informace a dílem i z nějaké naivity.

  HN: Skončilo to s Grossem? Neumím to úplně časově zařadit. Nepochybně se to začalo měnit po jeho odchodu. Nedokážu ale přesně říct, jaký vliv na to měl další ministr za ČSSD František Bublan a jaký pak nástup Ivana Langera."