Ruský koutek:
Anders Aslund poukazuje na skutečnost, že tvůrci ruské zahraniční politiky nebyli schopní zajistit dobré vztahy s post-sovětskými republikami, dokonce už i Bělorusko hledá alternativy.
Oksana Antonenko se vrací k rusko-gruzínskému konfliktu a kritizuje OSN a OBSE za neprodloužení misí v Abcházii a Jižní Osetii, což znamená, že v obou separatistických regionech nebudou poprvé po patnácti letech mezinárodní pozorovatelé. Autorka upozorňuje na výrazně nesouladný stav na papíře a v praxi - Abcházie a Jižní Osetie by měly být de iure pod gruzínskou suverénní správou, ale de facto tu k současné tisícovce ruských vojáků má přibýt dalších 3600 a vyrůst ruská vojenská zařízení za 465 miliónů dolarů, což je zhruba dvojnásobek celého abchazského HDP.
Třetí zásek přímo z Ruska - profesor Sergej Karaganov, bývalý poradce Jelcina a Putina, jasně ukazuje, že mezi Východem a Západem stále zeje propast. Z mého pohledu jsou některé formulace až neuvěřitelné, například neskrývaný odpor vůči NATO, na druhé straně mi to alespoň ukazuje, jak rozdílná je ruská perspektiva. Zatímco na Západě se debatuje vůbec o přežití NATO, zda má ještě smysl, Rusko v něm stále vidí strašáka a bojí se jeho rozšiřování. ("Russian troops crushed Georgia’s army on the ground, but they also delivered a strong blow against the logic of further NATO expansion, which, if not stopped, would have inevitably incited a major war in the heart of Europe.") Hlavní účel NATO dnes představuje obranná klauzule, tak proč by se mírumilovné Rusko mělo obávat? Autor si dále stěžuje, že "No peace treaty ended the Cold War, so it remains unfinished.". Copak ona byla nějaká Cold War oficiálně vyhlášena? Navíc snad existuje OBSE a její Pařížské charty apod., ne?
Lidská práva: rady ve WSJ ohledně americké politiky vůči Íránu - americký odpor vůči jadernému programu Íránce spojuje, co takhle zkusit osvědčenou sázku na lidská práva?
Edward Dawey z Guardianu upozorňuje, že Guantanámo je třeba proti Bagramu letním táborem.
Charles Grant, ředitel the Centre for European Reform, hodnotí desetiletku ESDP jako nevyvedenou. EU měla ukázat vedle soft power i hard power, jenže selhala. Pouze pět zemí vydává na obranu více než 2 % HDP a mnoho slavných battlegroups existuje jen na papíře. Na vině jsou hlavně státy velké trojky, Grant navrhuje využít možnosti flexibilní integrace, nicméně ta také prozatím v praxi nic nepředvedla...
Financial Times probírají pro a proti národní regulace soukromých bezpečnostních společností (PSC). Zajímavé! Jen v Iráku dodnes působí 32 PSC, zaměstnávajících na 132 tisíc cizinců a 36 tisíc Iráčanů. Jedná se o byznys, ve kterém leží miliardy dolarů, problémem se například již stalo, že schopní lidé přecházejí z armády do PSC, kde si mohou vydělat až 350 liber denně. A co Britům brání v regulaci? Zejména nízká možnost dohledu nad konáním PSC - jak asi bude probíhat supervize v Iráku či Afghánistánu? Mimochodem, v těchto místech používají pracovníci britského zamini právě ochrany PSC... Takže pod ochranou PSC by se dohlíželo na PSC? Dohled by také implicitně znamenal oficiální uznání PSC.
Proč mají konzervativci méně rádi americký Nejvyšší soud než liberálové, ačkoliv současná sestava soudců je spíše konzervativní? Dvě vysvětlení tu.
New York Times podporují Cháveze, alespoň v náhledu na etičnost golfu.
Anders Aslund poukazuje na skutečnost, že tvůrci ruské zahraniční politiky nebyli schopní zajistit dobré vztahy s post-sovětskými republikami, dokonce už i Bělorusko hledá alternativy.
Oksana Antonenko se vrací k rusko-gruzínskému konfliktu a kritizuje OSN a OBSE za neprodloužení misí v Abcházii a Jižní Osetii, což znamená, že v obou separatistických regionech nebudou poprvé po patnácti letech mezinárodní pozorovatelé. Autorka upozorňuje na výrazně nesouladný stav na papíře a v praxi - Abcházie a Jižní Osetie by měly být de iure pod gruzínskou suverénní správou, ale de facto tu k současné tisícovce ruských vojáků má přibýt dalších 3600 a vyrůst ruská vojenská zařízení za 465 miliónů dolarů, což je zhruba dvojnásobek celého abchazského HDP.
Třetí zásek přímo z Ruska - profesor Sergej Karaganov, bývalý poradce Jelcina a Putina, jasně ukazuje, že mezi Východem a Západem stále zeje propast. Z mého pohledu jsou některé formulace až neuvěřitelné, například neskrývaný odpor vůči NATO, na druhé straně mi to alespoň ukazuje, jak rozdílná je ruská perspektiva. Zatímco na Západě se debatuje vůbec o přežití NATO, zda má ještě smysl, Rusko v něm stále vidí strašáka a bojí se jeho rozšiřování. ("Russian troops crushed Georgia’s army on the ground, but they also delivered a strong blow against the logic of further NATO expansion, which, if not stopped, would have inevitably incited a major war in the heart of Europe.") Hlavní účel NATO dnes představuje obranná klauzule, tak proč by se mírumilovné Rusko mělo obávat? Autor si dále stěžuje, že "No peace treaty ended the Cold War, so it remains unfinished.". Copak ona byla nějaká Cold War oficiálně vyhlášena? Navíc snad existuje OBSE a její Pařížské charty apod., ne?
Lidská práva: rady ve WSJ ohledně americké politiky vůči Íránu - americký odpor vůči jadernému programu Íránce spojuje, co takhle zkusit osvědčenou sázku na lidská práva?
Edward Dawey z Guardianu upozorňuje, že Guantanámo je třeba proti Bagramu letním táborem.
Charles Grant, ředitel the Centre for European Reform, hodnotí desetiletku ESDP jako nevyvedenou. EU měla ukázat vedle soft power i hard power, jenže selhala. Pouze pět zemí vydává na obranu více než 2 % HDP a mnoho slavných battlegroups existuje jen na papíře. Na vině jsou hlavně státy velké trojky, Grant navrhuje využít možnosti flexibilní integrace, nicméně ta také prozatím v praxi nic nepředvedla...
Financial Times probírají pro a proti národní regulace soukromých bezpečnostních společností (PSC). Zajímavé! Jen v Iráku dodnes působí 32 PSC, zaměstnávajících na 132 tisíc cizinců a 36 tisíc Iráčanů. Jedná se o byznys, ve kterém leží miliardy dolarů, problémem se například již stalo, že schopní lidé přecházejí z armády do PSC, kde si mohou vydělat až 350 liber denně. A co Britům brání v regulaci? Zejména nízká možnost dohledu nad konáním PSC - jak asi bude probíhat supervize v Iráku či Afghánistánu? Mimochodem, v těchto místech používají pracovníci britského zamini právě ochrany PSC... Takže pod ochranou PSC by se dohlíželo na PSC? Dohled by také implicitně znamenal oficiální uznání PSC.
Proč mají konzervativci méně rádi americký Nejvyšší soud než liberálové, ačkoliv současná sestava soudců je spíše konzervativní? Dvě vysvětlení tu.
New York Times podporují Cháveze, alespoň v náhledu na etičnost golfu.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat