O řadě kauz spojených s lobbingem a korupcí v české kotlině i mimo ni zde netřeba referovat. Přesto význam regulace lobbingu tkví v něčem jiném – nejedná se primárně o nástroj boje proti korupci. Cílem má být především odkrytí samotného rozhodovacího procesu, vztahů mezi lobbisty/zástupci zájmových skupin a lobbovanými veřejnými činiteli – tedy jak lobbing probíhá, mezi kým, v jaké věci a proč.
Experti se v podstatě shodli, že regulováni by měli být jak lobbisté, tak samotní lobbovaní veřejní činitelé. Řada snah o regulaci lobbingu však ustrne na mrtvém bodě (a zřejmě to bude i případ ČR), když přijde na řadu definování základních pojmů – kdo je lobbista, kdo lobbovaný, jaká činnost je vlastně lobbing a co už lobbing není, jaký druh údajů mají lobbisté/lobbovaní odkrývat, atp. Jádrem sporu byla také otázka kontroly stanovených pravidel (vytvoření watchdog instituce či pověření stávajících orgánů) a vůbec jejich vymahatelnost v praxi. Nutno podotknout, že regulace lobbingu je v různé podobě zavedena např. v USA (úroveň federální i úroveň jednotlivých států), či v Kanadě, kteréžto jurisdikce daná pravidla pro lobbisty i lobbované pravidelně revidují tak, aby se vyplnily objevivší se mezery.
Osobně hodnotím tuto iniciativu veskrze pozitivně. V rámci místy bouřlivých diskuzí padala řada relevantních a někdy i neotřelých argumentů pro i proti regulaci lobbingu. Přesto, mám-li hodnotit prezentované postoje k dané problematice, pak jsem spíše skeptická a alespoň prozatím nepředpokládám, že by v současné době mohl být podobný zákon prosazen a zaveden do české praxe (i vzhledem k současné situaci na politické scéně). Experti se sice shodli na nutnosti zavedení regulace lobbingu, v řadě konkrétních bodů se však stanoviska jednotlivých účastníků mnohdy rozcházela.
Závěry z expertních stolů jsou k dispozici zde.